Pohlazení po duši (s liškou) – 6.srpna 2017

Zbožňuju lišky. Úžasná malá stvoření, chytré šelmičky, které se tiše plíží nočním lesem oděné v zrzavém kožichu. Moje láska k liškám zesílila ještě víc v době, kdy mi jeden můj bývalý přítel začal říkat liško pro moje na červeno barvené vlasy. Od té doby již uplynulo moře času a zrodil se celý příběh. Příběh lišky se zlomeným srdcem a osamělého vlka, který ji na poslední chvíli zachránil z pasti. Příběh mě a mého drahého, kterého si letos v září budu brát za muže. Liška je součástí toho příběhu a vždycky bude jedním z mých nejmilejších zvířat. I proto jsem neodolala, když mi kamarádka poslala překrásný obrázek s liškou, abych jej neposlala dál v podobě pohlazení po duši.

Obraz má velkou sílu. Sálá z něj duch podzimu a velká energie Matky Přírody. Lesní liščí duch je lesním strážcem, ochráncem a zároveň evidentně průvodcem dívky, která prochází lesem – snad něco hledá? Snad se ztratila? Snad se chce s liščím duchem spřátelit? A co mu právě říká? Poezie momentu je prostě úžasná:)

Doufám, že jste si liščí podzimní setkání v těchto parných dnech užili a že vás pohladil po duši aspoň tak,jako mě:)