Od tokofobie k přirozenému porodu IV.

Již čtvrtá část série o přirozeném porodu, jejíž autorkou je moje kamarádka a novopečená maminka krásného kluka Onni. V předchozích dílech mluvila hlavně o sobě, o svých pocitech a zážitcích, v tomto díle se na porody podívá více ve světle faktů a pokusí se vypálit rybník všem fanatickým zastáncům „tradičního, lékařem vedeného“ porodu.

Kompletní sedmidílnou sérii najdete původně na jejím blogu, zde ji zveřejňuji proto, aby se dostala k co nejširšímu publiku. První část její cesty od panického strachu až k miminku v náručí, můžete číst zde.

„Kdyby nebylo doktorů, já a mé dítě bychom zemřeli!“ – tuhle větu jsem během těhotenství, a vlastně i mnohem dříve, slýchávala neuvěřitelně často. Slova o tom, jak bylo těhotenství bezproblémové a najednou ze vteřiny na vtěřinu se porod úplně sám od sebe zkomplikoval a lékaří zachraňovali matku a dítě, mi měly vehnat do hlavy strach a respekt. Ach bože, ještě, že ty doktory máme, že! Už těhdy mi ale na všech těch scénářích příšlo něco divné. A taky že bylo.

Ono totiž málokterá tato věta má i pokračování. Málokdo se totiž zeptá na přesný scénář, na přesný průběh a hlavně, málokdo si uvědomuje, že komplikace nevznikají jen tak samy od sebe. Pokud vzniknou, můžou za to dvě věci – nekvalitní péče v těhotenství, ať už ji má na starost lékař, PA a nebo sama těhotná žena některé věci zatají či nevědomky pomine. Druhý faktor, kvůli kterému se najednou z bezproblémového porodu stane problémovy je, paradoxně, ten, který ten porod později zachraňuje.

Tohle není žádná má hypotéza, jsou to fakta, ke kterým existuje mnoho studíí, upozorňuje na ně organizace WHO, píše se o nich na internetu i v mnoha knihách a lidé o nich stejně neví. Užitečné odkazy na příklad zde:

A za zmínku stojí také knihy jako Hypnoporod od Marie Monganové, Fascinující mysl novorozeného dítěte Davida Chamberlaina, či Hovory s porodní bábou a Partner u porodu.

Skvělým příkladem za všechny je tento článek http://mojebetynka.maminka.cz/tehotenstvi-a-porod/vase-porodni-pribehy/vas-porod-nezente-se-do-porodu-doma-ja-malem-vykrvacela.

Trochu to shrnu:

1. Příjem do nemocnice pouhých 7 dní po termínu

2. Oxytocinový zátěžový test

3. Stres z kříku rodících žen

4. Nabídka epidurálu, aniž by porod vůbec začal

5. Tableta na vyvolávání

6. Píchnutí vody

7. Epidurál

8. Nucení přejít na křešlo

9. Tlačení na břícho (sic!)

10. Tahání za placentu

Výsledek – Žena málem vykrvácela.

Říkám si, WTF?! Jsou ženy opravdu tak hloupé a nevzdělané? A nebo je to tím, že o těhle věcech se prostě nemluví? Protože žijeme pořád v přesvědčení, že lékaří dělaji všechno správně a mnohem lépe ví jak porodit dítě, než jeho vlastní matka?

Tak abych ty body trošku rozebrala.

1. Vyvolávat porod dřív než po ukončeném 42. týdnu těhotenství je neuvěřitelný nesmysl. Odjakživa se učíme, že fyziologické těhotenství trvá 38-42 týdnu, přitom termín porodu se počítá od poslední menstruace a předpokládá se, že žena má menstruační cyklus 28 dní. Kolik znáte žen v okolí, které mají MS pravidelně každých 28 dni? Já jednu a to sebe. Většina žen, které znám má cyklus delší, často i kolem 35 dnů. Jiné počítání termínu porodu je dle UTZ. Ano, dle stejného UTZ, který mi prorokoval, že moje dítě v břichu je o víc jak týden starší (přitom jsem znala přesné datum početí). Navíc i po tom 42. týdnu není třeba porod ihned vyvolávat, pokud se dítěti daří dobře. Dítě si totiž samo rozhodně o tom, kdy příjde na svět a pokud mu do toho budeme „kecat“, může to být recept na průser.

