Magický Samhain

Letos jsem po dlouhé době netrávila Samhain v civilizaci, ale na chatě pár desítek kilometrů od Prostějova, obklopená lesy a láskou mého přítele, se kterým jsme si tam užívali podzimní dovolenou. A právě tam jsme prožili zatím asi nejmagičtější „keltský nový rok“, jaký jsem kdy zažila.
V den Samhainu, 31.října, jsme se vypravili se psem na procházku do lesa, na jedno místo, na které chodívám meditovat a uctívat staré bohy, místo, kterému neřekneme jinak, než Mohyla. odle mě je tam pohřbený nějaký dávný velmož, je to taková vyvýšenina vprostřed lesa, všude na ní jsou skalky a roztroušené kameny a ze země tam vyvěrá obrovský pramen síly. Naše kroky ale nezamířily hned tam, nejdříve jsme se procházeli po lese a mě zaujala podivná pyramida z kamení, která ležela u cesty. Ale nějak jsem jí nevěnovala pozornost, řekla jsem si, že si asi hrály děti nebo něco a vypustila jsem to z hlavy. O to větší bylo mé překvapení později.

Obcházeli jsme Mohylu po lesních pěšinkách, objala jsem svůj oblíben strom, buk, a pejsek vesele čenichal okolo. Postupně jsme došli až k Mohyle a vystoupali na její pahorek. V tu chvíli jsme se zarazili – do jednoho ztrouchnivělého kamene byl zaražen trojúhelníkový kámen, vrcholkem dolů. Vypadalo to jako nějaký miniaturní menhir. Hned vedle něj ležela hromádka kamení vystavěná do podoby pyramidy. Nevěřícně jsme na to třeštili oči – kdo mohl něco takového postavit? A proč? Že by o Mohyle věděl ještě někdo? Začali jsme chodit po vrcholku Mohyly a hledali další podivnosti. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. V úžasu jsme stáli a dívali se na ten kamenný monument, který jako by ani nestvořily lidské ruce – byl precizně vyvážený, bylo až s podivem, že mohl stát. Několik větších kamenů důmyslně postavených tak, že podpíraly několik menších, navršených do sloupce a na jeho vrcholku spočíval velký plochý kámen, vzdorující gravitaci, umístěný přesně na těžišti a na něm malá „kaplička“, jako dvě sepnuté dlaně, dva kameny opřené o sebe.
Nevěřili jsme vlastním očím – copak je něco takového možné postavit? A proč by to někdo dělal? Z místa vyvěrala velká síla, srazila nás na kolena a donutila se pomodlit k bohům tohoto místa u kamenného oltáře, protože tím výtvor z kamenů nepochybně byl. Vzdali jsme hold duchům Mohyly a rozhodli se, že za soumraku tam přijdeme obětovat bohům a oslavit Samhain.
Jedna z kamenných pyramid u cesty
Ale jak přišel soumrak, úplně nás opustila odvaha. Na zemi padla mlha a ovíjela vše svými přízračnými chapadly. Museli jsme ještě zajít do vesnice pro cigarety a vůbec se nám do noci nechtělo. Kráčeli jsme setmělým úvozem dolů do vesnice a srdce jsme měli až v krku. Byla to TA noc. Všude se válela mlha a na obloze svítil krvavý srpek měsíce. V mlze se objevovaly postavy a stíny dávno zapomenutých lidí, kteří chodili po stejných cestách jako dnes my. Celí vyděšení jsme došli do vesnice, kde strach i napětí opadlo. O to horší byla cesta zpět – jak jsme se blížili k lesu, mlha houstla, až jsme se báli, že se v ní ztratíme. Z vesnice se ozývalo vytí psů a i náš pes vypadal dost vyplašeně. Jednu chvíli se před námi objevil stín, jako by tam někdo stál a vyrazil pomalu proti nám a pak prošel skrz – zamrazilo to až jsem vyjekla. Za okamžik jsme ucítili vůni ohně, ale nikde v okolí žádný oheň nebyl. Celí zkřehlí zimou a vystrašení k smrti jsme došli zpět na chatu a zhluboka si oddechli, že nás nenapadlo jít v noci na Mohylu. Ale dohodli jsme se, že tam zajdeme další den, až bude světlo.
Další pyramida – jak vůbec drží pohromadě?
A tak jsme taky učinili. Už z dálky jsme cítili sílu toho místa a jako omámení jsme poklekli před oltářem, který vytvořily neznámé ruce. S sebou jsme nesli obětiny pro bohy, spíše pro bohyni, protože právě Její sílu jsme ze země cítili prýštit. Donesli jsme chléb a jablka za živel země, pivo v rohu za živel vody, svíci za živel ohně a vonné tyčinky a trávu v dýmce za živel vzduchu.
A bohyně obětiny přijala, na chlebu se náhle objevily dvě berušky, zvířata, která s Mamutem milujeme a vždy když se zjeví, bereme to za dobré znamení. A pak, pak jsme ji uviděli. Zjevila se nám v našem vnitřním zraku, nahá, při těle, s dlouhými zlatými vlasy. Dala nám své požehnání a řekla mnoho věcí, které si s dovolením nechám pro sebe. Byl to ten nejkrásnější Samhain, jaký jsem prožila. Za zády nám sice stáli strážcové Mohyly, jako by se báli, že jejich Paní ublížíme, ale když seznali, že nic takového v plánu nemáme, nechali nás se oddávat rituálu.
Nakonec jsme před oltářem zahrabali dva prameny vlasů – jeden můj a jede přítelův. Spojení v jednu bytost naší patronkou jsme pak odcházeli z lesa s dvěma kameny, které teď zdobí náš byt a zaplavují ho mocnou silou té, která se rozhodla stát se naší Bohyní a průvodkyní životem. Děkujeme.
Oltář Bohyně se svíčkou, kterou jsme zapálili

Diskuze

Napsat komentář

  1. Opravdu působivé. Kdo ví, koho duchové toho místa inspirovali ke stavbám z  kamenů. Mohli to být i nevinné děti, kterým duchové vedli ruce, aby nevědomky uctili přírodní síly kolem sebe.

  2. Opravdu zvláštní oltář. A jak může držet na sobě. Třeba to stavěl člověk, neebo lidé, kterému opravdu pomáhali bohové. A kdo říká že Egypťani stavěli pyramidy úplně sami? Třeba jim taky tak pomohli.

  3. Souhlasím s tím, co říkala Edith. Krásný zážiterk, který bych chtěl taky jednou zažít, ale myslím, že nejen já.

Kdo jsem

Image

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.

NAVŠTIVTE MŮJ E-SHOP

banner