Léčení vlastní vůlí je realita!

Už roky nevěřím farmaceutickému průmyslu a jeho agentům, lékařům. Tu a tam mi ovšem nezbývá, než se do jejich péče svěřit, jakožto astmatik a manio-depresivní cvok, mi prostě nic jiného nezbývá, chci-li žít normální život bez chrchlání a výkyvů nálad. Přesto kdykoli slopu prášek, cítím se, jako bych na svém těle páchala zločin (což o to, já na těle páchám jeden zločin za druhým a moji životosprávu by mi záviděl i Bernard Black…). Ale ponechme stranou mě, ponechme stranou to, co se děje za zavřenými dveřmi ordinací s podivnými pány s kufříčky narvanými léčivy a obálkami s penězi. Mimochodem o tom si můžete přečíst zde.

Chci mluvit o něčem, o čem často přemýšlím a velmi to propaguji – o placebo efektu. Lékaři teď zjistili, že placebo efekt je mocnější, než jsme si dosud mysleli a veškeré lékařské experimenty postavil na hlavu jeden výzkum.

Cituji tento zdroj:

Zbytek článku, kde je vysvětleno, proč ve srovnávacích studiích vítězí léky nad placebem a mnoho dalších věcí si můžete přečíst zde.

A já ani nevím, zda k tomu mám něco dodávat. O tom, že lidská mysl je schopná si nemoci nejen způsobit, ale také je vyléčit, jsem osobně přesvědčena stejně, jako o tom, že na nebi každé ráno vyjde slunce. Když se v každém lifestylovém časopise dozvídáme, že příčinou nachlazení je mimo jiné stres (což je fakt, který lékaři opomíjeli a přiznali jej až v posledních dvaceti letech!)nebo když si uvědomíme, že při nervozitě (pouhý pocit!) nás bolí břicho a je nám zle od žaludku, jak pak ještě můžeme vůbec tvrdit, že mysl nemá moc ovlivnit naše tělo?

Simulovali jste někdy, když se vám nechtělo do školy? A stalo se vám, že jste tak úporně předstírali, že vás bolí břicho, až skutečně začalo? Nebo se tak soustředili na to, že máte teplotu, až vyskočila nad sedmatřicet? Já to zažila nejednou. I to je důkaz neskutečné síly mysli. A nebo takový ten stav, kdy je vám strašně zle, ale musíte někam jít, na zkoušku nebo pohovor, a tak to silou vůle překonáte a najednou si uvědomíte, že děláte tu činnost, na kterou jste s vypětím sil dorazili a nic vám není. A pak zase nemoc udeří s plnou silou.

A to se bavíme o příkladech z běžného života! Co teprve případy fakírů, kteří necítí bolest při probodávání těla a nebo schopnost i netrénovaného člověka přejít po žhavém uhlí? Mniši v Tibetu, kteří jsou schopni zpomalit svůj tep na minimum nebo udržet stálou tělesnou teplotu i v mrazu?

Kdy si my lidé konečně uvědomíme, že naše mysl je úžasný nástroj, jímž můžeme dokázat zázraky. A třeba, až se jednoho dne naučíme používat náš mozek k ovlivňování těla, se naučíme ovlivňovat i planetu kolem nás. A svět bude konečně dobré místo k životu.

To by nás ale nesměly firmy a korporace uměle udržovat v tomhle stavu, neustálých nemocích, které místo léčby zasypáváme jedem, jíme jedy, dýcháme jedy, jsme na jedech závislí, kupujeme si je a užíváme je dnes a denně, dotýkáme se jich a vyzařují ze všech předmětů denní potřeby. Včetně pilulek, které nazýváme léky. Ale jsou jimi opravdu? Vymaníme se někdy z jejich pout? Věřím, že ano, protože síla mysli je nezměrná…