Jsou 5G sítě smrtící? – II. Jak na nás působí záření

Nejprve si, prosím, přečtěte první část článku – Jsou 5G sítě smrtící? – I. Jak to funguje?. Tato na ni přímo navazuje. Některé informace by pak pro vás nemusely být srozumitelné.

Jak už víme, elektromagnetické záření je všudypřítomné. Vyzařujete ho dokonce i vy sami právě teď. Pro pořádek dodávám, že se bavíme celou dobu o elektromagnetickém záření neionizujícím (tzn. do frekvence viditelného světla). Od ultrafialového záření (které je součástí slunečních paprsků) výše se bavíme o záření ionizujícícm, které ovšem není předmětem tohoto článku.

Důležité pojmy aneb v čem to všechno měříme?

Weby, které šíří alarmující zprávy o 5G sítích, mluví zejména o frekvenci elektromagnetického záření. Připomeňme si, že ta má být až ke 24GHz.

Jenomže k popisu elektromagnetického pole pouhá frekvence nestačí.

Je to podobné, jako byste si stěžovali, že vás ruší kytarový koncert na zahradě u sousedů a řekli, že hrají na strunu G. Popis frekvence muziky (struna G) je naprosto nedostatečný k tomu, abyste popsali, jak hlasitě (na kolik decibelů) muzika hraje.

S elektromagnetickým polem je to stejné. K tomu, jak „hlasitě hraje“, tedy jak silně na nás působí, musíme znát i další údaje.

Následující část bude možná trošku připomínat učebnici fyziky, ale pokud chceme problematiku skutečně dobře pochopit, je tohle všechno nutné vstřebat.

Jakpak se to všecko měří

K popisu intenzity elektromagnetického záření se používá celá řada veličin. Především se můžeme setkat s intenzitou elektrického pole (E, jednotka volt na metr, V/m) a hustotou zářivého toku (S, jednotka watty na metr čtvereční, W/m2). Výkonnost vysílačů měří zisk anténního pole (G, jednotka dBi).

Organizace ICNIRP, která se dlouhodobě zabývá vlivem elektromagnetického záření na člověka, používá také SAR, tedy měrný absorbovaný výkon, který se uvádí v jednotkách watt na kilogram (W/kg).

Elektřina samotná se pak vyjadřuje zejména s veličinami proud (I, jednotka ampér, A), napětí (U, jednotka volt, V) a odpor (R, ohm, ). Poslední veličinou, s kterou budeme pracovat je pak výkon (P, jednotka watt, W).

Vztahy mezi všemi těmito veličinami určují, jak a jestli vůbec je elektromagnetické pole pro člověka nebezpečné.

Elektromagnetické záření v číslech

Zjednodušeně řečeno (elektrotechnici odpustí) můžeme říci, že jsme-li vystaveni elektromagnetickému poli, v našem těle se indukuje elektrický proud. Pokud by byl proud vysoký, zkolabovala by celá naše oběhová a nervová soustava – to je jev, kterému laicky říkáme elektrický šok.

Pro působení proudu na lidskou tkáň existuje tabulka, která vznikla z dlouhodobých přesných měření.

Tabulka se ale týká pouze elektromagnetického záření do frekvence 100Hz (vedení vysokého napětí, ony všudypřítomné dráty v krajině, mají frekvenci asi 50Hz, rádiové vysílání má frekvenci 100 milionů Hz). Je to proto, že pole tvořené elektrickým proudem, který kmitá velmi rychle už není schopen účinně dráždit nervovou soustavu – proud, který se vytvoří, je na to příliš slabý.

Jediným měřitelným projevem záření s frekvencí nad 100Hz je ohřívání tkáně těla.

Aby k ohřevu nedošlo, byly stanoveny takzvané expoziční limity. Ty dala dohromady organizace ICNIRP, která se zabývá výzkumem elektromagnetického záření. Česká republika je zavedla ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví v roce 2008.

Pro frekvenci mobilních a 5G sítí, o nichž je zde řeč, platí následující expoziční limity.

Fajn. Tak máme složitá čísla ve složitých jednotkách, které nám vlastně vůbec nic neřeknou. Tak si je zkusíme přetavit do něčeho, čemu budeme lépe rozumět.

Jak si to můžu představit?

Watt je jednotka výkonu. Je velmi malá, proto v běžném životě používáme obvykle kilowatty (1000 wattů) a nebo v případě měření spotřeby elektřiny kilowatthodiny (počet kilowattů, spotřebovaných za hodinu).

Jakou energii ale takový watt představuje?

