Poselství havranů

Poslední dny díky zvláštním „náhodám“ neustále narážím na vrány a havrany. A protože na náhody tak úplně nevěřím, začala jsem přemýšlet nad tím, co se mi tito ptáci snaží sdělit. Čeho je to znamení? Jaké je poselství havranů?

Celé to začalo, když vrcholil tento náročný úplněk. Vyplavovalo se mi hodně pocitů (a nebyla jsem zdaleka jediná) a den před úplňkem byl obzvlášť náročný. Od rána se mi nic nedařilo, jedna špatná zpráva stíhala druhou. Tak jsem se večer zavřela v pokoji, vytáhla barvy a rozhodla se, že se ze špatné nálady pokusím vymalovat.

Intuitivní malba

Šlo mi to skoro samo. Barvy se mísily bez mého přičinění a nakonec vznikly dva intuitivní obrazy – anděl a bohyně (oba brzy přidám na blog). První nápad byl však namalovat květ života. V polovině obrazu byly barvy příliš mokré, příliš se rozpíjely a tak jsem ho na chvíli odložila s tím, že se k němu vrátím za chvíli, až trochu uschne. Najednou se mi v hlavě objevila myšlenka – namaluj havrana.

Neumím zrovna moc dobře kreslit. Barvičky a jejich kombinace, to ano, intuitivní jednoduché kresby, to mi taky jde. Ale namalovat něco živého, natož realisticky, to je prostě nad můj um. Přesto jsem se rozhodla to zkusit.

Našla jsem si na internetu jednu skicu a podle ní se pokusila namalovat havrana s černofialovými křídly. Výsledek nebyl úplně nejhorší, ale žádný zázrak to také nebyl. Přesto mě obraz stále přitahoval a přemýšlela jsem, proč mi mysl vnukla zrovna havrana. Není to zrovna zvíře, které bych nějak měla v lásce nebo o něm často přemýšlela.

O den později jsem si v knihovně půjčila jednu detektivku. Moje oblíbená oddechová četba. Zápletka téhle knihy se ovšem točila kolem vyvolávání staré keltské bohyně smrti – Morrígan. A hlavní hrdiny neustále pronásledovala hejna šedých vran.

Následující den večer, v den, kdy jsem knihu dočetla, se na mém osobním blogu objevil komentář u několik let starého článku, na nějž jsem úplně zapomněla. Byl o mýtických zvířatech, o nichž se naši předkové domnívali, že jsou průvodci čarodějnic. Jak správně tušíte – o vránách, havranech a krkavcích.

Poselství havranů

Tohle už nemohla být náhoda. Tři zmínky o vranách a havranech ve třech dnech! Co to znamená? Havrani a vrány jsou od pradávna symboly zejména dvou věcí – moudrosti a smrti. Ódin měl za průvodce dva havrany, kteří mu radili a zpravovali ho o všem, co se děje. Odtud moudrost. O černých křídlech vran se pak zase soudilo, že jsou příznakem smrti. Kde se objeví, tam brzy někdo zemře. A vrány jej budou provázet do zásvětí. Moudrost a smrt. Co mi to chce říci?

A pak mi to došlo. Smrt nemusí být nutně zlé znamení. Protože nemusí jít nutně o smrt fyzickou, ale i o symbolickou smrt duševní. A po smrti vždy následuje znovuzrození. Tedy i jakýsi nový začátek – staré zemře, aby mohlo přijít nové.

Já se letos nacházím v roku Viselce. Tato tarotová karta v jednom ze svých výkladů symboliky zosobňuje právě Ódina. Muž visí na stromě hlavou dolů, je strnulý, nehybný. Ale v jeho strnulosti a bolesti je ukryta cesta k moudrosti. Tak jako Ódin získal dlouhým pověšením na strom moudrost run, tak i rok Viselce přináší hluboké poznání a transformaci skrze ne vždy příjemné zážitky.

Mohlo by vás zajímat: V jakém roce se nacházím já? Tarotová mapa růstu je poselství tarotu na každý rok.

Za dva měsíce mám narozeniny a tak se rok Viselce pomalu láme a přechází do roku Smrti/Znovuzrození. Nový začátek, transformace, posun. Že by tohle bylo poselství havranů?

Tarotová karta XII. Viselec

Znovuzrození, moudrost, naděje

Rok Viselce byl velmi náročný. Prožila jsem hodně vzletů i pádů. Hodně životních lekcí moudrosti, hodně změn, které ne vždy vedly k cíli. A neustále trpím pocitem, že se nikam neposouvám, že ačkoli se snažím, seč mi síly stačí, pořád stojím na místě.

Díky tomuhle všemu jsem si vzpomněla na setkání s havranem, když jsem loni v listopadu vystoupala na vrcholek Glastonbury Tor na mé mystické cestě do Avalonu. Havran, který zběsile mával křídly, ale kvůli silnému větru, který jej srážel zpět, přesto zůstával na místě. Tak jako já – snaží se letět kupředu, napíná k tomu všechny své síly, ale přesto trčí na stále stejném místě. Jako Viselec.

Tohle všechno se mi spojilo a díky tomu hledím do budoucnosti s nadějí. Nadějí, že všechny zkoušky, všechna strnulost, zaseknutí na místě, již pomalu pomíjí. Že mě brzy čeká znovuzrození, obroda, nové začátky. Že poryv větru ustane a já se konečně rozletím kupředu. A všechnu moudrost, nastřádanou za dobu nehybného visení, konečně zúročím. Děkuji vám černokřídlí moudří ptáci, že jste mi na svých křídlech přinesli tohle poselství.