Chodím, tedy jsem
Člověk je od přírody chodec. V dobách, kdy jsme slezli ze stromů a vydali se prozkoumávat rozlehlé savany, se naše tělo postupně přizpůsobovalo právě tomuto druhu pohybu. Díky vzpřímenému postoji těla, prohnuté a pružné nožní klenbě a dobrému pokrytí těla potními žlázami jsme se mohli velmi dobře pohybovat i pod horkým africkým sluncem. Po svých jsme tak nakonec došli i do Evropy, Asie, Ameriky; po svých jsme obsadili všechny kontinenty. Jako lovci a sběrači jsme v průměru ušli kolem 12 kilometrů za den (ženy, které spíše sbírali plody, kolem 9 kilometrů, muži, kteří při chůzi stopovali zvěř, zajišťovali bezpečí a hledali schůdný terén, kolem 15) – a to jsme s sebou nesli veškerý svůj majetek. Sedím, tedy marodím Chůze…