Pema Čhödrön: Soucit a jeho hranice

Občas se setkávám s tím, že člověk, který už prodělal hlubší vhled do života, chápe zákony vesmíru a sílu lásky a odpouštění, že takový člověk i přesto někdy zažívá trpká zklamání od druhých lidí. I já sama jsem se přistihla, jak si říkám: „Vždyť já tolik pomáhám, vždyť miluji a odpouštím, vždyť všechny chápu a zahrnuji je láskou, tak proč jsou krucipísek lidé, kteří jsou na mě i přesto přese všechno, co pro ně dělám, hnusní?“
Na tuto otázku se těžko odpovídá – ale velmi výstižně to popsala Pema Čhödrön, což je známá budhistka z Ameriky, která napsala několik knih o soucitu. V jednom odstavci vysvětluje, proč je chyba dávat bezbřehý soucit a proč je někdy třeba nastavit si hranice.

Když jsem na tuhle myšlenku dnes narazila, hned mi zase sepnuly další věci. A moc dobře vím, že zrovna tohle je výzva, s níž se už nějakou dobu potýkám. Však jsem o tom taky psala v článku Konstruktivní, až to bolí. A věřím, že tahle milá slova moudré staré dámy pomohou i někomu z vás:)