ZAJÍMAVÉ MYŠLENKY

Na tento nádherný a skrz naskrz pravdivý fejeton Karla Čapka jsem narazila na Facebooku, kde v posledních týdnech začal ve velkém kolovat. Čapek jej napsat před téměř 80 lety pro Lidové noviny, konkrétně 30. 12. 1934. Nicméně je stále aktuální a „alelidé“ stále existují, stále chodí mezi námi – a možná jimi občas jsme i my sami.   O alelidech Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké “ale”, nějakou svou výhradu. Jejich řeč není “ano ano” ani „ne ne“, nýbrž „ano, ale“, nebo „ne, ale“. Kdybyste jim řekli, že dvakrát dvě jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: „Ano, ale dvakrát tři, pane, je šest.“ Načež od…

Tento příběh koluje internetem v mnoha podobách. Původním zdrojem citací a různých forem převyprávění je pravděpodobně kniha Cesta pokojného bojovníka, ale jedná se o starobylý, lidově tradovaný příběh. Učí nás, že štěstí a neštěstí jsou opačnými stranami téže mince a vše je o úhlu pohledu. Čím širší perspektivou se na naše štěstí či neštěstí díváme, tím rozmazanější kontury tyto pocity nabývají.   Příběh o farmáři a štěstí Žil, byl, kdysi dávno v horách, starý farmář. Celý život tvrdě pracoval a podařilo se mu našetřit peníze a koupit si koně. Celá ves se seběhla a lidé farmáři gratulovali. „Ó, takový pěkný kůň,“ říkali. „Ty máš ale štěstí!“ Ale farmář jen pokrčil rameny a odvětil: „Štěstí, neštěstí, kdo ví?“ Za nějaký čas…

Připutoval ke mě jeden nádherný a velmi pravdivý příběh, o který bych se nyní s vámi ráda podělila. Je to příběh o Malinké duši. A každý z nás, vy, já i kdokoli jiný na tomto světě, jsme kdysi byli právě touto Malinkou duší. Kdysi jsme jí byli a i právě nyní jí jsme. Nezapomínejme na to. Byla jednou jedna Malinká duše, která řekla Bohu: „Já vím, kdo jsem!“ A Bůh řekl: „To je skvělé! Kdo tedy jsi?“ A malinká duše vykřikla: „Jsem světlo!“ Bůh se zeširoka usmál „To je pravda!“ zvolal. „Ty jsi světlo.“   Jaké je být Světlem? Malinká duše byla velmi šťastná, protože zjistila to, co měly zjistit všechny duše v Království. „Oh,“ řekla Malinká duše: „to je…

Dnes na mě na vlnách sociálních sítí připlul tento krásný text. Text, který jsem si potřebovala přečíst – o ženách a jejich síle. Někdy, mé milé, zapomínáme, na svoje poslání tady na zemi, na to, v čem skutečně spočívá naše síla. Chceme být tvrdé a nelítostné jako muži, chceme mít ostré lokty a slzy považujeme za projev hlouposti a slabosti. Ale když Bůh, Vesmír, Příroda, tvořili ženu, vložili jí do vínku jiné, nádherné věci. O všem se píše v tomto krásném příběhu, který jsem pro vás přeložila z angličtiny.   Jak Bůh stvořil ženu Když Bůh šestého dne tvořil ženu, pracoval přesčas dlouho do noci. Přišel k němu anděl a ptal se ho: „Proč na ní trávíš tolik času?“ Bůh…

S motivačními novoročními články se v posledních dnech roztrhl pytel. Každý radí, jak do nového roku přejít co nejlépe a jak si moudře zvolit předsevzetí do dalších 365 dní. Do toho nějaké ty optimistické citáty, přání všeho nejvíc nejlepšího a vlna pozitivní energie. Nějak tedy nevím, za jaký konec první článek v novém roce vzít, když vlastně všechno za mě řekli jiní. A tak nechám promluvit někoho jiného. Konkrétně mého velkého oblíbence Jaroslava Duška, jehož čtyřiadvacetibodový návod na život jsem včera objevila. Myslím, že podle tohoto návodu lze vykročit do nového roku vůbec nejlépe. Tak tedy – krásný a úspěšný rok 2018 přeji:)   NÁVOD NA ŽIVOT PODLE JAROSLAVA DUŠKA   1. Když se ti něco líbí – řekni to.…

