Jaký byl rok 2021 aneb půl roku s Doupátkem

Se začátkem roku se u spousty lidí pojí bilancování a ani já nebývám výjimkou. Nicméně k sesumírování myšlenek na virtuální papír jsem se dostala až nyní, ve třetím týdnu nového roku 2022. Zní to jako otřepané klišé, ale u mě je to poslední dobou skutečně pravda – nevím, kam dřív skočit :) A jedním z hlavních důvodů, proč mám rozstřelené myšlenky a pobíhám tuhle a táhmle je právě existence Vílího doupátka, mého vysněného místa, které jsem v loňském roce proměnila ve skutečnost. Ale popořadě…

Rok na nic

Loni touto dobou jsem seděla nad shrnutím roku 2020. Využila jsem k tomu nástroj Year compass, takový přehledný deníček pro ucelený pohled na uplynuvších 12 měsíců a výhled na 12 následujících. A bylo mi nad ním neveselo, truchlivo.

A nemohl za to jen covid, který nás všechny v roce 2020 sevřel v kleštích nejistoty. Obecně jsem se cítila tak nějak na prdlačku. Práce na home office ze mě udělala lenocha, který je schopný i několik dní nevyjít z domu. Zažila jsem sice pár skvělých akcí s přáteli, ale měla jsem pocit, že jsem se nikam neposunula a jen tak přešlapuju na místě. S mým drahým Alwinem jsme navíc procházeli hlubokou manželskou krizí. Prostě všechno špatně.

O to víc mě vyděsilo, že jsem si do nového roku tak nějak nepřála nic. Žádné zajímavé vyhlídky ani velké plány. Prostě tak nějak existovat. Na téhle energii jsem se klidně mohla nechat dál nést. Dál dělat jednoduchou nezajímavou práci z domova, dál se tak nějak potácet den ode dne a doufat, že všecko nějak samo dopadne. Ale bohové vědí, kam by mě tahle cesta zavedla…

Nový rok, nové začátky

A tak jsem se odpíchla od energie mých narozenin, kdy mi skončil tarotový rok Zamilovaných a začal rok Vozu. Rok nových začátků, plánů, projektů, rok kdy má člověk šanci přenastavit výhybku svého života na nové koleje a rozjet se po nich jako Šinkanzen. Den po mých narozeninách, které mám 16.dubna, jsem bouchla do stolu – a začaly se dít věci.

Netrvalo ani týden a už jsem šla na prohlídku prvního prostoru pro můj vysněný projekt. A netrvalo ani dva a podepisovala jsem nájemní smlouvu. A měsíc a půl od rozhodnutí změnit svůj život jsem otáčela klíčem v zámku svého vlastního obchodu Vílí doupátko a vítala první zákazníky. Více o tom píšu v článku Přihořívá…hoří! Aneb o splněných snech a skocích do neznáma.

A najednou půl roku pryč a Doupátko kvete, roste a dělá mi radost.

…o rok později

Píše se leden 2022 a já nemám tušení, kde je ta nešťastná Lúmennka z minulého roku, která neměla žádný cíl ani směr. Vlastně mám trochu opačný problém – těch směrů, kudy se vydat, a cílů, k nimž je možné dospět, mám tolik, že nevím, co dřív :) Vílí doupátko totiž od začátku nemělo být jen obchodem s dárky a ezo věcičkami. Ale také prostorem pro potkávání se, pro konání zajímavých přednášek a workshopů, místem, kde se každý bude cítit dobře a vítaný. A mě nepřestává udivovat, jak moc se tohle daří.

Už během prvních měsíců jsem narazila na spoustu zajímavých tvůrců, jejichž nádherné výtvory dnes prodávám. A tu a tam se sám od sebe ozve někdo další, jenž doplní Doupátko o další střípek – a vzniklá skládačka je barevná, voňavá a krásná na pohled.

A víte, co je na tom vůbec nejlepší? Že každý z těch tvůrců má svůj příběh a jeho práce má neopakovatelné kouzlo. Všechno jsou to věcí s duší, z nichž čiší radost z tvoření. A tahle krásná energie doplňuje energii Doupátka a společně tvoří něco jedinečného.

Tam, kde mám být

Protože Doupátko je jedinečné. To cítím od prvního dne, co jsem prostor viděla ještě prázdný a nevybavený. Už tehdy jsem cítila, že tady mi bude dobře. A když jsme zatloukli poslední hřebík, jen jsem seděla a kochala se. A kochám se vlastně dodneška, i když se to možná zdá trošku ulítlé, sedět ve vlastním krámě s otevřenou pusou a cítit příliv takové radosti a vděčnosti, že se mi až tají dech.

Jen máloco mě dokáže tak zahřát u srdce, jako slova, která pronášející lidé, kteří do Doupátka přicházejí. „Jé, tady je to krásné. Ta energie je cítit až ven. Tohle místo září už zdaleka, když jsem jela kolem šalinou, úplně mě to přitáhlo. Nádherně to tu voní…“ S každou touhle větou cítím ohromnou vděčnost a ujištění, že to, co dělám, má smysl.

Synchronicita

Jenomže to vůbec není o kráse. Tedy, je fajn vytvořit místo hezké na pohled, ale co mě nejvíc fascinuje jsou lidé, kteří se okolo Doupátka objevují přesně v ten správný čas. Společně s mým bývalým partnerem a dnes skvělým kamarádem Mamutem jsme utvořili sehraný tým v přednáškách o šamanismu a totemových zvířatech. Jen přes dvůr se přistěhoval kamarád Pavlos, který tu uspořádal koncert, kamarád Faire navrhl autorské čtení, kamarádka Gabriela Tuatti zde našla útočiště pro svůj seminář. Společně s Poetem z České pohanské společnosti jsme dali dohromady pravidelné pohanské debaty, s holkama z rebelské podnikatelské skupinky byznysové setkání u kávy…

Vždycky, když se nedaří a mám pocit, že je toho na mě moc, se objeví něco, co mi dodá energii jít dál. Třeba dostanu darem kalendář s energetickými obrazy nebo bednu plnou knih. A nebo se zastaví někteří z pravidelných zákazníků, které zde vídám týden co týden, měsíc co měsíc, kteří se sem rádi vracejí udělat si radost nebo načerpat energii a odpočinout si.

Začátek dobrý, všechno dobré

Ach, nějak se mi to protáhlo. A vlastně celou dobu jenom sypu cukrbliky, jak je to báječné. Ale to bych neříkala celou pravdu. Protože někdy, někdy je to fakt na budku. Když jsem měsíc po otevření obchodu dostala covid a zůstala jsem na 14 dní zavřená doma, tak mě málem trefil šlak (nakonec jsem tu nucenou dovolenou zúročila a vytvořila online kurz Můj magický oltář, ale i tak to nebylo snadné období).

Kolikrát jsem po nevydařeném dnu koukala do málo zaplněné pokladny a ptala se, jestli to má smysl. Obrečela jsem, když se po asi sedmé urval závěs, který zakrývá vchod do zázemí. Bylo mi líto, když na jednu z mých přednášek přišli jen tři lidé. A padala jsem únavou a trpěla bolestí zad, když jsem před Vánoci tahala 50 balíčků Zásilkovny denně.

Ale stojí to za to. I se všemi podnikatelskými strastmi. Bilancování roku 2021 bude o dost veselejší. A kdo ví, kam mě svěží vítr roku 2022 zanese?

S láskou Lúmennka