7.1.2018
Čekám, až se ozve, až zavolá, napíše. Čekám, až dodělám školu. Čekám, až dostanu lepší práci. A nebo prostě čekám, že někde za rohem bude svět růžovější, tráva zelenější a lidi hodnější. Jenomže čekání je plutí v nicotě. Přítomnost, zaplněná čekáním, je promarněný čas.
Vlastně kdokoli, koho se zeptáte, zda má rád čekání, třeba na úřadě, u doktora nebo ve frontě u pokladny, odpoví jednoznačně záporně. Kdo by probohy měl čekání rád? A přitom jím vyplňujeme tolik času našeho života, zabíjíme svou přítomnost, zahazujeme ji jako nepotřebný odpad, něco, co prostě musíme přežít, než přijde ta očekávaná budoucnost. Ve frontě v supermarketu nám vlastně moc jiného nezbývá, ale je to nutné i v životě?
Věčné teď
Kdysi dávno jsme měli s přáteli filozofickou chvilku, na jejíž výsledné moudro nikdy nemohu zapomenout. Po cestě vlakem jsme přišli na fakt, který objevili již mnozí myslitelé před námi (a po nás nejspíš taky) – totiž, že neexistuje žádné předtím ani potom, ale jenom teď.
Když jste si stoupli na konec fronty, bylo pro vás v tom okamžiku teď. Každé posunutí o kousíček dopředu, i to bylo teď. A když konečně zaplatíte a vycházíte z obchodu na čerstvý vzduch, neděje se to nikdy jindy, než teď. Neumíme prožít jeden okamžik vícekrát, neumíme zažít zítra ani potom. Protože to, co je dnes zítřkem se ve chvíli, kdy ráno otevřete oči stane dneškem. A to, co vidíte jako vzdálenou chvíli za mnoho hodin, bude v okamžiku, kdy konečně přijde, zase jenom teď.
Nic jiného neznáme. Nic jiného prožít nelze, kromě přítomnosti – to je to jediné, co máme vždycky v rukou, ať to přijde za pět minut nebo za dvacet let. V tu chvíli to bude teď, které zmizí a rozplyne se v další teď co přijdou.
Nepročekejme svoji přítomnost
Pokud je ale naše teď, kdy sedíme v čekárně, potíme se před důležitou zkouškou nebo prostě jen počítáme dny v práci, až přijde vytoužený víkend, naplněno čekáním, horečným čekáním na budoucnost, kterou si malujeme v nejrůznějších barvách, které jen málokdy odpovídají realitě, okrádáme se o spoustu času, který můžeme prožít.
Mysl, nastavená na budoucnost, nedokáže přítomnost ocenit a prožít, takže si ji vlastně nikdy neužije. Ani když se z pondělka stane víkend, ani když dodělá školu, ani když nastane jakýkoli scénář, jenž si vysnila. Protože vždycky se najde další scénář možné budoucnosti, jímž se může zaobírat. Po víkendu přijde další pracovní týden, po škole pracovní pohovory, po zavolání od ctitele chystání na rande. Vždycky je na co čekat a čím zaměstnávat mysl – a pokud ji máme upřenou do budoucnosti, bude nám ji malovat (a je nakonec úplně jedno jestli v pastelových nebo temných barvách) a přítomnost vytěsní. Staneme se otroky našich představ o tom, co bude, co by mohlo být a štěstí nám bude utíkat jako kluzká rybka mezi prsty ve věčně uhánějící řece času.
A přitom se někdy stačí jen nadechnout a vnímat. Vůně, chutě, barvy, tvary, svůj dech, oblohu, lidi kolem, stránky krásné knihy, tóny hudby, srst psa, měkkost gauče, ruku milovaného, sebe sama v tom věčném nekončícím a přesto znovu neopakovatelném TEĎ. Tak na co čekáte?:)
Každá chvilka má v sobě něco, co stojí za to prožít:)
Diskuze
Napsat komentář
Kdo jsem
Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.
Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.
Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.
