Krůček po krůčku za štěstím

Mnoho lidí by chtělo být šťastných hned, okamžitě, na druhou stranu jim v tom ale stále něco brání – říkají si, že mohou být šťastní až dostudují, až najdou práci, až budou mít tohle a támhleto.

Jenomže ono je to trochu jinak. Představte si dosahování cílů jako cestu po schodech – kdybyste chtěli s nejnižší podesty vyskočit až nahoru, asi by na vás lidé koukali jako na blázny a také byste se moc daleko nedostali. Jediná cesta, jak dojít do dalšího patra, je projít stupínek po stupínku.

A stejné je to i se štěstím. Jeden moudrý člověk řekl, že malý je ten, kdo má malý cíl. Jenomže to není úplně přesné – velké cíle totiž vedou k velkému zklamání, pokud jich člověk nedosáhne. Je to jako pokus přeskočit naráz celé patro, který pravděpodobně skončí pádem. Ke každému velkému cíli se ale dá dobrat – krok za krokem, supeň po stupni, přes množství menších dílčích cílů, jejichž překonání nám přinese onen kýžený pocit štěstí.

Někde jsem četla, že štěstí je vlastně radost z překonání překážky. Proto lidé, kteří jsou velmi bohatí a nemají již v životě co dokázat, propadají do smutku a depresí. Stejně jako lidé, kteří si své cíle vytyčili příliš vysoko a jejich nedosažení jim přináší pocit vyhoření.

Cesta ke štěstí je prostá – mrakodrap také nevyjdete jedním skokem. Pokud se vaše štěstí skrývá kupříkladu na podestě „vysokoškolský titul“ není proč odkládat radost na dobu, až budete mít po státnicích. Každý schůdek je malým úspěchem – za každou úspěšně složenou zkouškou, každou napsanou seminárkou, se tak skrývá kupička štěstí, kterou můžete sklízet.

A tak je to se vším. Pokud v dáli vidítě svůj cíl – ať je to úspěch duševní či hmotný – naklaďte si k němu jednotlivé dílčí kroky, za jejichž splnění se odměňte pocitem štěstí. Každá vydělaná koruna na vysněnou věc, každá pochvala od šéfa, každé povedené odpoledne se sympatickým protějškem je jeden stupínek na cestě ke štěstí.

Nezapomeňte ale, že to platí i obráceně. Není nutné hned padat ze schodů až na samé dno. Když se nevydaří jeden z dílčích úspěchů, neskákejte po hlavě dolů, nechávaje za sebou vše, co jste dokázali. Někdy schodiště zajímavě zatáčí, jindy vede do úplně jiného patra, než jste čekali, ale vždy vede vzhůru.

S láskou vaše Lúmenn

dreamland
27.12.2018 at 0.23

Postupem času se člověk naučí radosti z dílčích štěstí. A za tu dobu už i dovede poznat, proč toho štěstí není více a naučí se odhadnout, kdy to štěstí má tu největší naději a pravděpodobnost, že nastane.

Pozná, kdy a jak překoná veškeré překážky. Ale však to znáte, drobné větévky na cestě budou, taková je příroda, ale musíme odstranit ty velké klacky, které napadaly pod nohy, nebo tam některé i někdo naházel a nebyl to vítr.

Například já budu velmi šťastný za dva až za tři roky a vím to poměrně jistě. Pak dám vědět.
Štěstí se mi rozjede na větší obrátky už ale v roce 2019. Ušetřil jsem za věštění, věštím si sám. Přesně to vědět nepotřebuji, když ten život chci prožít. Jako , když jdete do kina na film a věštili by vám plakáty víc než kousky z děje, které vás mají zaujmout, jestli na ten film chcete jít. Jo , já chci. Jdu na ten film „jménem život“.
Bude to hezkej díl. Předešlý díl nebyl tak romantický , jako začíná tento další.
Hezky se usaďte, začínáme promítat. Ve vašem „kině“ to bude váš život, který chcete prožít. Příjemný rok 2019 a další léta přeji všem. Setkáme se znovu v budoucnosti, až Lumenn jednou najde tento vzkaz v láhvi, hozený do oceánu internetu, začnou se dít krásné věci.
Andrea
23.7.2014 at 15.28

Zdravím,
Lukáš
21.7.2014 at 10.00

Zdravím,
Schmetti
21.7.2014 at 7.53

Krásně napsaný článek, pravdivý. Ano, člověk by chtěl všechno hned, ale ono má vše svůj význam, proč je to déle, než bychom my chtěli :-)