Ježíšek nebo Mikuláš aneb o tradicích

Blíží se Vánoce a tak samozřejmě na sociálních sítích zase spousty lidí sdílí věci typu „necpěte nám sem Santu, my máme Ježíška!“. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, proč v Čechách jako jedné z mála zemí postavené na křesťanské tradici, nosí dárky právě Jezulátko a nikoli starý muž?

Já nad tím koumala hodně a odpověď jsem nalezla v rozhovoru se známým českým historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou, celý je k poslechu na webu Českého rozhlasu.

Ten v rozhovoru mluví o výzkumné práci své ženy, která se zaměřuje zejména na lidovou slovesnost a na různé lidové svátky, které byly vždy úzce spjaty s náboženstvím. A ona ve své nové knize mimo jiné vysvětluje, proč u nás nosí dárky Ježíšek.

Horká novinka jménem vánoční dárky

Tradice dávání dárků na Vánoce je poměrně novodobá. Dříve byly Vánoce mnohem víc náboženským svátkem, plným různých mší, bohoslužeb a podobných kratochvílí. Inu, jde o svátek Narození Páně, tedy uctění dne, kdy Ježíš Kristus přišel na svět, takže není divu.

Dávání dárků měl na starosti úplně jiný světec v úplně jiný den – i my ho dobře známe. Jde o svatého Mikuláše. Ten byl známý svou štědrostí a zbožností a jde o jednoho z nejuctívanějších svatých, mimo jiné je třeba patronem Ruska.

V předvečer jeho svátku, který je 6.prosince, se dodržovala a dodnes dodržuje tradice obdarovávání dětí. Více o něm se dočtete v mém článku Oblíbený a uctívaný (ne)svatý Mikuláš.

Katolický Mikuláš, protestantský Ježíšek

Přesuneme-li se do středověku, do doby husitské a ještě později reformační, zjistíme, že tento svátek byl mezi lidmi oblíbený a dávání dárků se jim líbilo. Jenomže s odklonem od katolicismu, u něhož je běžné uctívání svatých, a s příklonem k lutheránství a dalším tehdejším protestanským vírám, které svaté odmítají, nastal problém: musíme lidem sebrat oblíbený svátek! Jak to vyřešit, aby se nenaštvali?

A tak vznikla tradice Ježíška.

Protože protestantské směry odmítali uctívání jiných osob, než samotného Boha a Ježíše Krista, nepřáli si, aby lidé oslavovali svátek svatého Mikuláše, ani dalších svatých.

Takže přesunuli dávání dárků na den Narození Páně a nechali malého novorozeného Krista ať nahradí myrského biskupa.

Když o několik generací později přišla opětovná rekatolizace, už bylo pozdě to dávat zase nazpátek a lidé u této tradice zůstali. Proto v Německu, kde bylo lutheránství velmi silné, a taky v českých zemích, nosí dárky Ježíšek, německy Christkind.

V zemích, kde se proti víře ve svaté tak nebrojilo, zůstala tradice svatého Mikuláše v různých drobných obměnách zachována. Takže máme ruského dědu Mráze, anglického Father Christmas, Otce Vánoc, v některých částech Německa a Rakousku Weinachtsmanna, španělského Papa Noela či francouzského Pere Noëla. A pochopitelně i amerického Santu Clause, což je vlastně jen zkrácený saint Nicolaus, tedy svatý Mikuláš. Ten zůstal nezměněn asi jen v Polsku, kde dárky nosí na Vánoce pod svým původním jménem (zdroj).

Dárečky a radost

Takže podtrženo sečteno, za Ježíška můžeme poděkovat reformátorům církve z 15. a 16. století, kteří se chtěli vrátit k původním základům křesťanství a odstříhat se od nebiblických tradic uctívání světců. Musíme si tedy přiznat, že tradice „vánočního dědy“ alias svatého Mikuláše je o pořádný kus starší a je tomu jen pár set let, co u nás nosil dárky taky.

Možná to tedy není třeba s těmi naštvanými ježíškofilními statusy tak přehánět. Místo toho si radši dejme tradiční voňavý punč. Ten mimochodem pochází z Indie a k nám do Evropy jej dovezli až britští námořníci někdy v 17.století. Jeho název vychází z na indického slova „pánč“, což znamená „pět“. A odkazuje na pět základních ingrediencí pro přípravu punče – vodu, čaj, citrón, cukr a alkohol. Badyán, skořici a hřebíček byste totiž v původních indických recepturách hledali marně :)

Na tom je krásně vidět, že za každou „tradicí“ se skrývá spletitý příběh. Některé věci, které považujeme za dané a neměnné, se objevily v době poměrně nedávné. A některé věci, jež hrdě prohlašujeme za naše, jsme si vypůjčili jinde.

Ať u vás nosí dárky obézní důchodce či neviňátko v plenčičkách, důležité je, že se nějaké pod vánočním stromkem objeví. A ještě důležitější je, že pod ním budeme sedět se svými nejbližšími. O tom je přeci to pravé kouzlo Vánoc.

PS: V naší rodině nenosí dárky ani malý chlapeček, ani starý pán, ale indiánský náčelník Vinnetou. Ale o tom vám povím třeba někdy příště :)