Novinky na blogu
Třicet čtyři
Dnes slavím své třicáté čtvrté narozeniny. Třicet čtyři dokončených oběhů planety země kolem slunce, připoutejte se, prosím, další právě začíná.…
5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT
Vždycky před Vánocemi se kromě záplavy světýlek v ulicích, hromady stánků a přehršle koled z rádia vyrojí i komentáře, které…
Válka a lítost
Dnes, 11.listopadu, si připomínáme Den válečných veteránů. Lidé si připínají na klopy rudé květy vlčích máků a médii zní silná…
Magie a spiritualita
O tom, co je magie, jsme si povídali v předchozím článku. S magií úzce souvisí i spiritualita – něco, co nás…
Co je to vlastně magie?
Slovo magie je pravděpodobně odvozeno staroperského výrazu „maguš“, což znamená kněz, který byl pro tehdejší lidi vlastně něčím jako kouzelníkem.…
Vilidoupatko.cz
Copak je to za podivný název článku, říkáte si možná. Webová adresa? V titulku je však zcela záměrně – a…
Make space, not war
V těchto dnech svět obletěly dechberoucí fotografie, jež pořídil nový teleskop Jamese Webba. Ten před půl rokem odstartoval ze země…
4 rozšířené mýty o kamenech (kterým možná taky věříte)
Kameny (nerosty, minerály, polodrahokamy) se využívají v magii a lidovém léčitelství tisíce let. Používáme je při rituálech, léčení, jako ochranné…
Čekání může být největším prokletím. Protože svět je neustále v pohybu. Neustále žijeme přítomným okamžikem s výhledem na budoucnost, kterou činíme vždy právě v přítomném okamžiku. A pokud budoucnost zvládnem již teď , natolik, abychom ji dovedli postavit a jediné, co potřebujem je čas a okolnosti k realizaci.
Pak ta hotová představa, vize, námět, který pro nás je již minulostí, se velmi snadno realizuje v budoucnosti. Budoucnost se tvoří právě teď a v myslích lidí. V myslích nejsou žádné překážky ani bariéry prostředí, okolností a všeho, co je potřeba k uskutečnění.
Někdy je to rychlé , jako převlékání, nosí se nové oděvy, obaly zboží se stále mění, když prodejci dozrají a chtějí lépe definovat a prosadit své zboží.
Boří se nepovedené nápady a staví se nové, již se zjištěnou zkušeností a jasnější představou, která odpovídá lépe společným myšlenkám všech. A co je pro všechny, to se nejlépe realizuje.
V čem je pýcha a vlastní nedozrálá představa, to se realizuje v malém a mysl-vůle ostatních to podemele jako voda a zanikne to. Nebylo to pro lidi , nebyla v tom láska.
A když je v tvoření skutečná láska a empatie pro lidi, jedině tak se dílo ujme a prosadí se takřka samo, stačí, malá jiskřička a lidská srdce se pro nápad rozhoří.
Pýcha se pojí s pokrytectvím a předstíraná empatie dělá nástrahy, činí násilí a konflikty.
Kdo pyšně propaguje sebe sama, ale vlastní dílo v jeho tvorbě není, ten upadne stejně v zapomnění. Jen tam , kde světlo dává láska, lidé nedovolí, aby tvé dílo zaniklo. Protože, když tvé dílo bylo opravdová láska, která smazala tvoji pýchu, dala tvému dílu život, který nezhasíná. Neboť život tvého díla je nesen všemi dušemi – lidmi, základním nosičem dat, kterým je láska. Ale jen ta opravdová. Nečekej na nic a žij tu opravdovou lásku, která nese život a život nese lásku. Ano, právě ty taky.
Po silvestrovský vtípek. Sedí takhle princezna na posedu a střílí divočáky. A vidí v dáli nějakou siluetu a říká si , safra to je zas kanec. Odpráskne ho a říká si, to jsem dneska ulovila, to mám oči jako rys. No jo a on to byl princ z pohádky. A zkazila si tím život a jemu možná ulevila od trápení, kdyby s takovým jejím uvažováním musel žít. Posteskla si pak, “ ale vždyť v pohádce bylo jasně napsaný , že princ jezdí v jinou kalendářní dobu a na bílém koni a tohle byl hnědej jako lesní prase. Tak to tady dřepím na posedu na nic.“
Senzibil: https://www.youtube.com/watch?v=GPIGD2ObnX4
Velmi dobrý článek. Vidím to stejně.
na to až zahřmí ;-) Já už na tohle dávno kašlu. To, co jsem si vysnila se snažím převést do přítomné reality a žít přítomností. :-)
Taky jsem dost čekala, proto musim mít všechno hned nebo se zblaznim :D