Pohlazení po duši se zrnky písku

Na to jsem si našel čas vždycky, když už jsme byl unavený z plavání v moři , nebo procházek přes ty nekonečné promenády přírodou kolem – sea and the ocean coasts.
Pak jsem se podíval proti slunci a koukám, že na každé pláži je nejen jiná barva písku, ale i jiné složení těch kamínků.
Některé desetiny milimetru, jiné milimetr a více milimetrů. Byly tak nádherné, až jsem si říkal, škoda, že nejsou trošku větší, asi bych si z toho vyrobil nějakou okrasu.
Ty elementární geometrické tvary v přírodě se promítají do všeho ve všem a tvoří se větší celky a všechno dohromady dává smysl a krásu.
Svět se nám jeví tak, jak ho umíme vnímat a vnímat chceme. A proto je zajímavé, jaké vjemy a pohledy mají všichni ostatní. Abychom stále objevovali nové vjemy a zjistili, co dalšího hezkého se dá tvořit. Pro radost a komu. Pro štěstí nás. Pro štěstí tvoje. Pro dobro a hezký společný , či společenský zážitek.
Ve všem tom elementárním i velkém , utvořeném z obrazců, se odráží slunce, které dává jiskru naděje, že vše ve světle vypadá lépe, když v tom je ta láska, která přináší potěšení.
Láska v přírodě bývá někdy ve své kráse a síle tajemná , jako prána ( či,čchi, qi,..) a harmonie tónů a barev.
A z malých částeček , již od prvního námětu, postav třeba hrad s krásnou zahradou.
Ale větší krásy, než v částech přírody, jsem našel v lidských očích.
Jako by ta krajina kolem od nejjemnějšího zrnka písku, byla jen odrazem krásy lidského oka.
Když máš někoho hodně rád/ráda. Určitě si něčeho takového všimneš.