Domácí násilí otevřeně I. – Jak to začíná

Tuto sérii článků jsem původně napsala pro svůj osobní blog lumenn.cz (dříve lumenn.blog.cz) před čtyřmi lety. V nynější době, kdy kvůli koronavirovým opatřením stoupá počet případů domácího násilí u nás i ve světě, rozhodla jsem se ji aktualizovat, doplnit a znovu zveřejnit.

Doufám, že má osobní zkušenost pomůže přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec – je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své. Věřím, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je první část, která nese název Jak to začíná.

Domácí násilí – první setkání

Když jsem před lety četla články, pojednávající o domácím násilí, kroutila jsem nechápavě hlavou a říkala jsem stejné věty, jaké obvykle pod takovými články najdete v diskuzích: „To by se mě stát nemohlo! Nechápu, jak ta ženská mohla být tak blbá. Mě by chlap jednou praštil a už by letěl z domu.“

Pokud se v následujících slovech poznáváte, pak vězte, že nic nemůže být dále od pravdy. I já jsem věřila své vnitřní síle a přesto mě domácí násilí potkalo. S jeho následky jsem se potýkala mnoho let, vystřídala několik terapeutů, vyplakala spousty slz a dlouho si ujasňovala vztah k sobě i k mužům. Ačkoli od toho děsivého vztahu uběhlo již 8 let, pořád mě někdy v noci budí zlé sny a mám občas tendence reagovat ztuhnutím na zvýšení hlasu nebo prudký pohyb mého (milujícího a úžasného) manžela.

V tomto článku se pokusím nastínit problematiku domácího násilí co nejpodrobněji a snad pomoci i některým ženám, které jsou v podobné situaci. A těm, kteří mají to štěstí, že je to nikdy nepotkalo, doufám pomohu pochopit mechanismus vztahu s násilníkem a zbavit ženy, které v takových vztazích jsou, stigmatizace, jíž jsou ve společnosti stále vystaveny.

Článek pojednává pouze o domácím násilí páchaném muži na ženách v partnerském vztahu. Ostatní druhy domácího násilí (ženami na mužích, potomky na rodičích-seniorech atd.) jsem nezažila a věnují se jim jiní.

Článek taktéž vychází z mé osobní zkušenosti a nemá za cíl být jedinou absolutní pravdou – je možné, že to některé ženy mají/měly jinak. 

Jak probíhá vztah s násilníkem – krok po kroku

Když jsem přemýšlela, jak popsat domácí násilí tak, aby bylo srozumitelné každému, včetně těch, kteří se s ním (naštěstí) nepotkali, došlo mi, že je třeba začít na začátku. Vztah s násilníkem totiž nezačíná fackou, jak si mnozí myslí a ve chvíli, kdy už na fyzické týrání dojde, je oběť násilníka obvykle natolik zmanipulovaná, že vztah není schopna jednoduše opustit. Někdy trvá i celé roky, než dojde k samotnému bití a celá pointa nebezpečnosti tohoto chování se skrývá v době před onou pověstnou „první fackou“.

Fáze I. – zamilovanost, obletování, „jsi jedinečná“

Hodně žen (a já jsem nebyla výjimkou) popisuje začátek vztahu s budoucím násilníkem jako idylku. Pokud žena před tím ještě prodělala nějaký ne zrovna povedený vztah, zdá se zprvu, že je v sedmém nebi.

Násilníci totiž obvykle budí dojem silných mužů, na které je spolehnutí, což je atribut, který ženy přitahuje. A také to jsou zdatní manipulátoři, kteří si libují v posilování vlastního ega – potřebují to, protože pod slupkou „drsného spasitele“ se obvykle skrývá nedomrlá osobnost s hromadou mindráků. Své ego si ale posilují nejen tím, že chodí světem a mlátí ženy, to přichází většinou až později.

Na začátku jsou „panem Nepostradatelným“ – libují si v tom, že jsou pro partnerku důležití, že jí pomáhají, mohou se chovat jako partneři vystřižení z učebnice o ideálním vztahu. Jsou empatičtí, chápaví, zahrnou ženu pozorností a komplimenty. A žena se zamiluje.

V této fázi se neozývají žádné varovné zvonečky – proč taky? Lepšího partnera než násilníka v prvních týdnech vztahu si prostě ženská nevysní. Bohužel netuší, že pod krásným divadélkem se skrývá chladná kalkulace – násilník ví, jaké chování si žena přeje a dává jí ho zcela účelově. Všechny ty výlety, povídání do noci, večeře při svíčkách a pochopení pro holčičí pláč jsou jen dočasnou obětí násilníka, aby svoji kořist namlsal podobně, jako masožravá kytka mouchu předtím, než ji schramstne. Ale stejně jako se moucha nechá chytit na sladký nektar, i většina žen ráda naletí na fasádu „pana Úžasňáka“.

