Modlitba k Bohyni

14.2.2018

Poslední měsíce mě Bohyně provází stále častěji. Šeptá mi do snů, zachvívá mým srdcem v bdění, přináší mi inspiraci a její ochranitelské objetí cítím kolem svých ramenou den co den.
S uvědomováním a objevováním své ženskosti jsem začala teprve nedávno. A stále pro mě tahle cesta není vyšlapaná. Ale jdu po ní ráda a za každou zákrutou objevuji nové a nové věci. A hlavně jsem díky této cestě opět navázala svůj vnitřní vztah právě s Bohyní. Všechno to začalo mojí cestou do Avalonu a pokračuje to stále intenzivněji i dnes.

Cesta k Bohyni

Provázela mě životem odedávna. Dávala jsem jí různá jména, představovala si ji v různých podobách. Ale vždycky to byla ona. Varda, Elbereth, Cerridwen, Morrigan, Gaia, Vlčice. Panna, Matka, Stařena. Tisíc tváří, tisíc podob. Za všemi se ale skrývala prapodstata ženství a já jsem ráda, že se mohu nořit do hloubek těchto dávných tajemství. Tajemství, která jsou ukrytá v každé z nás.

A právě z jedné meditace o ženskosti a jejích mystériích se zrodila tahle báseň. Modlitba k Bohyni. Doufám, že rozezní vaše srdce tak, jako rozezněla to mé.

Modlitba k Bohyni

modlitba k bohyni

Tady i doplněna o krásný obrázek (zdroj).

A tady ještě mé ztvárnění Bohyně barvičkami – podobně náhlá inspirace jako báseň :)

Diskuze

Napsat komentář

dreamland
16.2.2018 at 20.23

Bude to dobré. Jedna mladá maminka říkala, že čekali na mimi hodně dlouho, pak všem ukazovala, jak si oblíbila lněná zrníčka a popíjí kontryhelový čaj , neví přesně , jestli to pomohlo, ale pochlubila se drobečkem, jak je živý v kočárku.
V diskusi maminek tyhle dary přírody hodnotí velice dobře. Já si myslím, že děti patří ke svým rodičům a pokud se ještě nenarodily, tak se v nejlepší chvíli narodí.
Post
Author

Lúmenn
16.2.2018 at 11.53

Ilíriel: Děkuju, čte se to moc pěkně. A zarezonovalo to se mnou. Jenomže si vždycky říkám – proč já, jako „vědomá“ žena, to musím mít těžší, než ty „nevědomé“? Kolik dětí vzniklo ze sexu na jednu noc, z neláskyplného vztahu, omylem, kvůli selhání antikoncepce… Proč já musím někoho přivolávat z hlubin svého nitra a někdo jiný k tomu prostě přijde jen tak? Některé zákonitosti a složitosti tohoto světa asi nikdy nepochopím :)
dreamland
15.2.2018 at 20.11

Indiáni taky dělají něco podobného, aby přivolali vyspělou bytost.
Dělá se to i tak, že to dítě se může narodit jiným rodičům. Šaman, nebo někdo na úrovni duševních schopností komunikuje s tím dítětem už před narozením, vidí jeho tvář, cítí jeho vlastnosti. Přijímá dítě do života společnosti, nebo prosí o spolupráci tu vyspělou bytost, aby přišla na svět. Ten zpěv, když je dostatečně láskyplný a také vyspělý, třeba si děťátko dá říct a přijme to pozvání mezi lidi, kteří na ně čekají s otevřenou náručí. Když se narodí, ještě nemusí být vyhráno. Pokud se rozkouká očičkama a zjistí , že je safra někde jinde, kde je do prkna ta otevřená náruč. Tak se musí někde objevit ti, kdo človíčka přivolali a zkusit to napravit, doplnit tu přislíbenou lásku. Pak děťátko by nejradši zpátky do bříška a nevylízat, dokud se to nevyreklamuje a kopká nožičkama, „kdy se teda můžu doopravdy narodit“. Anebo se ptá, kde je to bříško, kam se můžu vrátit. Signál pohlazení pomysleného bříška je dobře vyřízená reklamace ( už můžeš ). ( Rodiče mám).
S maminkou přírodou komunikují úplně všichni, pod různými pojmenováními, nebo i bez pojmenování. Když to tady bude ekologicky čisté, tak k nám bude milostivá a uklidní se její tektonické desky.

A my lidstvo chceme mít dobrou mámu a máme ji desítky tisíc let, nebo víc, kam sahá paměť lidstva, vštípenou, jako dobrotivou ženu s děťátkem v náručí. Maminky zaujímají tu pozici s malinkatým živým tvorečkem v náručí a evokují v tatíncích tu lásku a úctu k zachování rodiny a rodinné lásky, aby na ně vyzařoval světlo a teplo, jako slunce dává energii planetě zemi, která ožívá.
Ilíriel
15.2.2018 at 15.49

Ahoj Lúmenn, poslední dobou mi pořád „zvoní“ v hlavě jeden příběh, který jsem kdysi kdesi slyšela. Vzpomněla jsem si na něj, když jsem nedávno četla jeden článek na tvém osobním blogu (asi budeš vědět, který), a nechtěla jsem to původně psát, ale nedá mi to – a tohle téma mě k tomu znovu vybízí.

Ten příběh byl o tom, že když se v Africe žena rozhodne, že chce mít dítě, jde a sedne si sama tiše pod strom. A sedí tam tak dlouho, dokud k ní nepřijde píseň toho dítěte. Ona se ji naučí a pak jde za svým mužem a naučí ho tu píseň taky. A pak ji společně zpívají, když volají své dítě a zvou ho do tohoto světa. A když se pak dítě narodí a i později, když potřebuje v životě podporu, tak mu ostatní zpívají jeho píseň. (Tak nějak zhruba si to pamatuju.)

Myslím, že vědomá žena dokáže komunikovat s duší svého dítěte i dlouho předtím, než se narodí, dokonce i před tím, než fyzicky „vznikne“. Vnímám to jak největší „kouzlo“ života a ženství. Sama jsem něco podobného zažila, ačkoliv okolnosti se od té doby výrazně změnily a děti proto zatím nemám (a nevím, jestli budu mít). Měla jsem pocit, že ti tohle mám napsat. Tak snad jsem to moc nepopletla a mám splněno :-)

Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.