Jednotlivost v integritě, integrita v jednotlivosti

14.10.2009

Po napsání článků o sebenenávisti a psychické pohodě v závislosti na fyzickém zdraví jste mě mnozí bombardovali otázkami: „Jak se ale mám mít rád, když…“ Snažila jsem se vysvětlit, že žádné „ale“ nebo „když“ není, že láska nemá podmínky, ale slova pro takovéhle myšlenky jaksi nejsou dostačující.

Včera večer před spaním jsem jako obvykle seděla ve své meditační zahradě a probírali jsme s Nathielem uplynulý den. Načež došlo i na toto téma a v pár stručných větách a obrazech mi popsal, jak vám to vysvětlit. Přičemž zdůraznil, že tento článek je důležitý. A tak tu je:)

Pod oním zdánlivě strašně složitým názvem (integrita v jednotlivosti, jednotlivost v integritě) se skrývá tato myšlenka:

Všichni jsme jedno a zároveň jsme každý originál.

Na první pohled to spolu nekoresponduje. Jak můžeme být všichni jednotní, stejní a nedělitelní a zároveň je každý z nás jiný, originální a svůj?

Představte si sami sebe jako součást obrovského stroje. Jste jedno malé ozubené kolečko mezi miliardami dalších ozubených kol. Je jedno, jak vypadáte, jestli jste veliké kolo nebo úplně maličkaté kolečko, každé je neodmyslitelnou součástí stroje. Jedno jediné vypadne a celý harmonicky pracující stroj se zastaví.

Jenomže co je ten stroj? Celý Vesmír, přátelé:) Jste-li věřící, pak vám bude nejlépe vyhovovat fráze, že jste součástí božího plánu. Nejste-li, bude pro vás přijatelnější slovo osud a jeho kola, co se neustále točí, přičemž vy jste jejich součástí. A nebo vám bude více sedět spíše filosofické pojetí, že jste součástí nekonečného sledu příčin a následků, z nichž každý je stejně důležitý a řetězení těchto událostí trvá od chvíle, kdy při Velkém třesku vznikl Vesmír a bude pokračovat až do jeho zániku.

A v tom je to kouzlo. Nic není dost malé a bezvýznamné, aby to nemělo vliv na chod celého Vesmíru. Atomy a molekuly a jejich spojování a borcení, každý nádech zvířete, fotosyntéza v rostlinách, každý čin, co udělá bytost jménem člověk, přitažlivá síla hvězd, asteroidy na cestě prázdnotou…vše má své místo mezi ostatními „ozubenými koly“, vše započalo svůj pohyb před miliardami let, kdesi v nedohlednu, kdesi na počátku.

Kdyby se jediný atom pohnul před těmi miliardami let jinak, možná by nikdy nevznikla naše planeta a lidé na ní.

Kdyby v pravěkém kmeni před miliony let byl při lovu zabit určitý lovec, nikdy by z jeho potomků nevzešel Leonardo da Vinci.

Kdyby se jedna žena před šedesáti lety nevyspala s nejlepším kamarádem svého manžela, tak by se onen manžel, dělník, strašně neopil a neseřídil špatně motor u autobusu a ten autobus by se nikdy nepokazil a řidič, co jel okolo by se nikdy nezastavil a vaše babička, co tím autobusem jela, by se tak nikdy neseznámila s oním řidičem, vaším děděčkem…

Motá se vám z toho hlava? Mě taky. A hlavně proto, že náhle vím, že mám své místo. Že kdyby můj život probíhal jinak, než se děje, možná v se v budoucnu nestane něco úžasného. Vzpomínáte na slova čaroděje Gandalfa? Ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců…

Nemáme ani tušení, kam až řetěz událostí, do něhož patříme povede. Ale jedno bychom si uvědomit měli: existujeme uvnitř obrovského Univerza, nepředstavitelně velkého stroje jménem Vesmír, jehož nedělitelnou součástí jsme. Všechna „ozubená kolečka“ – lidé, věci, fyzikální jevy, zvířata, rostliny, hvězdy, planety… mají své přesné místo, jehož důležitost nejsme schopni domyslet. Místo, abychom se litovali a nenáviděli za svou nedokonalost a hloupost, bychom měli přijmout, že to, jací jsme (hloupí, tlustí, oškliví, líní, sobečtí, prostě nedokonalí) dokonale zapadá do dobře namazaného stroje Univerza a proto je to naprosto v pořádku.

Naše jinakost, originalita, rozdílnost je důležitá, protože díky ní každý plní specifickou funkci v řetězu příčin a následků a naše nedokonalost je tím vlastně dokonalá.

Kdyby všichni byli stejní, reagovali stejně a chovali se stejně, vše by se začalo periodicky opakovat, Vesmír by se stal místem nekonečného kolotoče téhož. Ale my jsme jiní, my jsme všichni úžasně jiní a tak se stroj točí tu na jednu, tu na druhou stranu, skřípe, vrže, přeskakuje, zběsile se rozbíhá a pak zpomaluje. A tomu se říká život.