Fáze II. – odstřihávání sociálních vazeb, „potřebuješ přece jenom mě“

Druhá fáze přichází plíživě a protíná se s tou první. Žena je zamilovaná až po uši, násilník, který je zatím naoko mužem snů, jí plní každé její přání. V tuto chvíli nastupující manipulaci v podstatě nelze postřehnout. Když se chcete vydat na kafe s kamarádkami, zatáhne vás váš miláček do postele a sladce vrní do ouška: „No tak, zůstaň radši se mnou v postýlce, vždyť je nám tu dobře, za kámoškama půjdeš jindy.“ Která by neodolala vábení?

Násilník chce mít svoji oběť jenom pro sebe – chce nad ní mít kontrolu. A maskuje to nejprve láskou a péčí, kterou ji rozmazluje, takže žena ani nemá důvod vídat se s kamarády. Ani těm to nepřijde až tak divné – zamilovaní lidé jsou přece trošku blázniví a v prvních fázích vztahu chce se svým miláčkem být každý co možná nejvíce.

Jenomže síť se ovíjí a oběť už nejde doma udržet jen sladkými řečičkami a sliby. A i to nejlepší jídlo se časem přejí. Nastane tedy psychické vydírání, pořád ještě pronášené sladkým hláskem zamilovaného mužíčka: „Já se tady o tebe starám, pomohl jsem ti se stěhováním, záda ti masíruju, tvoje slzičky utírám a ty bys šla radši za kámoškama, které se na tebe vykašlaly? Já tady byl a ony ne, to od tebe není fér.“

První drápeček je zaťatý. Oběť si je dobře vědoma, že pan Úžasný se mohl přetrhnout, aby byla šťastná, a pod tíhou pocitu viny se opět nechá přesvědčit. Sociální vazby se začínají trhat, kamarádům začíná být ženino chování podezřelé. Možná na ni začnou dokonce tlačit, pokládat nepříjemné otázky. A násilník v roli rytíře na bílém koni přijede na ženinu záchranu.

„Podívej se, pár týdnů na ně nemáš čas a už tě otravují, oni ti závidí, že se máš dobře, závidí ti mě a tak tě chtějí ode mě odtrhnout. A ještě k tomu ta Milena, no víš co, jak je tlustá a nic se sebou nedělá, to se chceš bavit s takovou ubožačkou?“

Když nemá kamarádka špeky, najde se něco jiného. Vždycky se něco najde – násilník dokáže špatnou vlastnost člověka velice rychle vycítit jako žralok kapku krve v moři a jít po ní stejně zběsile. A tak se s fází II překrývá i fáze III.

Fáze III. – manipulace, ovládání, „já to vím, líp, miláčku“

Stále jste na divadelním představení „úžasný chlap do života“ a ačkoli se už blížíte do posledního dějství téhle frašky, pořád vás chování násilníka nepřesvědčilo, abyste od něj dala ruce pryč. Neudělal přece nic špatného, jen chce být hodně s vámi, no bóže, je zamilovaný.

Ale on nechce jenom být s vámi. On vám chce velet – ve všem. A pomalu to začne projevovat i v životě. Nejdřív vám třeba navrhne, že byste mohli společně uklidit váš byt – no teda, chlap, co chce dobrovolně uklízet. To zní dobře, ne? Ne. Společné uklízení se totiž brzo zvrhne v kompletní předělávku vašeho bytu a když letí do koše hrneček po babičce, vaše slova protestu jsou umlčena chlapeckým objetím a hláškou: „Ale lásko, přece nebudeš lpět na věcech, je to jenom hrnek a nehodil se sem. Nebuď tak materialistická.“

Možná se vrátíte domů a budete mít v obýváku nový nábytek. Nebo budou sundané vaše oblíbené obrázky krajinek. A v lednici místo párků bude zeleninový salát. Všechno jsou to vlastně jen drobnosti a na každou z nich má váš milovaný nějaký pádný argument: „Nový nábytek je kvalitnější a ten starý už stejně byl na odpis. Krajinky byly kýče a ty máš, zlatíčko, přeci lepší cit pro umění. Párky nesvědčí tvému krásnému zadečku.“

Násilník je mistrem argumentace. Zaobalí všechno tak, jako by to vlastně bylo vaše rozhodnutí. Jako byste vlastně celý život čekala na to, až potkáte někoho, kdo bude mít odvahu změnit váš život k lepšímu. A ty změny jsou k lepšímu, většinou. Ale vy jste je nechtěla. A v tom je ta potíž.

V tuhle chvíli už vám to začíná být divné. Cítíte se omezená, váš mužský uráží lidi, na nichž vám záleží a mění váš život k nepoznání – ačkoli to maskuje tím, že je to pro vaše dobro, cítíte, že tohle začíná smrdět. A tak se postavíte na první odpor. Jenomže už jste zamotaná v síti a odpor je mnohem složitější, než by se mohlo zdát.

-> Druhá část „Jak se to zvrtne“

Jste vy nebo vaši blízcí obětmi domácího násilí? Potřebujete akutně pomoc?

Zavolejte na bezplatnou non stop linku 116 006.

Další kontakty, kam se obrátit najdete

• na webu domacinasili.cz
• nebo na webu 116006.cz