Co říkají Andělé o hádkách

15.10.2009

Možná se vám občas stane, že jste nepochopeni, že je vám vyčítán váš názor a nebo je vám spíláno za něco, co jste udělali. Hádky, pře, slovní strkanice… naplňují velkou část našich životů a čím více energie do nich dáváme, tím více pozorujeme, že je to zbytečné, že boj je marný a z arény neodchází jeden vítěz, ale většinou dva poražení.

Byla jsem zklamána a dotčena tím, jak jsem poslední dny (a bohužel nejen ty) neustále terčem kritiky od majitelky jedněch krásných, informacemi nabitých a zajímavých stránek – Alue. Zeptala jsem se andílků a Nathiela, co s tím mám dělat a ti mi do ruky „podali“ knížku Andělská terapie od Doreen Virtue a jemnohmotnými prsty ukázali na stránku, kterou vám všem mám předat a Alue o to více.

Tak tady ji máte, čtěte, přemýšlejte a otevřete svoje srdce:)

Cítíte se zraněni a vyčerpáni tíhou slov, která létají mezi vámi a druhými, naši drazí? Zastavte se na chvíli, jako odpočívá zápasník v ringu mezi jednotlivými koly. Odstraňte pot z vaší tváře a osušte ji vánkem Lásky, který odfoukne všechnu vaši zlobu. Jste pozoruhodnými bytostmi, a to každý den bez výjimky, až do konce vašich dní, i přesto, že vaše krása se ještě nemohla rozvinout do plné síly a dosud ve vás spíše dřímá.

Vaše hádky jsou soubojem rozdílných pohledů. Sekáte svými stanovisky, abyste toho druhého přesvědčili o své pravdě. Jako malé děti přemýšlíte, jakou zbraní byste svého protivníka zdolali, a tasíte své pomyslné meče ze zálohy. I když jde jen o iluzorní zbraně, přesto jimi můžete poranit. Avšak vůbec největší ránu uštědříte rozhodnutím využít svého důvtipuke způsobení bolesti druhé bytosti. Všechno toto zraňování plyne ze soutěživosti a snahy být lepší než ten druhý. Vyhrává ten, kdo druhého udolá. Dostane však cenu samoty a oddělenosti. Zbudou jen krvácející rány z nedorozumění, jež pramení z pýchy.

Svatá dítka Vesmíru, pohlédněte na sebe očima milosti. Kanou z nich slzy bolesti, když vidí váš nelítostný boj. Uvědomte si, že hlasitost vašich slov nemůže přehlušit zoufalý křik vašeho srdce; křik po lásce a ujištění, že pokud byste byli schopni přijmout jen jedinou kapku Lásky přicházející od Boha/Vesmíru, vaše srdce by láskou přetékala. S naprostou samozřejmostí byste ji pak vyzařovali vůči všem, ať na vás pomyslí jakkoli. Přivlastní-li si vaši mysl toto poselství, pak jen stačí pobýt v tichosti a v přítomnosti dané osoby, sníž jste se pustili do křížku, a všechna zlá vůle bude zahojena.

Jen se nad tím naši drazí zamyslete! To je přece řešení, které po celou dobu souboje hledáte! Není nutné, abyste si nadále působili bolest! Upřímně; copak to není východisko, po kterém tak bolestně toužíte? Bůh/Vesmír by vás přece nikdy nenechal schoulené bolestí, přemítající, co jste způsobili.

Není třeba se ponižovat před sebou ani před druhým, ani cítit lítost vůči sobě či druhým. Žádné dítě Vesmíru není určeno k litování. Je však třeba stát si za tím, co cítíte ve svém nitru. To vám pomůže naplnit stejným pochopením a smířením i srdce člověka, s nížm jste se zraňovali. Dovolte vznášejícím se vzpomínkovým obrazům vašich bojujících eg, aby se staly jen ozvěnou z bitevního pole, která zanikne v radosti z vašeho uvědomění, že jste oba dětmi Vesmíru, Božími dětmi.

Žádná hádka nemá moc určit pravdu. Pravda zůstává pravdou bez ohledu na to, zda za ni bojujete. Můžete se svým přítelem pokračovat ve slovním souboji do konce všech dnů, ale blaženost pravdy poznáte teprve ve chvíli, kdy odložíte zbraně a oddáte se kráse Vesmíru a Božího stvoření. Stačí, když jeden z vás upozorní druhého na nádheru zapadajícího slunce nebo na padající mlhu či jemný déšť, a vaše vnímání se okamžitě sjednotí v naprosté harmonii.