2. Oxytocin je hormon, který má na starosti mimo jiné kontrakce, které vedou k otevírání děložního hrdla a vypuzování plodu. Hormony v našem těle jsou něco úžasného, tělo prostě samo ví, kdy má co dělat a tak nějak se na to samo připraví a zároveň na to připraví i dítě. Pokud ale začneme do těla vpichovat hormony uměle, co se stane? Tělo z toho zmagoří. Proč narušovat funkce dokonalého sytému?

3. Porod bolí. Ano. Tedy. Vlastně. Ne. Ne každého. Opravdu existují ženy, které porod nebolí. Ale i když ten porod bolí, je to jiný druh bolesti. Je to bolest, která, správně podána a přijata, vám dá sílu. Mozek potřebuje bolest aby veděl, co má poručit tělu. A každá žena prožívá tu bolest jinak. Některé ji zvládají lehce, jiné těžce, každé pomáhá k uvolnění něco jiného, některá zpívá, hučí, mručí, jiné řvou. Já řvala taky a pomáhalo mi to. Pokud ležíte v porodnici příliš brzo, je jasné, že uslyšíte, jak kolem vás pořád někdo řve. A je jasné, že vás to vystresuje, začnete se porodu bát, ten se buďto oddálí, zpomalí, či dokonce zastaví a bolest bude mnohem větší.

4. Epidurál se zdá jako záchrana. Jako nejlepší vynález moderní doby. To jako fakt? To těm ženám nikdo nikdy neřekl, že je to umělé znecitlivění oblasti, která právě teď MUSÍ být citlivá? Že to zastavuje kontrakce a má to i neblahý vliv na dítě? Proč se nabízí v nemocnicích i ženám, které ještě ani neví, zda ho potřebují?

5. Někde jsem jednou četla článek o tom, jak se liší plod člověka od plodu jiných savců. Jednou ze základních věci, je fakt, že o tom, zda se plod udrží a kdy se narodí, rozhoduje sám plod (dítě
), nikoli jak to je u zvířat, matka. Je to jedna ze známé vývojové charakteristiky lidské rasy, plod je samostatný tvor již od prvních buňek. Můžeme dělat co chceme, ale pokud se dítě rozhodne, že v těle matky nechce zůstat, nijak ho tam neudržíme. Stejně tak, když chcete zkoušet různé babské rady na vyvolání porodu, pokud se dítěti prostě nechce, tak nevyleze. A pokud se mu daří dobře (což by v ideálním světě měla matka sama poznat), není absolutně žádný důvod ho násilím tahat z matčina lůna. Pokud to uděláme, zaděláváme si na pěkné komplikace.

6. Podávání umělého oxytocinu, Hamiltonův hmat, vyvolánání porodu, umělé propíchnutí plodových vak – to vše má za následek jedno – posílení kontrakcí na nesnesitelnou úroveň. Žena začné mít mnohem větší bolesti, bolesti, ke kterým její tělo a mysl není uzpůsobeno. Jsou to bolesti umělé, ne přirozené. Děloha začne pracovat mnohem rychleji, žena přestává bolesti zvládat, je unavená, slabá, nemá sílu porodit.

