"31 Days Yoga Revolution" – druhý týden

Před týdnem jsem psala o tom, že jsem se pustila do jógové jedenatřicetidenní cvičební výzvy Yoga Revolution a popsala svůj první týden cvičení – což byl jen tak mimochodem první týden pravidelného každodenního cvičení v mém životě. Díky tomu, že se i taková lenivá brambora jako já dokopala k půl hodince jógy denně, považuju program Yoga Revolution za naprosto zázračný a jeho autorku, texaskou jogínku Adriene, by měli minimálně blahořečit:D Ale pozor, zázraky nekončí – uběhl další týden a já o sobě můžu říct, že mám za sebou 14 dní jógové revoluce a pořád nejenom, že chodím a netrpím svalovými křečemi, já se dokonce cítím parádně, usmívám se a moje tělo hlásí totéž:) A protože jsem se na začátku své 31denní jógové transformace rozhodla vést si o tom zápisníček, mohu se s vámi podělit o v pořadí druhý úspěšný týden mého cvičení.

2.3. – Vynecháno (to mi to pěkně začíná, co?:))

Tentokrát zcela neplánovaně a nechtěně, ale celý den byl nějaký špatný a večer jsme se ještě chytli s mým drahým, takže na jógu nebylo ani pomyšlení. Čehož jsem nakonec další den dost litovala, protože jsem zjistila, že praxe byla vyloženě odpočinková a asi by mi ten den dost bodla.

Osmý den, tedy začátek druhého týdne s jógou, byl velmi klidný, protahovací a odpočívací a hrozně jsem si ho užila. Cítila jsem se krásně uvolněná a naladěná na další cvičení. Akorát mě mrzelo, že další den si určitě nezacvičím, protože jsem odjížděla na kurz mimo domov, kde na cvičení jógy skutečně nebyl čas ani prostor. Dva vynechané dny v druhém týdnu mě hodně mrzí a doufám, že to napravím.

Toto vynechání bylo plánované, ale jóga mi stejně chyběla:)

Tento den byl zatím nejnáročnější ze všech a po náročném víkendu na kurzu jsem se na něj nedokázala plně soustředit a ta půlhodinka mi dala hodně zabrat. Bylo to hodně posilující a já si díky těmto náročnějším cvikům uvědomuji, jak velké rezervy v pohybu ještě moje tělo má a že je hodně co napravovat a posilovat.

Tak, jak byl včerejší den náročný, byl tento jemný a uvolňující, zase zaměřený na vnitřní prožitky ze cvičení, na dýchání, uvědomění si sebe sama a svého těla. A musím říct, že tato půlhodina mi uběhla ze všech nejrychleji, měla jsem pocit, že to trvá jen chviličku, pár minut a najednou byl konec videa. Krásně jsem se napojila na svoje tělo a po včerejším zápřahu jsem si víc odpočinula a protáhla se. Jestli jsem včera pochybovala, zda ten jógový měsíc dotáhnu do konce, dnešní praxí se pochybnosti zase rozplynuly a já se moc těším na zítřek.

I dnešní den se nesl ve znamení pohody a klidu a opět mi praxe rychle utekla. Obvykle cvičívám večer, protože ráno na to nemám energii a po tomto cvičení jsem byla příjemně unavená a dobře naladěná na to, si jít lehnout a číst si v posteli.

Vyrovnanost, synchronizace, člověk by čekal, že to bude zase pohoda, ale tentokrát už nás zase Adriene nutila se trošku zapotit. V podstatě celá lekce byly variace na Pozdrav slunci a hodně se u toho mávalo hlavou nahoru a dolů – tedy samozřejmě ne jako na metalovém koncertě, ale pomalu v jógovém tempu, ale i tak mi to zrovna nedělalo nejlépe a v průběhu cvičení jsem musela občas odpočívat, protože se mi motala hlava. Konec už byl ale zase vleže na zádech a moták se příjemně uklidnil a zase jsem akorát naladěná na spánek:)

Praxe zaměřená na otevírání mě hrozně bavila, protože byla náročná tak středně – že to nebyla ani nuda, ani nic epicky těžkého a zároveň je otevírání téma, které řeším. Taky už na sobě pozoruju, jak mi cviky, které mi před dvěma týdny daly šíleně zabrat, zvládám s větší lehkostí. Při pozici Psa už nemusím stát úplně na špičkách, v pozici Prkna vydržím pět nádechů a ne jen tři, přestávají se mi třást nohy a ruce únavou a cítím, jak se mi na těle rýsují svaly. Paráda, druhý týden se pomalu chýlí ke konci a já stále cvičím!

A je to tady, druhý týden uběhl jako voda a já opět lámu rekordy:) Dnešní praxe byla velice jemná, nepříliš náročná, ale možná mi to tak už připadá, i když minulý týden bych ještě skuhrala:) Cvičení jsem si užila a až na konci jsem si uvědomila, že se celou dobu ani jednou neleželo na zádech, většina cviků byla ve stoje nebo na čtyřech a já to zvládla, jupí!

Mám ze sebe ohromnou radost, takhle pyšná jsem na žádný svůj výkon nebyla už hodně dlouho. Hlavně se děje přesně to, s čím jsem do jógové výzvy šla – jóga se stává přirozenou součástí mého života. Jako si večer nedokážu lehnout bez vyčištění zubů, potřebuju ke svému příjemnému večeru i půlhodinku jógy. Nejsem zrovna ranní ptáče a přivstat si o půl hodiny bych nedokázala ani kvůli zlatým cihlám, natož kvůli fyzickému pohybu a tak cvičím večer, asi dvě hodiny před spaním. Jóga mě vždycky příjemně unaví a navodí mi uvolnění, v němž mám dost inspirace na články, kreslím, tvořím a nebo jen tak relaxuju, čtu si, dám si koupel. Stává se z toho rituál a to je moc dobře, protože bych ráda po skončení třicetidenní výzvy dál pravidelně cvičila jógu a tak doufám, že mi to tak přejde do krve, že mi ani nepřijde, že je po výzvě a já cvičím jenom a pouze z radosti a ne silou vůle.