Míchači a nemíchači v životě

No já krupici obvykle míchám z toho důvodu, že se to pěkně chuťově proladí a teřba si tam nechám nějaký ostrůvek té chuti kakaa nebo ovoce. Ale některý rok krupici ani nejím, protože mě to nenapadne a jím něco jiného, ne proto, že by nebyla dobrá.

A některá jídla zas bych nemíchal, když má každá ingredience svoji zajímavou chuť. Beru to jako hru chutí. Ve finále se to v břiše všechno smíchá. Ale jde někdy o to, v jakém pořadí a s jakými časovými prodlevami a jak je na tom v tu chvíli, co si tělo samo řekne.

Některé potraviny jsou chladivé, jiné ohřívají. Některé mají rychlejší poločas trávení a jiné pomalejší a při míchání se některá ze složek tráví jinak než je pro ni obvyklé. Už je to hned míchanina.
Vždycky jde o člověka, okolnosti , kontext situace a o co jde. Zažité zvyklosti a jak se s nimi sám člověk vypořádává.
Když odbočím od jídla, na ty jiné životní analogie, tak tam už jde hodně o vztahy, dohody, zvyklosti jednotlivců a komunit. A dokonce ani ne vždy komunit, protože v komunitách může být například i třetina lidí, kteří ve skutečnosti smýšlí jinak, než ta komunita na venek říká. Jednotně říká a jindy nejednotně říká a to ještě někteří , co si doopravdy myslí, co se šeptá.

Neházet lidi do jedné mísy a nesplachovat je tam. A jedna z nejpodstatnějších věcí k rozlišení situace je taková, kdy kritiku lidé směřují k někomu , kdo jim ubližuje stále a bez důvodu ve své vlastní pomýlenosti a někdo takto kritizovaný to klamavě interpretuje, že oni stojí proti názoru, který ve skutečnosti není vůbec předmětem uměle vyvolaného konfliktu. Někdy se to děje mezi nejbližšími, kteří se o sebe starají , mají se rádi a do někoho, jako by hrom uhodil a vůbec jakoby neví, že útočí na své dítě, rodiče, manžela , manželku, věrné zvířátko, atd.

Nebo jsou situace, kdy někdo je vzteklý na někoho, v tu chvíli nedosažitelného, a tak se pustí do někoho úplně jiného, kdo s konfliktem té osoby nemá nic společného a nic blbě nedělá. A je to i v případech, kdy takto napadený/ná, dělá vůči té osobě něco dobrého, na čem ta osoba životně závisí, nebo doslova nezávisí, ale potřebuje a velice vítá a přijímá, jako lidskou lásku, kterou se sití.

Lidé musí hlavně sami v sobě udělat systém a nemít, až takový mišuňg ve své duši, když neustále hovoří něco jiného, než ukazují svým a nejtěžší je to, když hovoří stále opak toho, než žijí. To pak komplikuje veškeré mezilidské vztahy a činí je to, až doživotně osobnostně invalidními, pro jakýkoliv přátelský, nebo do budoucna partnerský vztah, eventuelně zdravé rodinné interakce.
Tam, kde někdo nepřijme žádnou kritiku a jen to otáčí a vymýšlí si chyby, nebo dokonce vykonstruovává složité pletence vymyšlených chyb, na tom, kdo se opováží vyslovit důvodnou kritiku, když je jednáním osoby poškozován /na, tam někdo činí katastrofu pro sebe, pro svoji budoucnost a pro své okolí, je ničivou pohromou.
Každý by měl začít u sebe. A tam , kde bude panovat překrucování , i kdyby jen malé, nebo až v opak, tam se chorobný mrak emocí velmi těžko dýchá. Neboť vytváří dusno pro celou společnost , která v něm dýchá.
Někteří lidé se dívají přes svůj trám v oku ( obrazně) a hledají smítko v oku jiných.
Ti, kteří se dostali už dál, tak se snaží všímat si, zda nemají nějaký trám v oku , vyndají si ho a pak pomůžou jiným vyndat třísku, nebo trám z oka, nebo od oka.

Jiní zacházejí tak daleko, že nepochopili nic, mají pro sebe své úplně jiné cíle, a tak říkají, vyndejte si trám z oka a nehledejte třísku v oku jiných ( mají na mysli třísku v jejich vlastním oku). Vypočítávají , že v jejich oku pak nikdo trám hledat nebude. Protože agresivně ukazují jinam, kde ten trám podle nich jako je a hned požadují vyndání toho neexistujícího trámu, aby odvedli pozornost , od zcela zřetelně , pro všechny viditelného trámu, v jejich vlastním oku. V oku toho, kdo žádá vyjmutí trámu odněkud jinud, kde vůbec žádný trám není.
K tomu ještě naaranžují kolem nějaké známé předměty nebo falešné stopy, aby to vypadalo, že na místě , kde trám není , máte nějaký spatřit, nebo raději neověřovat a jen věřit, že tam ten neexistující trám je.

V životě se stávají i takové komické scénky, kdy každý jí ze svého talíře a nikdo se nedívá do toho svého a jen se naučeně trefuje do svých úst a neví, co vlastně jí, když pořád je myšlenkami v talíři někoho jiného. Životní zážitek z jídla ztrácí. Moc si nepochutná. Protože pohledem očima se připravují chuťové buňky na něco jiného a prožívají fyzicky něco úplně jiného.

A tak se klidně zasni. Jez svůj sen a pak ho žij. Ale nejez něco, co nebudeš žít. Nejen chlebem živ je člověk. A tak nezapomínej na procházku do přírody, kde se nadechneš prány. Protože v přírodě najdeš zdraví, klid i potravu. Stačí se jen procházet a jíst dechem a pohledem. Až budeš mít na něco chuť třeba si i něco dáš.

Procházka lesním světlem : https://www.youtube.com/watch?v=ga7O8jOY88c