7. Takže přichází na řadu zázrak č. 1. Ženě sice uleví od bolesti, současně ale může kontrakce zpomalit, nebo je úplně zastavit. Při epidurálu musí být také žena připojena na monitor, což ji znemožňuje volný pohyb, který je důležitý mimo jiné pro správné dorotování dítěte. Také může dojít k „oblbnutí“ dítěte. A jaké je první řešení takové situace? Ještě víc oxytocinu. To už začíná být průser, kontrakce jsou příliš silné a časté, pro dítě v děloze i bolestivé, dítěti padají ozvy a často dochází k radikalnímu řešení, jako je císařský řez.

8. Je dokázáno, že rodit na porodním křesle v polože vleže je nejvíc rizikové, jelikož při této poloze padá děloha „dolů“, kostrč tlačí směrem nahoru a porodní cesty se zužují až o 30%.

9. Takzvaná Kristellova exprese je metoda, kdy personál zatlačí loktem ženě na horní část břicha a tím pomůže dítě vytlačit. Tato metoda je škodlivá, nebezpečná pro ženu i dítě a hlavně, v ČR je zakázaná. Navíc je naprosto nesmyslná, jelikož tělo při porodu funguje prakticky samo, samo tlačí, samo vypuzuje – samozřejmě pokud není porod narušen umělými zásahy nebo stresem.

10. Placenta se postupně odlučuje od dělohy po porodu. Pokud je dítě ihned po porodu s matkou a ihned se přisaje k prsu, vyplaví se další dávka přirozeného oxytocinu, placenta se uvolní a tělo ji vypudí a dojde také k mnohem rychlejšímu zavinování dělohy. Tohle mohu potvrdit, zažila jsem to. Pokud se tento proces jakkoli naruší, vypuzení placenty trvá dlouho. Přesto, placenta v těle nezůstane na věky, může odejít i po několika hodinách a je to naprosto NORMÁLNÍ. Pokud ji personál nemocnice vytáhne příliš brzo, hrozí riziko vykrvácení (to se ti doktoři ve školách neučí, nebo jak?).

Žena v článku píše, že kdyby rodila doma, vykrvácela by a zemřela. Jenže vtipné na tom je, že kdyby rodila doma a nebo v porodnici, kde by porodu nechali přirozený průběh, nic z toho by se nestalo. Nikdo by ji nemusel zachraňovat.

Když jsem se žen, jež tak rády pronášely větu o tom, jak je doktoři zachráníli, ptala na přesný průběh porodu, vždycky se tam objevilo nějake to ALE. Buď byl porod vyvolávaný, nebo dostaly kapačku oxytocinu, nebo měly epidurál, nebo jim doktor píchl vodu, udělal hamiltona, tlačil na břícho, tahal za pupečník… prostě a jednoduše, všechny ty komplikace, které během porodu vznikly, způsobil samotný personál porodnice. Jinak řečeno, lékaři zachraňovali něco, co sami způsobili.

Jenomže ženy si to neuvědomují. Fakticky, neví o tom. Buď jsou líné si to zjistit a nebo je ani nenapadne, že by něco takového měly vědět. Porody se uskutečňují v nemocnicích tak dlouho, že nikoho nenapadne, že je na nich něco špatně. Většina lidí smýšlí stylem – no co, však já bych si taky nenechala operovat slepák doma v obyváku nebo třeba jen zdravotní sestrou. Copak jsme ve středověku?

Jenomže důvody, proč ženy kdysi u porodu umíraly, jsou úplně jiné (nemoci jako křivice, příliš mladý či starý věk, příliš mnoho porodů, nedostatečná hygiena, přesvědčení, že ženy si nebezpečný porod zaslouží) a představte si, že to není tak dávno, co mnohem více žen umíralo během nebo po porodu právě v nemocnici (viz. na příklad horečka omladnic http://cs.wikipedia.org/wiki/Hore%C4%8Dka_omladnic).

Ale hlavně že pak všichni děkujeme Bohu a hlavně lékařům, že matku i dítě zachránili. To, že ze zcela fyziologického, bezproblemového porodu udělají porod rizikový, to už nikdo nezkoumá.

Pokračování…