22.11.2009
Znáte ten pocit, kdy máte hroznou chuť koukat se na film, jít na procházku nebo třeba jen tak lenošit s knížkou v posteli, ale místo toho musíte dělat úkoly do školy, uklízet nebo dohánět něco do práce.
Často si pak povzdechnete já bych tak chtěl/a dělat to a to, jenomže to nejde, nejřív musím to či ono.
Celý náš život se zdá být naplněn slovem musím, které s chci vytváří méně či více zdařilé kompromisy. Čím míň jsou vyhovující naším přáním, tím více máme pocit, že svůj život nežijeme, ale jsme žiti, že jsme neustále někam tlačeni a manipulováni, jako by nás ovládala vyšší síla – rodiči a šéfy počínaje a Bohem konče. Když si tohle uvědomíme, nebe našeho života se zakaboní a my se ptáme „proč nemůžu konečně jednou dělat co chci?“. Slovíčko musím opřede naši duši i tělo a pocit, že nad ním nelze zvítězit se nejprve připlíží, pak nám skočí na záda a nakonec nás úplně pohltí.
Jenomže v té vší ukřivděnosti a zatrpklosti si neuvědomujeme, že nemusíme vůbec ale vůbec nic! Že povinnosti jsou jen konstruktem našich myslí a dojdeme-li v příčinách a následcích až k jádru věcí, zjistíme, že na počátku vždycky stojí jen a pouze naše chci.
Vrtíte se na židli a nevěřícně kroutíte hlavou? Nebojte se, hned to vysvětlím;)
Nedávno jsme ve škole dělali takové cvičení. Učitel zvedl křídu a ptal se: „Proč jsem ji zvedl?“ A my měli postupně rozplétat řetězec příčin a následků. Naše odpovědi vám možná trochu poodhalí podstatu problému chci versus musím.
„Proč jsem zvedl křídu?“
„Abych mohl psát na tabuli.“
„Proč chci psát na tabuli?“
„Protože jsem učitel.“
„Proč jsem učitel?“
„Protože je to moje práce.“
„Proč pracuji jako učitel?“
„Protože chci vydělat peníze a uživit rodinu.“
V hledání odpovědí na věčná proč jsme ale došli i k druhému závěru: „Protože moje matka si vždycky přála, abych byl učitel.“ Tady jsme to ukončili, ale myslím, že moudřejší by bylo ptát se dál:
„Proč jsem dal na přání své matky?“
„Protože se jí chci zavděčit.“
A máme to. I tomu nejjednoduššímu rozhodnutí předchází celá řada příčin. I za obyčejným „musím vynést koš“ se dá najít důvod obsahující slovo chci (popřípadě nechci, třeba „nechci aby se maminka zlobila“:)).
A co tím chci říct? Že nikdo a nic na celém světě vás nemůže manipulovat tam, kam nechcete. Nikdy. Každé vaše rozhodnutí, ať mu předchází jen vaše úvaha nebo hodinové donucování, kdy vám drží nůž na krku, je jen a jen vaše. Můžete mít různé důvody, můžou na vás být tvrdí, můžou vás nutit, ale jste to vždycky vy sami kdo vynese rozhodnutí, nikdo jiný. Jen vy sami se podíváte hluboko do svého nitra a zjistíte, co chcete nebo nechcete a podle toho vyberete správnou stezku.
Celý život je postavený jen na slůvku chci nebo nechci. Neexistuje nic mezi tím, žádné donucení, žádné manipulace, žádné povinnosti, žádné musím. A tak až příště mezi vámi bude stát rozhodnutí, kde na jedné straně budou vaše touhy a na straně druhé slůvko musím, projděte si celou stezku od splnění nepříjemné povinnosti až po kouzelné slovo chci, které pomocí jednoduchých otázek vždycky najdete.
Tak už víte, co chcete?:)
A jako bonus pár mých afirmací, které vám možná pomůžou:)
Chci chodit do školy, protože chci být chytrý/á a mít hodně vědomostí.
Chci chodit do práce, protože chci vydělat peníze.
Chci zhubnout/přibrat/cvičit, protože chci být krásný/á a líbit se sám/a sobě.
Chci si uklidit v pokoji, protože se v něm chci cítit příjemně.
Chci přestat kouřit/pít/hrát hazard/přejídat se…, protože chci na sebe být hrdý/chci být volný bez závislostí/chci být zdravý…
Chci přestat utrácet peníze za zbytečnosti, protože si chci ušetřit na něco pěkného.
Chci na sobě pracovat, protože chci být šťastný.
Atd. atd.
Až na vás příště zaútočí nějaké obtížné a zvlášť nepříjemné musím, zvládněte ho pomocí podobných vět, obsahujících jen slovíčko chci. Zkuste taky třeba jeden den každé musím, co vypustíte z pusy, nahradit chci. Zpočátku to půjde obtížně (to vím z vlastní zkušenosti), ale časem si zvyknete a najednou to půjde samo.
Uvědomění si, že za svůj život jsme zodpovědní jen a jen my sami není nepříjemné, naopak, je to jedno z nejcennějších poznání, k jakému můžeme dospět.
Hodně štěstí:) Lúmennka
Diskuze
Napsat komentář
Kdo jsem
Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.
Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.
Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.