S výkonem 1W bychom ohřáli 1 kg (= 1 litr) vody o 1°C za 70 minut.

Pokud tedy máme nastavený expoziční limit 0,08W na kilogram a dospělý člověk váží dejme tomu 75 kilogramů, dostaneme se na číslo 6W. To je tedy maximální hodnota působení elektromagnetického zdroje, kterou dovoluje zákon. Aby se tělesná teplota člověka, vystavená takto silnému záření, zvýšila o jeden jediný stupeň, trvalo by to 14,5 hodiny.

Na tomto příkladu se dá tedy velmi dobře představit, jak silné, tedy vlastně slabé, ve skutečnosti je elektromagnetické záření, které k nám proudí z nejrůznějších zdrojů.

Jenomže jsou tyto limity dostatečné? Nepřekračují je třeba wi-fi routery nebo dokonce ony děsivé 5G sítě? Dá se to naštěstí velmi jednoduše spočítat…

Kolik záření produkuje wifina?

K výpočtu intenzity elektromagnetického pole slouží následující vzoreček.

Obvyklá wi-fi anténa pro domácí použití má zisk antény zhruba od 5 do 10 dBi. Počítejme tedy s nejvyšším číslem. Maximální výkon wi-fi routeru je 0,1 W.

Všechno tedy dosadíme do rovnice, abychom zjistili intenzitu elektrického pole, která nám vyjde ve V/m (Volt na metr).

No dobře, tohle jsou nějaké rovnice, bůh ví jak to je doopravdy, namítnete možná. Ještěže to za nás někdo změřil! A protože jde o člověka, který na svém webu velmi silně kritizuje elektrosmog, nehrozí, že by jeho měření bylo nějak ovlivněno tím, že by chtěl záměrně dosáhnout nižších výsledků.

Asi 1,5 metru od wi-fi routeru vidíme na displeji 4,5 V/m, resp. 0,055W/m2. To zhruba odpovídá našemu výpočtu.

Těsně vedle routeru je pak intenzita pole 18,5V/m, hustota toku 0,98 W/m2, což jsou ještě 3x nižší hodnoty, než předpokládá výpočet.

Do limitů se tedy bohatě vejdeme a to dokonce i když budeme spát s wi-fi routerem pod polštářem.

Ale co takový vysílač na 5G internet? Prošel by? Nebo by nás „usmažil“?

Jak už jsme si řekli v předchozí části – vysílače sítí páté generace budou částečně využívat tytéž frekvence, jako již dnes využívají sítě generace čtvrté. Vysoké frekvence (nad 6 GHz) by se netýkaly vysílačů, které vysílají na větší vzdálenosti v řádu kilometrů. Připomeňme si, že je to proto,že  informace by se totiž buď ztratily v šumu nebo by vlny narazily na příliš mnoho překážek.

Bavíme se tedy o tzv. mikro nebo piko buňkách. Ty by měly pracovat na frekvenci až 24GHz, se ziskem antény okolo 25 Dbi . Mikro buňky (na vzdálenosti okolo jednotek stovek metrů) by měly mít výkon 10W, piko buňky (desítky metrů) 1W (zdroj).

Všechno si to znovu dosadíme do vzorečku. Opět nám vyjde intenzita pole ve V/m, které si převedeme také na hustotu zářivého toku (W/m2).

Jediné, co nám tedy vylezlo nad limit je metrová vzdálenost od výkonnějšího vysílače. Tyto antény jsou ale zpravidla umístěné na střechách domů nebo jinak vyvýšených místech a do metrové vzdálenosti k nim se nedá téměř nijak dostat. Zbytek hodnot se zcela bez problémů vejde do tabulek. Jak vidíme hodnoty navíc klesají exponenciálně – tedy když se vzdálenost zvětší dvakrát, pole se sníží čtyřikrát.

Ale to přeci nemusí vůbec nic znamenat…

Kde se vzaly expoziční limity?

Expoziční limity jsou výsledkem více než 60 letého vědeckého bádání. Vědeckých prací na téma neionizujícího elektromagnetického záření existují tisíce (přehledně a skutečně detailně je shrnuje tato zpráva).

Například při jednom experimentu na myších se jedna skupina zvířátek podrobila velmi vysokým (přes 40W/kg, tedy 500x více, než je limit) hodnotám elektromagnetického záření, které zvýšilo teplotu velmi rychle až o 2-3°C. Kontrolní skupinka myší mimo elektrické pole byla zahřáta o stejnou teplotu. Výsledky obou skupin pak byly téměř totožné. Z toho vědci jednoznačně vyvodili,  že elektromagnetické záření o vysokých frekvencích nějakým způsobem ovlivňuje tělo až ve chvíli, kdy se mu ho povede zahřát. A právě to samotné zahřátí (ať už je provedeno elektromagnetickým polem, slunečním svitem nebo zatopením pod kotlem) je to, co tkáň poškozuje.

