Anděl a hvězdné nebe

Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří by měli talent na vyjadřování svých emocí skrze výtvarno. Samozřejmě, že jsem jako malá holka i jako puberťák ráda experimentovala s tužkou a pastelkami, ale záhy jsem pochopila, že moje přednosti jsou jinde. Až nedávno jsem si na zapomenuté večery u kreslení a malování vzpomněla. A taky se mi vybavily zasuté vzpomínky na štětec, namáčený ve vodovkách, kdy jsem dlouho do noci tvořila skautskou kroniku nebo deník a hojně využívala právě akvarel. Nebylo to žádné malby krajinek ani nic podobného, ale bavilo mě míchat barvy a vytvářet tak zajímavá pozadí a zajímavé nápisy. Později přibylo vybarvování mandal stejnou technikou a protože zaznamenaly na eshopu (pro mě upřímně docela překvapivý:)) úspěch, hecla jsem se a zkusila si koupit plátno. Přinejhoším si dám svůj výtvor do pokoje, říkala jsem si, když jsem brala do ruky anilinky a sůl, abych stvořila…něco:) A z toho něčeho nakonec byl anděl.

Nejdřív sama od sebe začala vznikat hvězdá obloha, která nakonec nedopadla technikou, kterou jsem si přála – sůl sice vytáhne vodu z barev, když malujete na papír, ale s plátnem už to tak dobře nešlo (efekt, který dělá sůl na anilinkách je vidět například vlevo nahoře, taková zvláštní textura) . Co ale na scanu vidět není, jsou drobné krystalky soli, které se uchytily na plátno a nejdou dolů, aniž bych nepoškodila malbu, takže se pod určitým světlem celé plátno třpytí, jako by na něm vážně byly hvězdy – nezamýšlené, ale docela povedené:) A když už bylo nebe, řekla jsem si, že by na něm měl být i anděl, jehož stylizovanou podobu jsem si sama upravila podle různých skic na netu. Výsledek vidíte níže.

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi obrázek líbí natolik, že se ho nevzdám a nechám si ho – protože ačkoli to rozhodně není DaVinci, jsem s ním spokojená a pořád ne a ne věřit tomu, že tohle jsem zvládla namalovat já sama:) Říkám si, že takový první pokus o pořádné malování by stálo za to nechat si a hýčkat si ho, ale rubrika malby na plátně na eshopu zeje prázdnotou, moje dřívější dodavatelka se vdává a na malování nemá ani pomyšlení, tak třeba by tohodle kulišáka andělského někdo ocenil víc, než já. Budu o tom rozhodně ještě přemýšlet.

Zatím mám tohle hvězdné nebe i s jeho obyvatelem na poličce u stolu a hladí mě po duši:) To, co stvoříme vlastníma rukama a dáme do toho své srdce má prostě své kouzlo, talent netalent:)