NAVŠTIVTE MŮJ E-SHOP
Novinky na blogu
Třicet šest
Po více, než dvou letech, píšu píšu příspěvek na tuhle stránku. Během toho času jsem si dala téměř půlroční pauzu…
Třicet čtyři
Dnes slavím své třicáté čtvrté narozeniny. Třicet čtyři dokončených oběhů planety země kolem slunce, připoutejte se, prosím, další právě začíná.…
5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT
Vždycky před Vánocemi se kromě záplavy světýlek v ulicích, hromady stánků a přehršle koled z rádia vyrojí i komentáře, které…
Válka a lítost
Dnes, 11.listopadu, si připomínáme Den válečných veteránů. Lidé si připínají na klopy rudé květy vlčích máků a médii zní silná…
Magie a spiritualita
O tom, co je magie, jsme si povídali v předchozím článku. S magií úzce souvisí i spiritualita – něco, co nás…
Co je to vlastně magie?
Slovo magie je pravděpodobně odvozeno staroperského výrazu „maguš“, což znamená kněz, který byl pro tehdejší lidi vlastně něčím jako kouzelníkem.…
Vilidoupatko.cz
Copak je to za podivný název článku, říkáte si možná. Webová adresa? V titulku je však zcela záměrně – a…
Make space, not war
V těchto dnech svět obletěly dechberoucí fotografie, jež pořídil nový teleskop Jamese Webba. Ten před půl rokem odstartoval ze země…
To máš pravdu, nevím to. Ale společnost se vyvíjí pomalu (bohužel), ale vyvíjí se.
[21]: teda, ještě jsem neslyšela o člověku, co byl chtěl žít v budoucnosti:) Přitom netušíš, jaká budoucnost může být, aby se ti tvá přání časem nevymstila:)
[20]: Ty jsi to pochopila dobře, to já to špatně napsal. Chci jen a pouze do budoucnosti, tam si myslím (vím), že najdu to, co chci.
[19]: aha tak to jsem to asi špatně pochopila, mi z tvého komentáře vyznívalo, že chceš jít v jiné době, protože tahle se ti nelíbí. Tak to promiň;)
[18]: Nevím, kdo všechno někdy měl ten pocit(že sem nepatří), ale mně přijde, že je většina věcí na světě špatně. Samozřejmě se jim vyhýbám, takže vlastně nedělám téměř nic. Ale s příhledem na to co jsi napsala by to tedy znamenalo, že ty myšlenky ve mně probudil někdo z budoucnosti:D, protože já do jiný doby nechci. Ale nevím, jestli se reinkarnace vztahuje i na budoucnost:)
[14]: jistě, každý věří v něco jiného, takže ti nebudu vnucovat svlj názor, ale myslím, že víra v reinkarnaci mnohé vysvětluje a objasňuje.
zajímavé … a poučné. Dá se v tom vyčíst spoustu moudra :) Díky
[13]: To já s tebou v tomhle souhlasím. Nedošlo mi, že vlastně si každý svou nynější realitu, kde si vybírá, stvořil svými myšlenkami. A proto to bude asi pravdivé. Současný život jsme si samozřejmě vybrali.
Zajímavé. Pěkné. Vidím v předešlém komentáři myšlenku o minulých životech. Tedy reinkarnace. V tomto případě říkám že reinkarnace samozřejmě je. A filosofování o nekonečných možnostech se zdá zbytečné. Ale to je jenom můj názor.
[13]: (Taky) Aha, zase to tvé neprůstřelné přesvedčení, ale budiž, spekulace o minulých životech mě nemůže urazit (teď se zase neuraz ty:)).
[12]: aha:D No víš, každý duše se před příchodem na tento svět svobodně rozhodla, že sem půjde, to že si na to nepamatuješ je tvůj problém:D Ne vážně, nechci si z tebe dělat srandu ani tě urážet, ale pro mě je toto rozhodnutí tak samozřejmé a jasné, že mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že to někdo nechápe:)
[9]:
Fakticky se tomu nedá nic vytknout, skutečně je to tak, jenže… minimálně v mém případě ta úvaha vůbec nepomáhá, spíše mě ještě víc roztrpčí a nic neřeší :|
[9]: Jo já souhlasím, že první krok ke svobodě je uvědomit si toto a přijmout zodpovědnost za svoje volby. Ale když je volba nepříjemná, tak to podle mě není svobodná volba, je to nesvobodná volba:)
[8]: nic nemusíme, jen umřít. Okamžik si ale určujeme sami tím, jak se chováme:) Když mi někdo dá nůž na krk, je to trochu jiná volba, ale zase – buď radši umřu, ale o peníze nepřijdu a nebo radši budu žít a zaplatím. Je to volba, i když nepříjemná, ale je to stále ta svobodná volba:)
Katrin1011 má zajímavou připomínku. V případě ohrožení života si chcete život zachránit. Proto uděláte něco, co byste v normální situaci nedělali. Je to volba? Dá se říct, že je. Ale je to dobrovolná volba?
No jo, ale co když např. za žádnou cenu nechceš dát cizímu člověku 100 000Kč. Pak ti ale dá nůž na krk a ty je najednou dát chceš, protože víš, že je pro tebe tvůj život cennější. Ale předtím jsi to nechtěl a kdyby sis mohl vybrat bez nucení, tak by ses rozhodl jinak? Chceš to nebo nechceš, ale musíš? Prostě musím v případě, že mám na výběr sice z více možností, ale ani jednu nechci. V případě výše mám na výběr smrt nebo vydání peněz. Ani jedno nechci, ale mám si mezitím vybrat.
Nemyslím si, že je to tak jednoduché. Už to jak se říká:"Chtít můžeš!!"
Ak som aj niekedy povedala, že niečo musím, sestra ma vždy odmalička opravovala, že musím iba jednu vec – a to zomrieť. Tak som to naučila :)
Asi jsem divný.
Normálně sem nechodím a nekomentuju, ale zaujal mě článek u tebe na blogu a musím říct, že se mi povedlo nedávno dojít ke stejnému závěru.
Hezký hezký
Wow.. opravdu za vším stojí chci :D