ÚVAHY A ZAMYŠLENÍ

Vždycky před Vánocemi se kromě záplavy světýlek v ulicích, hromady stánků a přehršle koled z rádia vyrojí i komentáře, které varují před komercí, spílají spěchu a hudrují na vánoční bláznění. Tento článek se mezi ně zařadit nechce. Věřím, že každý si chce užít jak advent, tak svátky „klidu a pohody“ skutečně v klidu a pohodě. Že každý v duši cítí, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale taky o lásce, rodině, dobrém jídle a zastavení se a zklidnění na konci roku. Ale naše domněnky, konvence, mediální masáž a tlak společnosti nás občas zahánějí do kouta a my pak nevíme, kde nám hlava stojí. Chceme to udělat „správně“, jak se sluší a patří, jak se od nás očekává. A díky tomu…

Dnes, 11.listopadu, si připomínáme Den válečných veteránů. Lidé si připínají na klopy rudé květy vlčích máků a médii zní silná prohlášení politiků. Hrdinové. Obránci. Zachránci našich hodnot. Stateční. Odvážní. Věrní. Obdivuhodní. Žádnou z těchto vlastností nechci válečným veteránům upřít. Nicméně nemohu si vždycky v této záplavě vzletných slov a obdivu k vojákům nevzpomenout na písničku od Karla Kryla Píseň neznámého vojína. Ta končí údernými slovy: „Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!“ A nejen tahle píseň mi připomíná, že válka není nic, co by bylo hodno obdivu. Je to zabíjení. Je to umírání. Je to bolest, smutek, strach, hrůza a teror. Hra mocných Ideály, za něž se v minulosti bojovalo, byly jistě často vznešené.…

V těchto dnech svět obletěly dechberoucí fotografie, jež pořídil nový teleskop Jamese Webba. Ten před půl rokem odstartoval ze země a nyní se nachází 1,6 milionu kilometrů daleko od ní. Jeho vývoj započal již v roce 1996 a start mise byl mnohokrát odložen, několikrát dokonce hrozilo i úplné zastavení vývoje. Nakonec však tento zázrak moderní vědy a techniky mohl vystoupat k nebesům a pomocí beryliového zrcadla o průměru 6,5 metrů a vysoké citlivosti na infračervené světelné spektrum nyní může pozorovat objekty, vzdálené miliardy světelných let. Pohled do minulosti A právě z těch nejvzdálenějších částí kosmu, z nichž k nám světlo letělo přes 13 miliard let, nyní na Zemi doputovaly snímky, jež dosud nemají obdoby. Pozorujeme na nich vlastně samé počátky…

Dneska mě na internetu opravdu pobavil následující obrázek. Nejsem sice buddhistickým mistrem, který by plísnil svého žáka, ale občas se setkávám s lidmi, kteří se až příliš ponořili do duchovní světa a pro stromy pak, jak se říká, nevidí les. A právě je mi tento obrázek připomněl.   V duchovnu až po uši V komentářích, v poradně, mezi svými známými i u sebe v obchůdku se občas setkávám s lidmi, pro něž se duchovní zážitky staly až posedlostí. Chodí od semináře k semináři, prožívají meditaci za meditací – a ve všem vidí poselství, znamení, čištění, zprávy od duchovních průvodců. Jenomže v záplavě obrazů a vizí se někdy ztrácí to nejdůležitější. „Včera jsem v meditaci hovořila se svými anděly a bavili…

Psychické onemocnění není něco, za co by se lidé měli stydět a co by měli skrývat. Stejně jako se nestydíme za chřipku nebo zlomenou ruku. Přesto ve společnosti koluje celá řada mýtů, díky nimž zažívají psychicky nemocní lidé odsudky, urážky a nepochopení. I proto jsem se rozhodla napsat tyto články. Tohle je druhá část. Nejprve si, prosím, přečtěte první díl, tento na něj přímo navazuje. Co všechno patří mezi psychické poruchy? Jak jsme si řekli v první části, definovat či diagnosikovat psychickou poruchu není snadné. Hranice mezi tím, co je ještě zdravé a co už ne je nejasná. Kdy se jedná jen o zapálení pro zdravé jídlo – a kdy už jde o poruchu příjmu potravy? Kdy jde jen o…

