7 důvodů, proč je svět stále lepším místem

Luz: To, co uvádějí v médiích taky nutně nemusí být pravda. Půlku novin vlastní jeden politik, a druhou půlku jeden podnikatel.

Zápisky třicítky

Jasně, tak to je.
Nejvíc mě zaráží lidi, kteří neustále brojí, nebo málem i zbrojí, proti tomu, co je štve a snaží se vytlačit flintu, která je zatím za opaskem, svojí již namířenou flintou, nebo rovnou palbou. Předkládáním a vnucováním úchylek, jejich předváděním a prožíváním, vytlačit úchylku. Vybojovat bojem mír tam, kde se nepokusili o mírová setkávání. Vykřikovat informace, které vlastně nejsou ani prověřené.

Nelíbí se mi chování lidí, kteří nutí druhé lidi odhalovat soukromí, aby to bylo pak napadáno a překrucováno. Považuji za hloupé, když někteří jsou dohnáni někým v hovoru, tam , kde ho chce ten někdo mít a v tu chvíli odchází, nebo mění téma a vytváří si cílený špatný úsudek, když neponechá člověka dopřesnit vyjádření, dokončit větu. Nebo nepoloží upřesňující otázku.
Zkrátka někteří lidé chtějí cíleně ty druhé lidi porazit, převálcovat, a jak se říká, zlomit jim vaz. Aniž by je zajímalo, komu ten vaz lámou.
Společenský efekt je pak takový, že se lidé vzájemně porážejí, podrážejí a nakonec jsou všichni poraženi a loď je potopena. A jaká loď. No přece ta, na které se všichni společně plavili.

Společenství je k tomu, aby pomáhalo objevovat společné hodnoty. Krásy kolem nás. Je pravdou, že nelze opomenout ani vzájemné poučení o tom, jaká mohou být rizika. Ale nacházet konstruktivní společná řešení, tak ,abychom do příkopy nevjeli a kdyby to přece jen sklouzlo, tak abychom nacházeli způsoby, jak se dostat zpět na cestu.

Uvědomit si, co společně chceme, proč jsme tady na zemi. A že každý z nás lidí, je součástí velkého organizmu lidstva, přírody a vesmíru. Copak by se někdo vysmíval své ruce, kdyby se mu zlomila? Copak by někdo zůstal lhostejný ke svému žaludku, kdyby dlouho kručel?
Dal by někdo svému dítěti sníst lejno? Ta láska začíná vůči sobě samému, vůči blízkým. Pak se rozšiřuje na další a další tvorstvo. A na tom principu svět žije.

Jsou takoví lidé, o kterých se zmíním v dalším souvětí, a kdo je někdy delší dobu vedle sebe měl, třeba pracovně, že nějakou dobu musel, tak má zajímavou životní zkušenost a již něco prohlédl.
Takoví lidé, kteří třeba kopou do věcí kolem, někdy i do živých bytostí. Neustále nadávají na svět, vše hodnotí z té negativní stránky. Už mezi dveřmi víte, že první, co řekne, bude něco podobného , jako slovo „špatně“.
Vidí jen ty katastrofy, dá si práci vyhledávat především to špatné, i v těch situacích , kdy to objektivně špatné není. Zkresluje, překrucuje, vytrhává z celku a ze smyslu. Nehodnotí a nemá vůli hodnotit všechny skutečnosti, ve vztahu k tomu, co si již předem bere do hlavy za výsledek svého pohledu. Který je jaký jiný, než optikou, že je vše špatně, lidé jsou špatní , nebo špatně něco říkají či chápou, nebo vidí. Nevysvětlíte takovým lidem nic. Jen ztrácíte energii, která jde do záchodu. V lepším případě vy jako pozitivní člověk to berete jako vojenské cvičení k sebezdokonalení. Nebo se na to podíváte pohledem člověka, který se na to dovede podívat tak, že některá díla se jednorázově spotřebují a zůstane jen vzpomínka a vlastní posun ke zlepšení dovedností.

Konec hnojiva a nyní k vlastním květinám.
Jsme lidé tvořiví a potřebujeme se vzájemně motivovat a povzbuzovat k tvoření dobrého, co nám přináší dobré plody. Laskavou spoluprácí vytláčíme ze života chmury, pro které není již dál místo. Vypěstováním dobré zralé černé, červené a bílé ředkve již nemusíme tolik řešit ty nekvalitní, které jsou nám předkládány. Dobře vypěstované dýně k snědku, vytlačí dovážky helloween dýní , kdo ví odkud.

Netřeba řešit pořád strašáky, když si můžeme přivonět ke krásné slunečnici.
Systémy jdou tím směrem, že všechno bude hodně elektronické a prosíťované. Už to tak vlastně je. Dané to bylo už před více lety. Vím to už leta, že to tak bude a jen občas narážím na zastaralost, která mi nevadí, pokud je lidská a je něčím přírodně přívětivá.
Jen jediné, co se vychytává, aby s lidmi nemohli manipulovat obrazně, malí a velcí Rumburaci. Ti, kdo si uzurpují právo vládnout elektronickým systémům a ty ostatní potlačovat, ale to je již na ústupu. A cokoliv uděláte na internetu, budete moci vzít zpět. Už takové systémy jsou. Virtuální svět bude v principech svobody podobný skutečnému světu.

Jsme zde proto, abychom si vyměňovali své poznatky a pomáhali si k vývoji k lepšímu komfortu pro nás, pro společnost, abychom prožili tvořivou lásku a společenství.
Automatizace začíná být naším pomocníkem, nebude nás vyřazovat, ani zotročovat, nebude nás přetěžovat a komplikovat běh každodenních činností. Jde vždy o to, jak se ke všemu postavíme jako jednotlivci a celé kolektivy.

Nezvítězí ani imperialismus, ani ten starý komunismus. Bude nová společnost, která se již vyvíjí. Kde se sdílí poznatky a přestože budou někteří služebníci služebníků stále voleni do organizačních složek, na všem se budou více podílet lidé, každý člověk. Je potřeba začít už u výchovy, aby lidé byli připraveni. Neboť každý systém selhává kvůli osobnosti jednotlivců, blokování spolupráce, blokování porozumění a přirozeného vzájemného toku informací.
Tam kde voda neteče vzniká zákal, sucho a chladný truc. Tam kde energie neteče, vzniká přepětí a pak šlehají blesky a bouchají hromy.
Lidé potřebují energeticky spolupracovat, vyvažovat společnost , harmonizovat. A na tom se stále více pracuje. A to se podaří.
Skleník napomůže k rodinné chuti při jídle: https://www.youtube.com/watch?v=ob32KAE3nOg