Podobných výzkumů bylo od 60.let minulého století provedeno ohromné množství – podle některých vědců se dokonce jedná o jednu z nejzmapovanějších částí fyziky.

Naprostá většina výzkumů potvrdila, že (laicky řečeno)  – aby to něco dělalo, musí to nejdřív hřát.

Jsou expoziční limity bezpečné?

Aby se stal nějaký větší tepelný efekt, muselo by naše tělo dostávat dávku 4W/kg po dobu 30 minut. Teprve poté by se teplota těla zvýšila o 1°C a my mohli začít pozorovat dopady zahřívání těla. To ovšem stále neznamená, že tyto dopady budou v tu chvíli ihned negativní – jen budou natolik vyrazně odlišitelné od běžných procesů v těle, že se na ně můžeme zaměřit.

Toto číslo bylo poděleno deseti na hodnotu 0,4 pro zaměstnance, kteří s těmito poli pracují, a pak pro jistotu ještě pěti, aby bylo jisté, že veřejnosti opravdu, ale opravdu nehrozí žádné riziko. To platí pro všechny limity, uvedené v tabulkách – ve skutečnosti se tedy jedná o 50x nižší hodnoty, než u jakých by měla být měřitelná změna, která může ovlivňovat naše zdraví.

To znamená, že vystavení se maximálnímu expozičnímu limitu po dobu 30 minut, zvýší teplotu našeho těla o 0,02°C.

O dvě setiny stupně. Větší posun během půl hodiny zaznamenáte při pobytu v klimatizované místnosti, sezení na sluníčku nebo v teplé sprše. Dokonce, i když budete půl hodiny cvičit, zvýší se vám tělesná teplota mnohem více, než budete-li se tulit k wi-fi routeru.

Hluboko pod limitem

Jak navíc vidíme v tabulkách a reálném měření, hodnoty, v nichž žijeme, se pohybují ještě mnohem níže, než jsou hranice limitů. I kdybychom se utábořili přímo pod pikobuňkou, bavíme se o 20x nižší hodnotě, než je limit. Analogicky s příkladem výše – jde o zvýšení teploty o 0,001°C během půlhodinové expozice. To ani nezměříte na domácím digitálním teploměru.

Budete-li bydlet v domě s mikrobuňkou na střeše, intenzita elektromagnetického pole bude stále 50x nižší než je limit. Teplotní změna je tedy tak minimální (0,0004°C – 4 tisíciny stupně), že se víc zahřejete, když si kýchnete.

Jenomže to pořád není všechno.

Čím větší zisk má anténa, tím směrovanější je její signál.

Ukážeme si to na následujícím obrázku (hodnoty jsou skutečné, vyobrazení je ilustrační od oka, ale principiálně přesné).

Takže, jakkoli se to zdá paradoxní, nahradíme-li všechny 4G vysílače těmi 5G, elektromagnetická zátěž se sníží. Protože pole budou směrovanější. Opět velmi zjednodušeně ilustračně znázorněno na obrázku.

Takto vypadá stávající vysílání sítí čtvrté generace (4G). Pole je širší a zabírá tak kromě telefonů i lidi, rostliny a zvířata.

Oproti tomu nové 5G vysílače mají signál užší, takže bude mířit více k telefonu a na jeho nejbližší okolí. Na zvířata i lidi tak vlastně bude působit méně elektromagnetického záření.

Dozvěděli jsme se tedy, jak vlastně elektromagnetické pole funguje, jak se počítá jeho intenzita a ukázali jsme si, jak bezpečné jsou bezpečnostní limity. V další části se zaměříme na nejčastější alarmující zprávy, které o 5G sítích kolují a ověříme jejich pravdivost.

TŘETÍ DÍL ČLÁNKU NAJDETE ZDE

U tohoto článku není možné přidávat komentáře. Nebojte, nechci nikoho cenzurovat – možnost vyjádřit se v komentářích bude u posledního dílu tohoto čtyřdílného seriálu, který vyjde v pátek. Ráda bych tím předešla mylným interpretacím a zbytečným otázkám na věci, které budou pravděpodobně vysvětleny v dalších částech. Děkuji za pochopení :)