Pohanské rituály – Ostara

„mirku“ (Mirku?) nejsem si jistý , jak to myslíš a jestli víš, jak to myslíš.

Zkus si ověřit , z toho , co máš na mysli, co je fakt zřejmé a co by z toho co uvádíš dávalo a co nedávalo smysl, z vět, jak je formuluješ a jaké pojmy spojuješ. Co je v čem lidem ve známosti, jak je to ve znalostech lidí zavedené, a z jakých zdrojů to vytahuješ a dáváš dohromady. Já to za tebe neudělám. Přitom rád porozumím tomu, co jak myslíš.

Zkus vycházet z toho, co většina lidí zná. Zbytek definuj a pak strukturovaně spojuj a uváděj, kdy a co ze tvých výroků třeba podle tebe platí , jak a za jakých okolností. Jaké vlastnosti dáváš dohromady, kdy a jak.

Protože rozmotat to tvé zamotané klubíčko, o tom, kde se vzalo vejce a jaké orientační definované body ve tvé úvaze hledat, to asi ani nikdo nemůže, když chybí definice těch pojmů , spojitostí, souvislostí a navíc okolností, za jakých to dáváš všechno právě do takového řetězu návazností v tvrzeních. Dej si mezi své výroky nějaká logická znaménka. Třeba „rovná se“. „Jestliže, pak“. Ať se odpíchneš od nějakého bodu a někam směřuješ.
Zvol si referenční fakta. Mezi tím si protáhni diagram. Ať ti to dá něco pro život, to, co říkáš.
A jedno řečené nekoliduje z dalším tvrzením. Aspoň ty vlastnosti pojmů, aby do sebe trochu víc zapadaly a držely jasnou představu o těch pojmech.

Budovat budeme vždycky a když to vybudujeme tak to budeme udržovat. Život je v pohybu. A pokud ničení neubližuje, můžem tomu říkat klidně přeměna.
Je ničení a ničení, stejně znějící, ale zcela odlišné.

Na proměnu navazuje nový nápad, nové budování, sport, zábava, tvoření. Učení se, tak , že po nabytí zkušenosti, nebo uvěření ve zkušenost neodžitou, nám pomáhá již nedělat takové chyby, které jiné zničily.

Na některé učení postačí kvalitní podklady, nebo pochopitelné argumenty, na jiné nezbývá, než aspoň náznakem odžít, cvičit. Posilovat vůli, víru v ověřené. A nalézání nových spojitostí a větší objektivity v mnoharozměrnosti vesmíru, který nikdy s absolutní pravdou a dokonalostí nedefinujeme, ale k pravdě se na cestě lásky přibližujeme a to je cesta ve světle pravdy, ke světlu lásky.

Transformace a přeměna je taková dětská hra vesmíru. Ale jednoduše mi připadá smysluplnější se tě zeptat , jak se vlastně máš?
Tvůj reálný život. Pro život jsme tady.
Prostě není tohle roztomilé? Tahle hudebnice: https://www.youtube.com/watch?v=VlPdfLr1FSo

A jémine , to už je rok. A králíčci a zajíčci zase hopsají po lukách, plní zdraví a síly.
Tam, kde ještě přírody kus zbyl. Kde listí zhrnulo se od příbytků, obydlí lesních víl.
A rozmýšlej, kde celý rok tys všude byl. Zda věneček sis zasloužil.

A nad kopci v bzukotu čmeláků , první květy od lesů objevil.
Sladkého medu pohár z petrklíče ochutnej víc, když dříví jsi nanosil.
Víla tvá tě nad studnou vítá, s ranní rosou v kalíšcích , abys s ní déle byl.

Pak ruku v ruce jděte vstříc svým dětem k domovu, který jsi postavil.