Co nás učí vlci?

Po vlnách internetu ke mě doplul velice zajímavý článek, který zcela mění náhled na ustálenou představu o fungování vlčích smeček, zejména o roli tzv. alfa samce, což je termín, který rádi přejímají i lidé a představují si pod ním agresivního, dominantního muže. Že to u vlků (a tím pádem i u lidí) ale může být úplně jinak dokazují dvacetiletá pozorování vlčích smeček. Původní článek vyšel na webu Reader’s Digest, český překlad pak pochází z webu Mužský kruh, který mimochodem doporučuji k dalšímu studiu:)

Když pozorujete vlky, nelze uniknout závěru, že z hlediska chování neexistují jiné dva druhy, které by si byly blíže než vlci a lidé. Vzhledem k tomu, že žijeme v rodinách, můžeme snadno rozpoznat sociální struktury a boje o postavení ve vlčích smečkách. Není divu, že původní obyvatelé Ameriky ve vlcích viděli příbuzného ducha. A není ani divu, že člověčí samci často čelí tlaku, aby se „vzmužili“ a stali se z nich „alfa samci“, jak se dominantním vlkům říkává. Pojem alfa samec evokuje představu muže, který každou chvíli demonstruje, že je doma pánem a mimo domov umí vrčet a být agresivní.

Když jsem v Národním parku Yellowstone pozoroval volně žijící smečky vlků, viděl jsem, že způsob vedení hlavního samce nespočívá ve vynucování, dominaci, ani v agresi vůči ostatním členům jeho skupiny.

Zkušený výzkumník vlků Rick McIntyre mi při pozorování vlků řekl:“Hlavní charakteristikou vlčích alfa samců je tichá sebedůvěra, tiché sebe-ujištění. Víš, co musíš udělat. Víš, co je pro tvou smečku nejlepší. Vedeš příkladem. Cítíš se v tom velmi dobře. Svým chováním ostatní uklidňuješ.“

Poentou je, že alfa samci nejsou agresivní. Nepotřebují to. „Zamysli se nad emočně jistým mužem nebo skvělým šampiónem. Co potřeboval dokázat, to už dokázal,“ řekl mi. Je v tom kus evoluční logiky.

„Představ si dvě vlčí smečky, anebo dva lidské kmeny,“ povídal McIntyre. „Který z nich má vyšší pravděpodobnost přežití a rozmnožování: ten, jehož členové spolu více spolupracují, více spolu sdílí, jsou méně násilní k ostatním členům, anebo ta skupina, jejíž členové se navzájem napadají a konkurují si?“

Takže alfa samec může být hlavním hráčem při úspěšném lovu, ale po skolení kořisti klidně poodstoupí a prospí se, zatímco jeho smečka se nasytí.

McIntyre strávil 20 let pozorováním a studiem vlků pro Správu národního parku v Yellowstonu. Vstává časně, používá radiovou telemetrii k určení místa výskytu smečky díky jednomu z jejích členů, který má obojek s vysílačkou, a poté se s dalekohledem vydává vlky pozorovat. Jejich aktivity pečlivě zapisuje. Za celou tu dobu viděl alfa samce chovat se vůči jiným členům smečky agresivně jen velmi vzácně. Jsou jeho rodina – jeho družka, mláďata (jak biologická, tak adoptovaná) a možná sourozenci.

To neznamená, že by alfa samci nebyli drsní, když to potřebují. Jeden slavný yellowstonský vlk, který získal své jméno podle čísla jeho rádiového obojku – 21 – byl lidmi, kteří příběh jeho života pozorovali zblízka, považován za „super vlka“. Při obraně své rodiny byl nelítostný a nikdy v zápase s konkurenční smečkou neprohrál. A přitom v rámci jeho vlastní smečky byla jeho nejoblíbenější aktivita zápasit s mláďaty.

„A co si opravdu užíval bylo předstírání, že prohrál. To ho prostě náramně bavilo,“ zavzpomínal McIntyre.

Jeden rok bylo jedno mládě trochu neduživé. Zdálo se, že ostatní mláďata se ho obávala a nechtěla si s ním hrát. Jednou, kdy Jednadvacítka přinesl mladým potravu, zůstal stát a po něčem se poohlížel. Brzy začal vrtět ocasem. To hledal to neduživé mládě. Zašel k němu a chvíli si hrál jen s ním. Ze všech příběhů o „super vlkovi“ má McIntyre nejraději právě tuhle. Před silou cítíme respekt, ale na co vzpomínáme nejraději je laskavost.

Biologové dříve považovali alfa samce za nezpochybnitelně nadřazené. Nyní však u vlčích smeček rozeznávají paralelní hierarchie – jednu pro samce a druhou pro samice. Biolog Doug Smith, který vede projekt pro obnovení populace vlků obecných v Yellowstonu, řekl, že samice „dělají většinu rozhodnutí“ ve smečce, včetně toho, kam se půjde, kdy se bude odpočívat a kdy lovit. Také dodal, že osobnost vládnoucí samice dokáže určit charakter celé smečky.

McIntyre totéž říká jinými slovy:“Ve skutečnosti celou tu šou řídí alfa samice.“

Je očividné, že naše zajetá představa alfa samce by si zasloužila opravit. Muži se mohou od vlků naučit pár užitečných lekcí: méně vrčet, více klidné sebedůvěry, vést příkladem, věrnou oddanost péči a obraně rodiny, respektu vůči ženám a sdílení odpovědnosti. A to vše by mělo být obsaženo v pojmu „vzmužit se“.