Dřív se šíp na tětivu vrátí, než slovo, které ústa ztratí

Některá moudra, skrytá v příslovích, jsou moudřejší, než jiná. A tohle patří mezi ta, která bychom si všichni měli zapsat za uši.
Když jsem ještě chodila do skautu, měli jsme skautský zákon, desatero, jímž by se každý správný člověk měl řídit. A jedním z bodů bylo, že „skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích“. Takže nejenom naše skutky, ale i všechny myšlenky i slova ovlivňují realitu, jež je kolem nás a je třeba s nimi takto zacházet.
Ještě na jedna slova jsem si vzpomněla – „nikdy nezradíš, ani slůvkem nezraníš.“ Dětská říkanka a kolik moudra je v ní ukryto. Dostává nás k základní myšlence tohoto článku – a sice, že i slova mají moc, tvořit, bořit i ubližovat. A proto bychom si na ně měli dávat pozor.

Slovo je myšlenka, která dostala kinetickou energii z našich úst a vibrační energii z našich hlasivek. Mozek lidí, kteří slova zaslechnou, jej přijme a zpracuje. A obsah myšlenky jej zasáhne. Zlá slova, byť řečená v žertu, z legrace, obsahují vibrace, které určitým způsobem ovlivní přijímajícího, ať chceme nebo ne a samozřejmě totéž platí i o slovech příjemných.
Japonský vědec Masaru Emoto dělal pokusy s vodními krystaly a zjistil, že destruktivní slova (jako smrt, nenávist apod.) vodu destabilizují a ničí, zato příjemná konstruktivní slova (jako láska, rodina) tvoří nádherné krystalky. A protože naše tělo je ze 70% tvořeno z vody, s jistotou můžeme tvrdit, že i nás vibrace slov ovlivňují – ta nepříjemná našemu tělu a mozku ubližují, ta příjemná jej hladí a povzbuzují.

Kolikrát se přistihneme za den, že sami sobě nadáváme do blbečků a nemehel, když se nám něco nepodaří? Kolikrát na někoho ve vzteku zařveme „zabiju tě“? Ačkoli jsou to zdánlivé maličkosti, i ty formují realitu kolem nás a zbytečně zahrnujeme sami sebe a své blízké destrukcemi.

Vyřčená slova nejdou vzít zpět, jak nám připomíná moudré přísloví s šípem a tětivou. A ačkoli se omluvíme, ačkoli požádáme o odpuštění a třeba jej i dostaneme, vyřčená slova již stačila způsobit paseku.
Zkuste v příští hádce s partnerem či rodiči před tím, než začnete křičet nadávky a výčitky z minula, nejprve napočítat do tří, do pěti, do desíti, nadechnout se a vydechnout, jít se projít do vedlejší místnosti nebo se opláchnout vodou, udělejte nejprve cokoli, aby se vaše mysl uklidnila, a zabráníte tak zbytečným destrukcím, vyslaným k někomu, koho máte rádi. A protože vysílané destrukce se znásobenou silou vracejí, chráníte tím vlastně i sami sebe.
S láskou a úsměvem (a milým slovem) Lúmennka