Ano, každý z nás je jiný a přece jsme všichni stejně důležití. Všichni máme stejné právo na lásku i štěstí, protože jsme součástí stejného stroje. Ale každý z nás žije svůj život, řetězí svoje události a tvoří svůj dílek budoucnosti. A když ji každý z nás zkusí tvořit s láskou a pochopením, možná se našim dětem bude žít šťastněji:)

Diskuze

Napsat komentář

Anchor
2.12.2015 at 17.07

(pět hvězdiček) :)
phoenix
6.11.2009 at 14.09

[14]: zvláštní, ani nevim proč to píšu, ale mám podobnej pocit jak lady rovena
Lúmenn
15.10.2009 at 16.09

[13]: jo to máme společné, taky mě zajímá vše, včetně toho co zatím nechápu:) s tím vybráním osudu jde o to, že čím těžší máš život, tím více se toho naučíš, víc třeba v tomto článku: http://lumenn.blog.cz/0904/reinkarnace-ve-zkratce
Huntmaster
15.10.2009 at 15.54

[7]: Opravdu jo? Tak to jsi první člověk od kterého to slyším:D
Huntmaster
15.10.2009 at 15.51

[8]:
Lúmenn
15.10.2009 at 14.26

[11]: tyhle stránky jsou tu proto, aby prozářily lidem život a daly jim radost, naučily je vnímat lásku a dobré bytosti a chránit se proti těm špatným. Lidé se tu mají harmonizovat, potěšit svou duši a srdce a uzdravit je. Žádné jiné věci od těchto stránek nečekej;)
Lukáš
15.10.2009 at 13.39

pro "Lúmenn": Mimochodem zajímá mě kde tady na tvých dvou blogách je hlavní jádro praxe a funkčnosti magie. Vidím tady především takzvanou teorii praxe ve které jsou různé věci ale to hlavní jádro tady nikde nevidím. Magikům kteří chtějí zkoušet skutečnou praxi magie je k ničemu to že například znají magické kameny a jejich působnost nebo astrální sféry či bylinky (to jsou také důležité věci ale jako doplňky). Hodně informací o duchovních věcech v rámci magie je dobře ale mělo by být jasné jaké je jádro funkčnosti a praxe nejvyšší Vědy jakou je magie. Věřím že to chápeš pohodově a také tak odpovíš když budeš chtít odpovídat. Jinak v pohodě.
Lukáš
15.10.2009 at 13.31

[9]: Ano samozřejmě. To je v pořádku.
Lúmenn
14.10.2009 at 23.16

[5]: četl jsi ten článek? Patrně ne, když tam jasně píšu to, co ty v komentáři – že všichni jsme jedno (=součást vesmíru) a zároveň je každý jiný, jako dílky puzzle mají každý jiný tvar a jinou velikost, přičemž všechny dohromady tvoří obrázek, tak i každý člověk je originál a proto je celý vesmír tak úžasný.
Lúmenn
14.10.2009 at 23.14

[3]: neberu tě jako nepřítele, vůbec ne, naopak mě nutíš o věcech přemýšlet a to je úžasné:) S tou smrtí to vidím tak, že i smrt je součástí koloběhu, že i smrt v pravý čas a pravou dobu je potřebná, stejně jako zrození. Já se už třikrát pokusila zabít a třikrát si vzala smrtelnou dávku léků a třikrát to přežila:) protože ještě nebyl můj čas.
Lady Rovena
14.10.2009 at 22.21

[3]: Huntmaster … připadáš mi jako velmi zajímavý člověk :o) neptej se mě proč…prostě to tak cítím a neumím vysvětlit, ale pro mě jsi hodně zajímavá osoba :o)
Gilraen
14.10.2009 at 19.59

Jednou jsem to fyzicky zažila. Neuvěřitelný pocit, že já jsem vším, všechno je mnou a zároveň je všechno tak, jak má být a v nejlepším pořádku. Nepopsatelná extáze :-).
Lord Lukáš
14.10.2009 at 19.58

Ahoj. S tím že ani ti nejmoudřejší takzvaně nedohlédnou do všech konců by se dalo i souhlasit ale s tím že všichni jsme jedno a současně i originál nelze tak úplně souhlasit. Pokud bychom to chápali z pohledu že všichni jsme jedno ve smyslu že všichni jsou lidé tak je to v pořádku, ale jinak jsou všichni originální. Jinak v pohodě.
Mesmago
14.10.2009 at 19.34

Ahoj Lúmennko, tvůj článek je vystihující, cítím to jako ty.
Huntmaster
14.10.2009 at 18.39

Asi už ti lezu na nervy:), ale pokud se představím jako součást stroje, tak bych musel sám sobě lhát. Každý den umře spousta lidí a stroj se stejně nezastaví. Kdybych zítra zemřel, co se změní? Přece nic. Svět na tomto nestojí, můžu si říkat, že jsem důležitý, ale to není pravda, sic budu mít lepší náladu, možná i štastnější, tudíš budu mít lepší život.A pokud miluješ sama sebe, tak proč jsou lidi, které nemáš ráda? Psa máš přece ráda za to, že existuje, ale proč ne lidi,kteří ti vadí? Mít se rád za to, že existuji,za věc, kterou jsem si nemohl vybrat, podle které bych musel soudit i ostatní (což by bylo dodré, kdyby byl lepší svět), to jsem doposud nepochopil a asi nepochopím, i když jsem se moc snažil:).
Šegbar
14.10.2009 at 16.06

Naprosto s tebou souhlasím, podobná myšlenka mě napadala už dřív.
Ann
14.10.2009 at 14.50

Díky. Teď už se na své chyby dívám jinak, když vím, že mě možná povedou k tomu dobrému osudu. :)

Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.