Magie, láska…

Téma týdne blogu.cz je tentokrátě magie a byl by to hřích se nevyjádřit k tomu, o čem jsou de facto celé tyto stránky. Jen se mi těžko hledají slova, protože mám pocit, že jsem k tomuto tématu už napsala snad vše, co se dalo.

Nejlépe můj názor vystihuje článek s názvem Věříte na magii? A co je to vlastně magie?. Když pročítám ta již téměř dva roky stará slova, zamotávám se do myšlenek a docházím k závěru, že vše podstatné již bylo řečeno a že i po takové době můžu říct, že mám stále stejný názor.

Trochu mě mrzí to, že po takové době, kdy se těmto věcem věnuji, jsem nějak ustrnula na mrtvém bodě a není dost času ani chuti věnovat se dalším věcem, číst knihy, dělat rituály a vizualizace. Můj život utíká v příliš rychlém tempu a na mysl a její zklidňování a ovládání mi zbývá stále méně prostoru. Večer usínám vyčerpaná, unavená a nabitá tolika zážitky, že místo tradiční meditace, kterou jsem dříve dělávala téměř před každým usnutím, jen proletím vnitřním zrakem celý den a usnu.

Přesto je ale jeden druh magie, který se učím ovládat stále více a naplňuje moje srdce. A tím je láska.

Co je na lásce magického? Je to nejmocnější přitažlivá síla ve Vesmíru a její moc sahá daleko za naše chápání. Naučit se ji prožívat není snadné, ale pokud se to člověku podaří, jeho minulost i budoucnost se slijí do jednoho jediného přítomného okamžiku, ve kterém jeho štěstí dosáhne vrcholu a náhle není třeba nic jiného, než prostě být.

A nebavíme se teď jen o lásce k člověku, o lásce milenecké, ale o jakékoli formě lásky, jakou jen lze zažít. O chvíli, kdy vás objímá blízký kamarád a děkuje za krásně strávené okamžiky. O chvíli, kdy sedíte v lese opření o strom a kromě slastného pocitu slunce za víčky vnímáte jen tlukot svého srdce a hemžení lesa, který je náhle tolik blízký vašemu srdci. O chvíli, kdy ležíte na zádech a kousek od vás praská oheň, zatímco na obloze blikají hvězdy, které vám dávají pocit spojení s celým universem.

Láska to totiž není jen slastný pocit někde u srdce, ale pocit sounáležitosti, pocit, že někam patříte a že místo a čas, kde se právě nacházíte, je to jediné správné, že jste tady a teď v tom nejširším smyslu slova.

Za svůj život jsem seznala, že láska je ta nejmocnější magie ze všech a že stará přísloví mají prvaud, když říkají, že láska hory přenáší. Nejen hory, ale klidně i celá pohoří, planety a světy. Láska hýbe vším, co stojí za to, láska je všude a v každém okamžiku si ji lze prožít, nadýchat se jí a nechat se jí prostoupit.

Běžte do lesa a obejměte strom. Běžte ke svému psovi, kočce, potkanovi, prostě zvířátku a položte mu ruku na hebkou srst. Lehněte si na trávu a koukejte do nebe. Zavolejte svého andílka a požádejte ho, ať vás přikryje svými křídly. Podívejte se na krásný obraz, poslechněte si píseň. Obejměte kamaráda. nebo udělejte cokoli a udělejte to teď hned, abyste prožili magický okamžik. Abyste prožili lásku.

S láskou (tou především) a úsměvem (protože to je jeden z nejlepších způsobů, jak lásku rozdávat lidem) vaše Lúmennka

Krasivija
25.6.2011 at 17.50

[1]: Ano, strach je nebezpečná magie, když to bereš takhle.
Lady Hestia
25.6.2011 at 14.19

Krásně řečeno, ani jsem neměla ponětí o tom, jaká magie je láska, ale prožívala jsem ji s radostí a jak často to jen šlo. Já také večer sotva stihnu "zaběhnout" do meditace a obejmout se s patrony nebo si očistit čakry. Nevím, ale ať už sedím, ležím nebo jsem v jakékoli jiné poloze, vždycky usnu, jako kdyby mne něco blokovalo, něco mi nedovolovalo se očistit a bohužel na meditaci nemám příliš času ani přes den. Dnes by se mi to ale mělo podařit. S kamarádkou sdílíme své nadšení pro volné dovádění na travnatých plochách našeho podvědomí, vždycky si sedneme vedle sebe a meditujeme a pak si vyprávíme, co jsme zažily. Každá meditace je pro nás obě jedno velké dobrodružství. Nebýt té šťastné náhody, kdy jsem narazila na tvůj blog, nedokázala bych se radovat ze života, uvolnit se a milovat tak jako miluji dnes :) Jsem ráda, že toto štěstí můžu předávat dál, na všechny strany s vědomím, že kdo jen bude chtít, může se chopit šance na šťastnější život. Děkuji ti, Lúmennko :)
Lúmenn
25.6.2011 at 12.34

[4]: *lásky
Lúmenn
25.6.2011 at 12.33

[1]: to je smutné, protože to, že považuješ strach za silnější znamená, že nemáš v sobě dost lásky. Protože jak napsal phoenix, strach je jen nedostatkem ládky
phoenix
25.6.2011 at 8.27

[1]: imho je strach prostě jen nedostatek lásky a důvěry (jako tma nedostatkem světla)…
Míša
25.6.2011 at 1.15

[1]: když nad tím tak uvažuji … u mě to vždy bylo tak, že láska strach zahnala .. jsou věci, které bych jinak nikdy neudělala, kvůli strachu ;)
Teia Warrilow Gingl
24.6.2011 at 22.34

Krásně napsané, ale dovolím si nesouhlasit. Za nejsilnější emoci považuji strach. A také si nejsem jistá, jestli toho láska tolik unese. Některé věci prostě asi nemají být.