Gozo – síla Bohyně a tajemné megality

V nové rubrice Zajímavá místa vás budu provázet magickými a tajuplnými místy, která jsem navštívila. Snad vás osloví svým kouzlem tak, jako mě a stanou se pro vás inspirací pro vaše výlety.

Říjnové dny roku 2018 jsem strávila na ostrově Gozo, který je součástí státu Malta. A bylo to báječné! Na Maltu jsem se chtěla podívat už dlouho a nyní nastala ideální příležitost, když tam moje kamarádka Gabriela Tuatti, bylinkářka a šamanka, zorganizovala seminář pro ženy. Relax, odpočinek a sdílení v ženském kruhu a to všechno na vyhřátém krásném ostrůvku uprostřed Středozemního moře – to chcete! Vypravila jsem se tam i s maminkou a můžu říct, že ten týden mi zůstane v srdci napořád.

Malta

Ale dost o mě a pojďme si povědět něco o Maltě. Malta je skutečně miniaturní státeček, má rozlohu 316 km2 a obyvatel jen o málo víc, než Brno. Skládá se ze tří obydlených ostrovů – největší je Malta, nejmenší pak Comino s pouhými 3 km2, na němž žije jen několik stálých obyvatel, kteří udržují v chodu jediný hotýlek pro turistickou sezónu. My jsme navštívili velikostí prostřední ostrov – Gozo, nejzelenější a nejúrodnější z celého souostroví.

Oproti Maltě je Gozo mrňavé a celý ostrov byste neměli problém přejít z jedné strany na druhou za půl dne. Je také mnohem klidnější, žádné překotné stavění, žádné hemžení lidí. Skoro všude mají ovce a slepice, pod okny nám kokrhal každé ráno kohout. Prostě taková středomořská vesnička.

V hlavním městě ostrova, Victorii (nebo též Rabatu), žije jen kolem 7000 lidí a je to asi jediné skutečně rušné místo na ostrově. Většinu ruchu ovšem obstarávají turisté.
Zajímavost: Protože Malta byla až do roku 1964 součástí Velké Británie, najdete tam všude klasické anglické červené telefonní budky, které tvoří nádherný kontrast se subtropickým vzezřením měst.

Na Gozu bylo úžasně čisté moře, které mělo místy přesně takovou tu tyrkysovou barvu, jakou vídáme v katalozích cestovních kanceláří. Skrz čisťounkou vodu byly vidět rybky, medúzy a krabi. A voda voněla jen solí, žádná rybina, chaluhy, nic. Voda byla teplá, vlastně mi moře asi nikdy nepřipadalo tak teplé, jako na Maltě a to i přesto, že jsem se v něm cákala v polovině října. Pokud se budete chtít na Maltu vypravit, rozhodně doporučuju jet na Gozo a mimo sezónu, protože tam bylo vážně málo lidí a k ránu jsme mívali nádherné pláže jenom pro sebe.

Chrám Bohyně

Velkým lákadlem Goza jsou megalitický chrám Ggantija (v překladu Věž obrů), který patří k nejstarším megalitickým stavbám na světě (a je asi o 1000 let starší, než známé Stonehenge). V chrámu se nalezly sošky žen, podobou připomínající Věstonickou Venuši, takže se jednalo nejspíš o místo, kde se uctívala Bohyně plodnosti.

V chrámu jsem měla velmi intenzivní zážitek jakéhosi déja-vu. Jako bych na tom místě už kdysi byla. Zničehonic mi začalo hučet v uších a já se propadla kamsi do neznáma. Zdálo se mi, že podivně pórovité kameny jsou pod mořskou hladinou a náhle jako by kouzlem vystupují z moře. Mezi kameny procházejí kněžky, místo vibruje živočišnou energií Země, konají se nějaké rituály. Spousta silných zmatených vizí mi vyvolala mžitky před očima a já rychle musela ruiny opustit a celý zážitek vydýchat. Ať už se v chrámu kdysi odehrávalo cokoli, nějaká část mojí duše to znala.

Chrám Ggantija je mimochodem opředený spoustou záhad. Nikdo třeba vlastně ani neví, kdo ho postavil a proč. Na ostrově se z doby, kdy byl postaven, nenašly žádné pozůstatky většího osídlení, které by bylo ke stavbě takového chrámu nutné. Nedává ani smysl, aby stavitelé chrámu „dojížděli“ na Gozo, protože doprava po moři v roce 3500 př.n.l. nebyla zrovna snadná.

Stavba je navíc tvořena ohromnými balvany, jejichž doprava byla pro pravěké lidi náročná a neumíme si představit, jak to zvládli bez jakékoli technologie. V některých kamenech jsou pak vyhlouběny pravidelné kulaté otvory, jejichž vysekávání muselo být s primitivními nástroji neuvěřitelně náročné a jejichž účel je neznámý.

Na obou ostrovech je takových chrámů kolem 45, přičemž většina už se samozřejmě nedochovala v ani přibližně původním stavu. Civilizace, jež je postavila, byla patrně matriarchální, což je ale asi tak všechno, co o jejich kultuře víme. Nemáme tušení odkud přišli, ani kam se poděli a už vůbec ne, proč postavili na tak malém prostoru tolik ohromných chrámů.

Chrám Čtyř živlů

Při jednodenním výletu do hlavního města jsme s maminkou a kamarádkami postávali na zastávce autobusu a hledaly správné spojení na další místo, kam jsme se chtěly vydat. Najednou k nám přistoupila paní s širokým úsměvem a promluvila na nás česky: „Ahoj, vy jste tady určitě na nějakém ženském semináři, že?“

Něvřícně jsme na ni koukaly, jak to poznala. Chvíli jsme se bavily o ostrově a jeho krásách, načež se nás zeptala, zda známe Chrám Čtyř živlů. Prý je to místo na pobřeží, o kterém téměř nikdo neví. Jsou tam prý silné energie a rozhodně nám doporučuje ho navštívit. Vzhledem k tomu, že jsme chtěly navštívit baziliku Panny Marie, od které byla k onomu místu asi pětikilometrová cesta pěšky, rozhodly jsme se toto „vedení shůry“ poslechnout. A nelitovaly jsme.

Oblast se jmenuje Tac-Cawla a neví se o ní vlastně nic. Možná se jednalo o dávné megalitické stavby, možná jde o přírodní úkaz. Místo má ale naprosto úžasné energie a překrásný výhled na moře jako bonus. Je to sice trochu z ruky a člověk musí přesně vědět, kam jde, ale odměnou za to je, že nepotkáte jediného nadrženého turistu s foťákem. Jenom vítr, ptáky a širé pláně, poseté olbřímími kameny.

Ačkoli jsme se radily s Google mapami, stejně jsme několikrát málem zabloudily. Místo totiž není nijak značené a vede k němu dost podivná cesta mezi továrnami a skladišti. Dobrým orientačním bodem je ale kaple San Dimitri, od které je to už jen kousíček.

Nevím, proč naše průvodkyně, kterou jsme „náhodou“ potkaly nazvala tohle místo zrovna Chrámem Čtyř živlů. Každopádně byly přítomny. Horký písek od slunce. Silný vítr od moře. Voda, která omlela kameny a šumící vlny na obzoru. Velké balvany z nitra matky země. Celou dobu jsme cítily přítomnost pradávné síly a požehnání bohyně, která vedla naše kroky. A tahle „soška“ z kamenů, které možná poskládala příroda, možná ruce člověka, pro nás byla důkazem, že Ona nad námi bdí :)

Druhá část povídání o Gozu.