Budu se vdávat!

Budu se vdávat. Samotné mi tahle věta zní pořád strašně neskutečně. Stejně neskutečně, jako jsem prožívala okamžik, na který jsem tak dlouho čekala, ale když přišel, nemohla jsem uvěřit, že to už je ono. Můj drahý mi už dlouho sliboval, že se brzy vytouženého prstýnku dočkám a že do konce roku by rád, abychom spáchali všechny právní náležitosti, abych se stala jeho ženou. Ale když tohle říkal už někdy od jara, přestávala jsem tomu pomalu věřit. Když tu najednou…

V sobotu odpoledne jsme šli na malý výlet kousek za Brno, povozit se na bobové dráze a projít se kolem rybníků v Mariánském údolí. Na tomhle místě jsem už zažila spoustu hezkých věcí a teď mi hráz rybníka bude připomínat jednu překrásnou a šťastnou událost v mém životě. Když jsme se na ni s drahým posadili a užívali si krásný výhled na hladinu vody a stromy okolo, skutečně jsem nečekala, že vytáhne malou krabičku a vloží mi ji do dlaní. „Něco pro tebe mám…,“ zakoktal a mě se vůbec nechtělo věřit, že když krabičku otevřu, najdu v ní prstýnek. Jenže on tam byl. Nejkrásnější prstýnek ze všech – stříbrný, s beruškou, mým nejmilejším zvířetem, ručně dělaný naší kamarádkou přesně na míru jen pro mě. Druhý takový prstýnek na celém světě není.

Zvedla jsem oči od krabičky a čekala jsem na tu otázku, kterou u toho obvykle muži říkávají. Drahému se trochu chvěl hlas, když prohlásil: „Chtěl jsem se tě zeptat, jestli si mě teda vezmeš, no…“ Slíbila jsem si, že až tohle všechno udělá, nebudu ani hysterčit, ani brečet a vůbec nebudu dělat žádné pitomosti – jenže… :D Já hloupá místo juchavého zavýsknutí a skočení kolem krku se slzičkama a slastným „ano, ano, vezmu“, jsem místo toho na něj koukala s otevřenou pusou a vzmohla se akorát na: „A to už je fakt ono? Neděláš si ze mě srandu? Myslíš to vážně?“

Myslel. A já se konečně mohla rozplakat. No jo, no jo, prostě mě to přemohlo. A zatímco jsem mému drahému v objetí smrkala do rukávu za slůvek vyznání lásky, pořád mi nedocházelo, co prstýnek na mé ruce znamená. Pomalu mi to dochází až teď. Budu se vdávat!

A protože chceme všechno stihnout do konce roku a rádi bychom měli obřad pod širým nebem, budeme se s přípravami muset docela otáčet. Dokonce už jsme zvládli dát dohromady i datum, které krásně vychází na podzimní rovnodennost. Takže si, pokud všechno klapne, svoje ANO na celý život řekneme 23.září 2017. Momentálně celá rozechvělá a šťastná vymýšlím, jak stihnu za ty tři měsíce nechat ušít šaty, zařídit všechno od výzdoby po hostinu a samozřejmě musíme taky někde uhnat nějakého toho oddávajícího ouřadu, že ano:) Naše rodiny už to vědí a moc se těší a my od sobotního večera zatím nějak nepřestáváme slavit. Jsem šťastná, moc šťastná a moc zamilovaná. Letošní rovnodennost bude pro mě a mého milovaného Alwina tím nejkrásnějším dnem v roce:)

Áááá, já se budu vdávat!!! :)