Krok za krokem

Image

Po zimě proválené na gauči s knihami a vlivem chronického stresu a únavy, mám bolavé klouby a donedávna (ťuk ťuk) dlouho nebolavá záda se zase hlásí o pozornost. Není divu, když jsem je odsouvala na poslední kolej zájmu a péče. A protože jaro mi jako každý rok vlévá novou energii do žil, rozhodla jsem se dnes projít půlku cesty do práce pěšky.

Pro ty, kteří denodenně cvičí či běhají je to nejspíš trošku úsměvné. Ale já to cítím jako velký posun vpřed a dnešní procházka mě naplnila radostí a optimismem. Nožičky se protáhly, kyčle namáhané dlouhým sezením u počítače si užily pohybu.

V jedné knize o vývoji lidského druhu jsem četla, že právě chůze je pro člověka tím nejpřirozenějším pohybem. Naši loveckosběračtí předkové totiž byli neustále v pohybu a denně nachodili dlouhé kilometry, harcovali se od keříku s bobulemi k dalšímu a měkká půda savany byla tím nejvhodnějším kobercem pro jejich bosé nohy.

Naopak na sezení naše páteř a klouby vůbec evolučně přichystané nejsou a odtud pak pramení všechny ty v lepším případě ztuhlé svaly, v horším skříplé nervy a posunuté obratle. I tu měkkou travnatou savanu vystřídal tvrdý beton měst a bosé nohy boty nejrůznějších tvarů, jen ne těch, které věrně kopírují tvar a pružnost našeho chodidla.

Tohle jste nejspíš všechno četli tisíckrát. Píše a hovoří se o tom čím dál víc. Každý druhý má na ruce hodinky na měření ušlých kroků a chytré aplikace nám dávají blýskavé medaile za pokořené milníky. Vylezli jste na Sněžku, hlásí. A teď na Everest, třikrát hurá, sláva! Podle moudrých hlav bychom pro udržení zdravé kondice měli denně ujít 10 000 kroků. Aplikace ukazují schůdky, vedoucí na tento piedestal.

Kdysi jsem se podobnou aplikaci rozhodla využívat a hned první den jsme s kamarádem vyrazili na hodinu a půl dlouhou procházku, na jejímž konci čekalo orosené pivo a bolavé nohy. Jaké však bylo tehdy mé překvapení, když mi aplikace zahlásila pouhopouhých 7 000 kroků a zářivý milník zůstal nepokořen. Pokud nezvládnu zlatou metu ani za den, který si vyloženě vyhradím na procházení, jak to mám zvládnout v uhrkaném běžném všedním dni v křeččím kolečku práce-nákup-domov?

A tak jsem se na meření i chození na dlouho vykašlala. Když nedám metu, tak k čemu se snažit? S dnešním jarním sluníčkem a při příjemné procházce jsem si za to v duchu vynadala. Mety a milníky jsou krásné. A deset tisíc kroků je nejspíš lepších než dva nebo pět. Ale stejně se nakonec počítá každý krok navíc. Každý krok směrem k přirozenosti naší kostry a dál od ztuhlosti sezení.

Můj kamarád fyzioterapeut mi jednou řekl, že nevadí, když cvičím jen 5 minut denně. Protože i pět je víc, než nula. A mých dnešních pár set kroků v jarním vzduchu sice není Everest, ale rozhodně je to víc, než nic.

Tak chůzi zdar a jarnímu sluníčku obzvlášť.

S láskou Lúmennka

Diskuze

Napsat komentář

  1. Jest pravda, že lepší něco než nic. Taky denně párkrát horkotěžko zaposiluju, protože už není tolik času, ale i tak to stojí za to.

Kdo jsem

Image

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.

NAVŠTIVTE MŮJ E-SHOP

banner