Co doopravdy ukazuje fotka Grety Thunberg?

Poslední týden hýbe médii studentská stávka za klima a budí vášně mezi lidmi. „Neměli by studenti radši sedět ve škole, než bezúčelně máchat transparenty?“ zní z internetových diskuzí. Nechci se nyní pouštět do složitých úvah, zda má studentské hnutí smysl a co (a jestli vůbec) může změnit. Co mě zaujalo je jedna fotografie, která se u odpůrců studentských protestů stala jakýmsi svatým Grálem, dokazujícím hloupost a pokrytectví demonstrujících.

Greta Thunberg – káže vodu, pije víno?

Na této fotografii je Greta Thunberg, šestnáctiletá švédská dívka, která svým stávkováním před parlamentem rozpoutala celé současné studentské hnutí. Před Gretou leží hromádka potravin, mimo jiné zabalených v plastových obalech.

A lidé se ptají – není ta holka tak trochu pokrytec? Jak může kázat vodu a pít víno? Nejostřeji se do ní pustil komentátor časopisu Reflex, který na fotografii našel hnedle 10 věcí, které si prý švédská školačka měla odpustit. V některých věcech střelil hodně mimo  – například vyčítat u znovupoužitelných lahví to, že mají plastový vršek, je trochu hloupé. Místy však udeřil hřebíček na hlavičku – chleba v plastu? Salát v plastu? Banány z druhého konce světa? Ukazují však tyto věci na Gretino pokrytectví nebo podávají úplně jinou zprávu?

Doba plastová

Nejsem nějaký ekologický guru. Nejezdím na klimatické konference, občas létám letadlem a nejsem vegan. Ale snažím se přemýšlet nad tím, co kupuju a omezovat spotřebu plastových obalů. Jenomže věřte nebo ne – ono to není vůbec snadné!

Pokud nemáte peněz ani času nazbyt, patrně nakupujete v supermarketu – tak jako většina lidí. Tu a tam pro pár jablek do místního krámku s ovocem a zeleninou, pro sypané ovesné vločky do přinesené krabičky do bezobalového obchodu, když jdete zrovna okolo. Ale bezobalové obchody prostě nemají sortiment ani ceny takové, jako velké řetězce. Někdo si to může dovolit, někdo je ochoten strávit mnohem více času na nákupech objížděním více obchodů (a čest takovým), obvykle ale prostě nakupujeme tam, kde je to pro nás nejsnazší. Planeta je super, ale jak můžeme zachraňovat planetu, když my sami budeme uřícení a bez peněz.

Jenže v supermarketech zrovna haldy bezobalového zboží nemají. Ovoce, zeleninu, pečivo – to vše můžete odnést ve svém vlastním znovupoužitelném obalu. Ale veškeré maso, sýry, mléčné výrobky, těstoviny, rýži, kávu, čaj… to všechno dostanete buď zabalené v plastu nebo vůbec. Navíc je plastem často zbytečně obalená i spousta ovoce a zeleniny. Tuším také, že ve Skandinávii, odkud Greta pochází, se stejně jako například v Anglii v podstatě vůbec nedá koupit čerstvý chleba, jako u nás, ale pouze balený, jaký má na fotce.

Není úniku

Co tím vším chci říct? Že pokud se chcete najíst a nechcete kvůli tomu obětovat půl dne sháněním bezobalových surovin a půl dne přípravou vlastní stravy, jednorázovým plastům se nevyhnete. Jsou totiž všude. A přesně tohle nám říká Gretina fotka.

I když jste ekologický aktivista, i když myslíte na to, co jíte a snažíte se dělat pro životní prostředí maximum, stejně se plastům nedokážete vyhnout.

Dokud plasty budou všude, dokud budou nejjednodušší a vždy dostupné řešení, jejich počet se nesníží jen díky uvědomělým konzumentům. I ti totiž občas dostanou hlad, když zrovna není v dohledu žádný eko-friendly obchod. I ti nedokáží pořád dokola vařit z pár surovin, které se dají sehnat bezobalově. I ti totiž chtějí žít normální život, bavit se, pracovat, hrát si s dětmi a ne neustále hledat řešení, jak nezatěžovat přírodu víc, než je nutné.

Být ekologický totiž vůbec není jednoduché.

Pokud chcete žít relativně normálně a přitom nepustošit přírodu, musíte u sebe neustále nosit svoji láhev na pití, svůj kelímek na kafe, krabičku na oběd, látkové pytlíky na ovoce, zeleninu a pečivo. A pokud si tohle jednou jedinkrát zapomenete, jednou jedinkrát nakoupíte salát v plastové piksle, protože prostě budete mít chuť na salát a jiný mít nebudou, tak se hned najde nějaký chytrák, co vám vysvětlí, že jste vlastně hrozní plýtvači a zatímco bude jíst čokoládovou tyčinku z plastového obalu a zapíjet ji Colou v PETce, bude vám kázat o zero waste životním stylu.

Aby „být eko“ bylo mainsteram

Gretina fotka se salátem v plastové krabičce nám ukazuje, jak snadné je udělat krok vedle. A jak těžké je se jednorázovým plastům vyhnout. A o to víc ukazuje na důležitost systémového řešení.

Je krásné nosit si po kapsách pytlíky ušité ze starých záclon, ale dokud bude 90% zboží, které si můžete koupit, zabalené v plastu, tak nás postupné mizení mikroteňáků nespasí.

Být eko není normální, není to sdandard. Naopak – být eko je náročné a musíte tomu obětovat spoustu času a energie. Obdivuji všechny, kteří to dovedou, ale dokud bude ekologická cesta ta složitější, náročnější a dražší, lidstvo se po ní nevydá. Lidé mají rádi, když jsou věci snadné. A lidi nepředěláme. Místo toho jim to můžeme zjednodušit.

Proto je třeba

• tlačit na výrobce, aby používaly jiná obalová řešení

• tlačit na vládu, aby tato řešení podporovala

• tlačit na supermarkety, aby upřednostňovaly bezobalové varianty

Dokud totiž jediný salát (chleba, rajče, jogurt, sušenka, rohlík, okurek…) v nabídce bude ten „plastový“, nic nezměníte, leda byste byli hladem. Proto je potřeba, abychom nekončili jen u sebe (ačkoli bychom u sebe rozhodně měli začít), ale snažili se ovlivňovat celou společnost.

Někdo to dělá tak, že naučí sousedy nakupovat na místním trhu. Někdo píše blog o zero waste. A někdo každý pátek stojí před parlamentem, nejí živočišné produkty a pak o tom jede povídat na konferenci 65 (!!!) hodin vlakem, místo snadných dvou hodinek v letadle. Nikdo nejsme perfektní. Nikdo nejsme (a nikdy nebudeme) úplně zerowaste, úplně bez ekologické stopy – jsme lidi, ne energetické obláčky. A je nesmyslné hnidopišsky vypichovat, co někdo jiný dělá špatně, protože pořád jde jen o malé kapky v moři – moři, jehož složení udávájí zejména velké nadnárodní korporace a vlády jednotlivých států. A právě na ně musíme cílit, právě jich se musíme ptát, co udělají a kdy. Greta už se jich zeptala. Zeptejme se jich také.