Krok za krokem
Po zimě proválené na gauči s knihami a vlivem chronického stresu a únavy, mám bolavé klouby a donedávna (ťuk ťuk) dlouho nebolavá záda se zase hlásí o pozornost. Není divu, když jsem je odsouvala na poslední kolej zájmu a péče. A protože jaro mi jako každý rok vlévá novou energii do žil, rozhodla jsem se dnes projít půlku cesty do práce pěšky. Pro ty, kteří denodenně cvičí či běhají je to nejspíš trošku úsměvné. Ale já to cítím jako velký posun vpřed a dnešní procházka mě naplnila radostí a optimismem. Nožičky se protáhly, kyčle namáhané dlouhým sezením u počítače si užily pohybu. V jedné knize o vývoji lidského druhu jsem četla, že právě chůze je pro člověka tím nejpřirozenějším pohybem.…