Blázen. Šílenec. Magor. Cvok. Existuje spousta hanlivých výrazů pro lidi s psychickým onemocněním. Ve společnosti totiž stále přetrvává odsouzení takových lidí a také panuje celá řada mýtů, které často ještě přiživuje zobrazení psychických chorob v popkultuře. I když se mnoha neziskovým organizacím (za všechny třeba jmenuji Práh nebo Narovinu) daří postupně toto téma otevírat a mýty bořit, stále je co zlepšovat. Po tom, co se objevilo diskuzi pod mým nedávným článkem, jsem se rozhodla toto téma naťuknout i já. Psychické onemocnění totiž není něco, za co by se lidé měli stydět a co by měli skrývat. Stejně jako se nestydíme za chřipku nebo zlomenou ruku. Co je to vlastně duševní nemoc? Skvělá otázka – na niž neexistuje jednoznačná odpověď. Duševní…

Před časem jsem se (ani nevím jak) dostala na facebooku do diskuze pod fotografií nějaké slečny. Tahle slečna seděla na dece na koupališti, očividně někde spíše stranou od lidí, natírala se opalovacím krémem a – byla úplně nahá. K fotografii byl samozřejmě přiložen velmi útočný popisek, něco na téma „to jsou dneska lidi“. A diskuze byla plná neméně útočných komentářů. Od „to je exhibicionistka, co se chce předvádět“ až po „být to moje dcera tak ji zfackuju, ostudu jednu“. Tedy spíš – byť to moja céra, protože diskutující byli především Slováci. Nedalo mi to a položila jsem diskutujícím jednoduchou otázku – proč je tak špatné, když se člověk na veřejnosti svleče? Z jakého důvodu jim to vadí? A všechny odpovědi,…

Včera jsem se zájmem přečetla článek záchranáře Víta Samka na webu Heroine.cz s názvem O tragédii povinné školní docházky. Velmi emotivně a ze svého osobního pohledu v něm popisuje, jak obtížně se protloukal systémem základního vzdělávání v Česku a podrobuje v něm tento systém nevybíravé kritice. Mnoho lidí s Vítem Samkem souhlasí. Ale jak je pod těmito články běžné, lidé také zeširoka diskutují o tom, jak je tato kritika nefér. Dávají na odiv vlastní kladné zkušenosti. Argumentují tím, že bychom bez povinné školní docházky dozajista zvlčeli. Jakoukoli alternativu k povinnému devítiletému chození do školy odmítají jako hloupou a změkčilou.   Takhle se to přece dělá… Do jisté míry jim rozumím. Málokdo zná něco jiného, než systém věkově homogenních tříd s…

„Musíš tomu věřit,“ je mantra všech esoteriků. Svatý grál učení ovlivněného knihami jako je Tajemství a jeho nesčetnými variacemi. Všechny tyto knihy obsahují esenciální myšlenku, že se vám podaří, cokoli jen budete chtít, budete-li tomu dostatečně silně věřit. Je to ale skutečně tak jednoduché?   Jak těžké je věřit? Nedávno jsem se bavila s jednou paní, která se mě na mém stánku ptala, jestli léčivé kameny skutečně fungují. Řekla jsem jí, že čím víc jim bude věřit, tím lépe budou fungovat. Ona se zasmála a řekla větu, která mě nakonec inspirovala k napsání tohoto článku: „Kdyby stačilo jenom věřit, tak už jsem dávno vyhrála ve Sportce.“ To mě přimělo k přemýšlení. Pokud víra má skutečně moc měnit realitu (o čemž jsem přesvědčena), jak…

Nedávno jsem psala článek o magii lásky, k němuž mne inspirovaly dotazy v poradně. A nejinak je to i s tímto článkem. Téma vztahů se mi v mailu točí neustále a jedna otázka vás pálí velice často. „Proč si pořád nacházím partnery, kteří se ke mě chovají špatně?“ Může za to smůla? Osud? Špatný vkus? Jak konečně vystoupit ze začarovaného kruhu vztahů, v nichž se cítíme jako otloukánci? Vztahů, do kterých dáváme tak moc a dostáváme tak málo? Lekce… Před zhruba osmi lety jsem se dala dohromady s mužem, který se první týdny tvářil jako pečující a milující partner. Během pár týdnů ale ukázal svoji manipulátorskou povahu, týral mě psychicky i fyzicky, půjčoval si ode mě peníze, stále jen bral…