Není tomu tak, že člověk musí popřít sám sebe, aby se něčeho vzdal. Oba jsou přece vítězi! Člověk přece nemůže prohrát něco, co mu přirozeně patří a nač má svaté právo od samého zrození. Radujte se nad tímto zjištěním a děkujte za ně. Radujte se a smějte se se všemi které potkáte, protože tak jejich život naplňujete Láskou a Pravdou, která nezná omezení v čase ani prostoru.

S úsměvem na rtech a láskou v srdci vás zdraví a krásně prožitý zbytek dnešního dne přeje vaše Lúmennka:)

Diskuze

Napsat komentář

dreamland
10.9.2018 at 22.56

Tak tohoto článku jsem si nikdy nevšiml.

Připadá mi, že je o dívence, která se vrací po mnohých předlouhých letech do náručí svého anděla, kde se v dávných dobách sprchovala v slzách jeho lásky a soucitu. A choulila se do jeho něžných křídel.
Vítej doma dívenko, tvých vlastních snů, jako by vysílalo slova samo nebe. A po slovácky “ vítaj“ , tvůj sen je živ. A světlo ve tvém srdci nalezlo si tebe a tys nalezla jej.

Ať najdeš odpočinek v babím létě na loukách a ve větvích stromů cítíš podané ruce.
GabaLis
30.3.2016 at 21.50

[12]: Ježiš
ALUŠKA KAROLÍNA LOSKOTOVÁ JE VTĚLENÍM ĎÁBLA!!!!!
1.1.2015 at 1.50

ALUŠKA KAROLÍNA LOSKOTOVÁ JE VTĚLENÍM ĎÁBLA!!!!!
Martin Riedl
25.5.2013 at 14.43

Ahojky :) chtěl bych se zeptat k tomuto: "Není třeba … cítit lítost vůči sobě či druhým." – No, sebelítost je jistě špatná. Ale politovat někoho jako projev SOUCITU je taky špatné? Nebo je rozdíl mezi lítostí a soucitem?
Merrie
30.1.2013 at 20.09

Alue je…iná. Má viac skúseností a zrejme sa v ľuďoch sklamala alebo čo, pretože jej štýl vyjadrovania mi príde trošku povrchný. V esoterike sa na ňu však dá spolahnúť, takže patrí medzi mojich obľúbených bloggerov :)
blabla
25.1.2013 at 14.15

hovno
Monique
22.12.2012 at 23.21

Narazila jsem na tento článek – dříve jsem několikrát navštívila stránky Alue, bezesporu má na svém blogu spoustu zajímavých informací, ale musím přiznat, že na mě působí trochu arogantně, nepřísluší mi ji ale soudit, jen píšu svůj pocit a třeba se pletu….
Koralína
17.1.2012 at 8.18

Ahoj, článek je opravdu velmi přínosný a moc se mi líbí :))
Petr Pan
16.10.2009 at 13.23

[5]: Nic se tam už nedělo, jen to Alue smazala :).
Luz
16.10.2009 at 13.02

Krásný text a věřím že pravdivý.
Lirka =o)
15.10.2009 at 20.04

je krásné to zde pozorovat, tolik krásné energie a milých lidí =o)
Lirka =o)
15.10.2009 at 20.02

Ahoj, jsem opravdu nadšená z Tvých nádherných stránek =o)
Venom
15.10.2009 at 17.32

Hmm krásné… až zase budu s někým vést roztomilou hádku a budeme po sobě ječet, přestanu a řeknu – jé hele jak venku krásně sněží! :-D doufám že mě pak neodveze do cvokárny. Znáš dnešní lidi…
Mesmago
15.10.2009 at 17.07

Ano, to je pravda. A nejlepší na tom je, že to opravdu funguje. Odnaučil jsem se hádat (protože hádky mi připadají zbytečné a bezpředmětné) a tím pádem ani hádky nepřitahuji. Každý má právo na svůj názor a pokud s ním nesouhlasím, tak je to má věc a nešťourám se v tom a myslím si své.

Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.