Malý Chlum a jeho kouzlo

Vzhledem k tomu, že předpověď ppčasí slibovala nádherný dubnový den, bylo jasné, že toho s mým drahým využijeme a vydáme se posílit imunitu energií přírody a dávkou vitamínu D. Parametry výletu zněly – zajímavé místo, zalesněné, v rozumné dojezdové vzdálenosti od Brna a pochopitelně co nejvíce liduprázdné. Poradila jsem se se strýčkem Googlem a po chvíli hledání jsem našla.

Cílem výletu se stal kopec Malý Chlum, kterému se také pro jeho oblý tvar čnící nad krajinou říká moravský Říp. Kopec se nachází pár kilometrů za Černou Horou, asi 30 minut autem od Brna. Kromě malebné krajiny a výhledu do širého okolí má ještě jednu zajímavost – asi kilometr od něj, na úpatí sousedního kopce (Velkého Chlumu) najdete unikátní lesní sochy. Ale vezměme to po pořádku…

Sluncem zalité růžové skály

Pokud jste spíše nenároční (nebo líní:)) turisté, ideální je vyrazit z vesničky Obora, která leží přímo pod kopcem. Jen pár desítek metrů od autobusové zastávky, kde se také dá bez problémů zaparkovat, je rozcestník. Od něj vede zelená turistická značka až na vrcholek Malého Chlumu.

Pomalou procházkou pučícím lesem, kolem záplavy fialově kvetoucího barvínku, jsme došli až do pískovcového lomu, který se jako maják vypíná nad krajinou a tvoří část kopce Malý Chlum. Zaujaly nás různorodé barvy písku, které přecházely od bílé až po sytě oranžovou.

Stezičkou, vedoucí podél odhalené bílé skály, která jako by nás volala, jsme se mezi borovicemi dostaly do malého údolíčka, kde jsme zůstali fascinovaně hledět na růžově a žlutě zbarvený pískovec, který tvořil nádherné barevné vrstvy. Do měkkého pískovce byla vyryta různá jména a značky, nás ale nejvíce zaujal veliký symbol slunce, který jako by patřil do dávných dob uctívání slunečních božstev. A kdo ví, možná se tam někdo slunečnímu bohu chodí klanět i dnes.

Velký Malý Chlum

Oklikou kolem kopce jsme mírným stoupáním vyšplhali až na vrchol, na němž stojí nízká dřevěná rozhledna. Nízká může být proto, že kopec je téměř holý a trčí z jinak ploché krajiny jako dětské pískoviště, takže je z něj vidět do daleka široka. I proto si jej asi naši dávní předkové vybrali za místo pro své sídliště. Na vrcholu kopce totiž bylo objeveno halštatské hradiště z doby bronzové. Za první republiky na něm zase stávala vojenská pozorovatelna.

Nabaženi překrásným výhledem a vyfoukaní příjemným dubnovým větrem, jsme se znovu vydali dolů. Naše kroky zamířily k Velkému Chlumu, druhému kopci, který se vypíná nad krajinou – a to tak výrazně, že se oba kopce dostaly až na vesnický erb. Vtipné je, že ačkoli se z pohledu zezdola zdá, že Velký Chlum je větší, je to jen optický klam. Oba kopce by se tedy měly jmenovat obráceně, neboť Malý Chlum je asi o 25 metrů nad mořem vyšší, než ten Velký.

Tak, jak je Malý Chlum holý, tak je jeho menší větší bráška zalesněný. Pod stromy ze země ční roztroušené skály. A právě ty se staly naším druhým cílem. Před téměř sto lety do jejich podoby zasáhl místní rodák z nedalekého Bořitova – sochař Stanislav Rolínek (1902-1931). Vytvořil tak unikátní díla, která doplňují krajinu a vzdávají hold české zemi a její historii.

Pískovcový Žižka

Za svého života nebyl sochař Rolínek příliš pochopený a jeho osud byl bohužel tragický – ve věku nedožitých 30 let zemřel na tuberkulózu. Jeho dílo ho ale přežilo a dodnes se jeho sochami můžete pokochat právě na úpatí Velkého Chlumu, jen asi kilometr od vesnice.

Ze začátku v lese tvořil malé sochy, kdy upravovil balvany do různých podob. To vše prý zvládl hasičskou sekyrkou a nůžkami na stříhání ovcí. Ačkoli se mu nejdříve lidé posmívali, nakonec se dočkal obdivu – vytvořil totiž v lese z pískovcové skály velké sousoší k poctě husitům. Postavy Jana Žižky, Prokopa Holého a Jana Husa ční v nadživotní velikosti nad krajinou.

Právě tohle dílo se zalíbilo bořitovskému starostovi, který speciálně pro Rolínka koupil pozemek v Rudce u Kunštátu, kde Rolínek na jeho žádost vytvořil monumentální, 14,5 metrů vysokou sochu T.G.Masaryka. K ní přibyla umělá jeskyně Blanických rytířů, v níž bohužel Rolínek stihl před svou smrtí dokončit jenom několik soch. Ty je možné si spolu s dalšími později dodělanými sochami prohlédnout dodnes. Oproti tomu socha prezidenta Masaryka se bohužel nedochovala, neboť byla za protektorátu i přes velkou snahu místních obyvatel zničena nacisty.

Sochař snílek

Více než téměř pětimetrové husitské sousoší mě ale zaujala právě Rolínkova menší díla, která by člověk mohl v lese snadno přehlédnout. Za uplynulé staletí je vítr a déšť ohladily a balvany zarostly mechem. Narozdíl od ostře řezané zrestaurované sochy husitů ze světlého pískovce se zdají být přímo součástí lesa. Rezonují s ním, dotváří ho a pomalu se stávají jeho součástí.

Sochu sedící ženy jsem nejprve málem přehlédla, až na druhý pohled mi došlo, že se nedívám na přírodní útvar, ale dílo lidských rukou. Do balvanu je žena jako by jen načrtnuta a jeho povrch pokrývá mech. Vedle ní je balvan otesaný do podoby hlavy muže, která je zjevně inspirovaná keltskými motivy.

Ve skalách se dala najít i lebka a vysoko nad cestou se na skále daly tušit obrysy postav a obličejů. Všechno jako by vystupovalo přímo ze skály, jako by jen čekala na ruce umělce, aby ji přetvořil. To vše přikryté stínem borovic a smrků a obklopemé zářivou zelení mechu. Krásné a kouzelné místo. Podivínský samotář Rolínek si jistě nevybral místo pro své sochy náhodou.

Oba kopce jsou velmi silná energetická zřídla, což jen potvrzuje přítomnost starověkého hradiště. V lesích se tak jistě skrývá více tajemství, než jen roztroušené sochy jednoho nepochopeného muže, jenž velikostí své imaginace předešel svou dobu.

Celá trasa od vesničky na vrchol Malého Chlumu a pak k Rolínkovu sousoší má kolem 5 kilometrů a příjemnou chůzí nám zabrala kolem dvou hodin. Po cestě jsme potkali jen dvě rodiny s dětmi a jednu cyklistku, naprostou většinu času jsme byli zcela sami. Malý a Velký Chlum jsou tedy ideální místo na výlet i v těchto časech.