Některé myšlenky, na něž narazím, se mnou rezonují silněj, než jiné. A některé si zakládám a pak je pročítám znovu a znovu, abych do sebe vstřebala jejch obsah. Takovou myšlenkou byl i text Katie Byron Zůstat ve svém vlastním resortu. Já si ji pro sebe překřtila na jednodušší a údernější „být přítomen„. Pochází z její knihy The Little book (Malá kniha nebo česky Milovat to, co je). Nádherně shrnuje původ stresu v našich myslích. Ten často pramení z toho, že se snažíme vyhovět očekáváním druhých a aplikujeme na svůj život pohled jiné osoby. Místo toho, abychom svůj život žili, jej jenom pozorujeme a hodnotíme – nutno dodat, že často negativně. Snad i vám slova Katie Byron pomohou se na sebe…

Někdy,když jsem vyčerpaná, unavená a přetížená, si si kladu otázku – proč vlastně pomáhat druhým lidem? Co dobrého mi to přináší? Hlavou se mi za ty roky, co se pomáhání druhým věnuji nejen na úrovni přátelské, ale i na úrovni profesní, skrze tyto stránky, honily různé odpovědi. Jednu jsem dokonce sepsala před třemi lety po velmi těžkém rozchodu s bývalým partnerem do článku Proč pomáháš lidem?. Ale stále ty úvahy byly neúplné, něco jim chybělo, něco mi unikalo. A to něco před pár dny perfektně vystihl ve svém krátkém zamyšlení můj kamarád Ondra. Původně svou úvahu psal jen pro úzký okruh esotericky smýšlejících přátel, ale na mou prosbu uvolnil svůj text i pro čtenáře těchto stránek, za což mu moc…

Včera jsem četla velice zajímavý rozhovor s psychiatrem a vysokoškolským pedagogem Radkinem Honzákem, který vyšel na webu Finmag.cz. Upoutalo mě tam více myšlenek, ale především mi sedl celý styl rozhovoru, v němž byla cítit životní moudrost téměř osmdesátiletého pana Honzáka. Kritizuje farmaceutickou lobby, mluví o celostním přístupu k člověku, dokonce zazněla i ostrá kritika spolku Sisyfos, který uděluje druhým posměšné ceny Bludný balvan, ale sami občas zapomínají, jaké je skutečné poslání vědy. Ty nejzajímavější postřehy vám přináším v tomto článku, jinak vřele doporučuji si přečíst celý rozhovor. Autorem následujícího textu je Radkin Honzák, psychiatr: Je zloba zakořeněná hluboko v nás? Naopak – jsme předurčeni k tomu, abychom druhým pomáhali. Když pozorujete malé děti, tak vidíte, že si pomáhají. Dítě v…

Často slýcháme, že ti nejslabší z nás jsou také těmi, kteří si zaslouží největší ochranu – ať už je to myšleno doslovně, totiž že bychom měli chránit děti či staré a nemocné, nebo metaforicky, tedy že ochranu zasluhují především jedinci citlivější, labilnější, méně stateční. Ale je dobré si položit otázku – kdo bude tyto slabé chránit, až se všichni silní jedinci totuo ochranou a pomocí zcela vyčerpají? V tomto kontextu mne velmi zaujal text s názvem Chraňte silné lidi, který jsem objevila na webu pronáladu.cz. A v mnohých tvrzeních jsem našla i samu sebe. Silní lidé jsou mnohem bezbrannější, než slabí. Za uragánu se pružné rákosí ohýbá a šustí, ale borovice se zlomí a navždy hyne. To říkali staří Číňané…

Včera jsem psala o tom, jak jsem vyhrála velmi zajímavou a inspirativní knihu Rok vědomého života. Dnes bych vám z ní ráda přinesla krátkou ukázku, hned z úvodu, která mě velmi zaujala. V deseti bodech tam autor Gay Handricks popisuje základní předpoklady vědomého života, co to vlastně ve skutečnosti je a jak k vlastnímu vědomému životu přistupovat. Být vědomý, žít vědomě, je totiž ten zcela základní předpoklad pro to, aby náš život stál za to. Abychom nepřicházeli o jedinečné pocity, abychom nebyli utopení v bezedné jámě dávno odplynuvší minulosti, ani se neupínali na budoucnost, která tu ještě není, ale byli jsme schopni si neustále uvědomovat přítomnost a plně ji uchopili do svých rukou. Těchto deset předpokladů je začátek cesty. Následující…