Chalice Well Gardens – moje cesta do Avalonu III.

Celé městečko Glastonbury je kouzelné. Snad je to tím, že žije a dýchá v přítomnosti kopce, který přímo sálá starobylou energií. Ale vrcholek Toru rozhodně není jediným místem v Glastonbury, kde na vás plnou silou dýchne síla Matky Země. Snad ještě magičtější než Tor samotný je maličká zahrada, nacházející se na jeho úpatí. Mezi stromy tam ševelí vílí křídla a pod nohama vám bublá ozdravný pramen. Naprostý balzám na duši, i v deštivém podzimním dni. Zahrady Chalice Well jsem ale přitom málem přehlédla.

Chalice Well Garden – vílí zahrady, co hladí po duši

Už cestou na Tor (viz část I. a část II.) jsem si všimla cedule, inzerující odpočinek a relaxaci v zahradách. Myslela jsem si ale, že se jedná o nějaký hotel nebo penzion. Cestou zpátky mi to ale nedalo a šla jsem se podívat, o co vlastně kráčí. Dobře jsem udělala. Ačkoli zahrady nabízejí i ubytování (a taky semináře, hodiny jógy a spoustu dalších aktivit), můžete se za menší vstupné klidně jen tak procházet po oáze zeleného klidu a míru.

Nu, na podzim to byl spíš mír rudý a zlatý. Nelitovala jsem jediné libry, kterou jsem zaplatila za vstupné. Celý prostor zahrad byl energeticky tak nabitý, že jsem si z toho málem sedla na zadek. Pokud jsem po výstupu na Glastonbury Tor byla unavená a promrzlá, v zahradách mě to během chvilky přešlo.

Déšť jemně šuměl v listoví a já se procházela mezi stromy, jejichž listí zbarvil podzim do palety nádherných barev. Jen břečťan zatím odolával a jeho svěží zeleň nádherně kontrastovala s červení, žlutí a hnědí ostatních stromů. Ve větvích, keřích, květinách, všude jsem cítila skoro hmatatelnou přítomnost víl a přírodních bytostí, které mě provázely na každém kroku.

Bohyně pode mnou, Bohyně nade mnou

Procházela jsem se zahradou, jako u vytržení. Asi žádné lidskou rukou udržované místo na mě nepůsobilo tak magicky, jako právě toto. Ale síla Chalice Well Garden nebyla jen v přítomnosti víl a v těsné blízkosti magického kopce. Ukázalo se, že pod Torem pramení léčivá voda, která se na povrch dere právě v téhle zahradě.

V tu chvíli jsem pochopila, proč jsem tak silně cítila přítomnost Bohyně. Živel vody, živel ženské energie, byl totiž přítomen všude okolo. Pod nohama jsem měla starobylé prameny a nad hlavou mi šuměly dešťové kapky. Bohyně vlastně celou tu dobu tančila na kapkách vody všude kolem mě.

Tajuplná zahrada pak byla místem jejího uctívání. Na každém kroku jste mohli spatřit sošky vzývající její plodivou sílu. U jedné ze sošek jsem poklekla a obětovala jí jablko, které jsem si vlastně náhodou koupila v obchodě, aniž bych na něj měla chuť. Už jsem věděla, nač ho s sebou vláčím přes půl Anglie!

Mohlo by vás zajímat: Živa, Vesna, Morana – tři podoby Bohyně

Studna přání

Nejsilněji se moc Bohyně koncentrovala zhruba vprostřed zahrad u místa, podle nějž získaly svůj název. Chalice Well znamená něco jako „studna kalicha“. Překrásně vyřezávaný poklop ukrýval studnu s léčivou vodou, jíž jste se o pár kroků dál mohli napít z kohoutku, z něhož nepřetržitě vyvěrala. Kolem studny se nejvíce koncentrovala energie, silná jinová energie Bohyně vyloženě sálala z každého kamene, z každého zašplouchání vody, z každého lístku.

Chvíli jsem u studny pobyla a nechala na sebe tu nádhernou, laskavou sílu působit. Bylo v ní něco z každého aspektu Bohyně. Hojivá, léčivá energie Matky, jemná, hladivá energie Panny i nespoutaná, vášnivá energie Ženy, ale také špetka moudrosti a něžného sarkasmu Stařeny.

Bylo neuvěřitelné, jak mě kroky zavedly správným směrem. Jak každý detail mé cesty do Glastonbury dával smysl. Vždyť právě otázky ženskosti a touhy po mateřství byly jedním z důvodů, proč jsem se na ni vydala. A pak skončím v zahradě, která ženskou energií přímo překypuje a Bohyně mě laská po vlasech, proplétá se s mou duší a konejší mě jemným deštěm. Neskutečné.

V zahradách jsem strávila něco přes hodinu. Vnímala jsem, naslouchala, nabírala energii. Kdyby bylo jen o trošku tepleji a nepršelo, dokázala bych tam být mnohem déle, sedla bych si na trávu nebo na některou z mnoha laviček a třeba celé hodiny meditovala. Počasí ale bohužel nepřálo a sezení na mokrých lavičkách by mi asi místo duchovního prozření přineslo zánět močáku.

I ten relativně krátký čas v nádherném prostředí vílí zahrady mě ale nabil energií. Rozhodně bych se na to místo znovu vrátila, ideálně na jaře nebo v létě, kdy bude vše v plném květu. Odcházela jsem s úsměvem od ucha k uchu a hřejivým pocitem v srdci. Pohlazená vílami, políbená přírodou a požehnaná Bohyní. Další krok na mojí překrásné cestě do Avalonu.

Pokračování zde.