Kopněte si do cukříku

O víkendu se uskutečnil happening desítek skeptiků, kde se hromadně nacpali homepatickými přípravky, aby dokázali, že jsou k ničemu (viz). Ačkoli sama nejsem nějakým příznivcem homeopatie a osobně jsem přesvědčená, že skutečně nejde o nic víc, než za draho prodávaný cukr, tyhle snahy homeopatii zesměšnit mi přijdou komické. Protože jediné, co zbaštěním celého balení homeopatik bez následků skeptikové dokázali, je, že homeopatika jsou naprosto neškodná. Což je vlastně dobrá zpráva:) A pokud jde skutečně jen o neškodný cukřík, pak to, že existují prokazatelně vyléčení pacienti, jen dokazuje, jak úžasnou sílu má lidská mysl a jak mocný může být placebo efekt (o placebo efektu píšu zde).

Jak už jsem napsala – nejsem nějaký fanoušek homeopatik. Jednou jsem je zkoušela brát, ale nezaznamenala jsem žádný efekt a taky na polykání pravidelných dávek pilulek moc nejsem, takže jsem je asi po týdnu vyhodila do koše. Na druhou stranu mám kolem sebe lidi, kterým homeopatika pomohla z vleklých zdravotních obtíží, s nimiž si medicína nevěděla rady. Znám člověka, který celou pubertu trpěl astmatem a bez inhalátoru nechodil z domu, do toho měl silnou alergii na prach, takže stačilo doma týden nevysát a už měl rudé oči a pčíkal. Dostal speciální homeopatika na míru a po tříměsíční kůře se zbavil jak inhalátoru, tak síly alergické reakce a dneska funguje i v zaprášeném prostředí jen s občasným posmrkáváním.

Je pravděpodobné, že tak silně věřil v účinky homeopatik, že se jeho tělo uzdravilo samo. Koneckonců placebo efekt, tedy právě ono uzdravení se vírou bez podání skutečného léku, má někdy ve studiích účinnost i kolem 30%, což je docela solidní číslo. Znamená, že až třetina lidí se zbaví symptomů choroby nebo zcela uzdraví jen díky síle své vlastní mysli. A to nepovažuju za něco, co se má uvádět ve studiích pod čarou, ale jako jev, který stojí za hlubší zkoumání.

Vždyť co může být úžasnější, než pomocí různých psychologických technik zesílit účinky pacientovy víry v obyčejný bonbón a léčit lidi bez jakýchkoli vedlejších účinků, bez jakékoli chemie, jen díky jejich myšlenkám! není tohle ten skutečný zázrak vědy?

Podle skeptiků z bandy Sysifos, kteří se tváří jako ti jediní skuteční vědci, to nejenže není fascinující vědeckého zkoumání hodný jev, ale něco, co je hodno posměchu. A tak se pitvoří na náměstí a polykají pilulky, aby to natřeli těm hlupákům, co jedí předražený cukr. A místo, aby se jako skuteční seriózní vědci ptali, jak funguje mechanismus v lidském těle, který je schopen udělat z astmatika zdravého člověka, vyrábějí posměšné plakáty a plodí jednu studii vyvracející účinky homeopatik za druhou.

Tyhle snahy nechápu. Vždyť i sami svým „předávkováním“ homeopatiky dokázali, že jsou tyto prášky zcela neškodné pro lidské zdraví. A pokud můžeme byť jen desetině pacientů pomoci bez jiných zásahů, než podáním cukříku, tak bychom po tom měli přeci všemi deseti sáhnout – je to levnější a pro zdraví rozhodně lepší, než většina léků.

Argument proti homeopatikům je vlastně jediný – že člověk zanedbá léčbu a místo, aby svůj zdravotní stav, který může být i vážnější, začal intenzivně řešit, polyká cukřík a doufá v zázrak. Proti tomu ovšem lze namítnout, že podobně se nechovají jen fanatičtí zastánci homeopatik, ale nalezneme takové lidi i v čekárnách lékařských ordinací – ty, kteří budou do sebe futrovat prášky proti bolesti, dokud je nemoc úplně nesloží na lopatky, ty, kteří místo terapií či prostého odpočinku, polykají čtyři druhy antidepresiv a odrovnávají si játra, ale také ty, kteří si vynutí napsat si antibiotika i na chřipku a pak zvyšují rezistenci bakterií proti nim. Slepá víra v cokoli, ať je to neškodný cukřík nebo pro organismus zatěžující antibiotikum, je cesta do pekel. A proti slepé víře je vždy dobré bojovat. Pokud však tato víra nejenže není slepá a bezbřehá, ale má uzdravující moc, pak bychom ji naopak měli posilovat a snažit se z ní vytěžit maximum. A to by měl být účel vědců a lékařů. Tam by měli napnout své síly ku pomoci lidem, namísto hloupého šaškování na náměstích.