Proč inteligentní lidé nemohou najít štěstí?

Dnes jsem na webu themindsjournal.com našla zajímavý článek o tom, proč jsou inteligentní lidé obvykle méně šťastní – ve zkratce je to proto, že čím více o věcech přemýšlíme a rozebíráme je, tím méně jsme potom spokojení. A to je důvod, který nebrání ve štěstí jen lidem s brilantním úsudkem, ale právě přehnané přemýšlení a neschopnost soustředit se na přítomný okamžik brání ve štěstí v zásadě každému člověku. Pokud se ptáte, proč právě vy nedokážete být ve svém životě šťastní, možná vám tento článek alespoň zčásti odpoví.

Mít milujícího a věrného partnera, skvělý rodinný život a úspěšnou kariéru nemusí stačit, aby to inteligentní duši zabránilo cítit smutek a melancholii. Zde je šest hlavních důvodů, proč se zdá, že štěstí se více vyhýbá velmi inteligentním lidem.

Hodně lidí s vysokým IQ má sklony k přehnanému přemýšlení a neustálé analýze všeho, co se vyskytne v jejich životě, v jejich okolí i ve světě. Příliš mnoho přemýšlení může být vyčerpávající, hlavně když vás vaše myšlenky dovedou k závěrům, které vás souží a frustrují vás. Táhnou vás dolů, ale nemůžete si pomoci a stále přemýšlíte a přemýšlíte, vůbec nezáleží na tom, jak vyčerpávající tato zkušenost je.

Jejich schopnost analyzovat věci je skvělá. Ale zároveň je dobré si uvědomit, že nemusíme zaměřovat pozonost na všechno a zahlcovat naši mysl pochybovačnými myšlenkami.

„Ignorace je blaženost.“ Toto rčení se hodí zejména pro lidi, kteří vidí skrz každého a dokáží u lidí identifikovat jejich pravé motivy. Těm se nepochybně svět zdá jako hrozné místo plné špatných lidí. Nemluvě o pocitech, které na vás zaútočí, kdykoli začnete přemýšlet o filozofických problémech, globálních aférách a věčných otázkách o smyslu života, na něž neexistují odpovědi. Když se naučíte některé věci ignorovat, bude vaše srdce mnohem lehčí a vy šťastnější.

2) Chtějí všechno posuzovat podle svých vysokých standardů

Lidé s vyšším IQ jsou si obvykle jistí v tom, co chtějí a nic menšího, než jejich očekávání, je nemůže uspokojit a tak je těžší je udělat šťastnými. A to platí o všem, ať už se jedná o kariéru, vztahy nebo cokoli, na čem v životě záleží.

Je životní pravdou, že nemůžeme vždy získat vše, co chceme. Ale toto pragmatické přemýšlení není vlastní těm, kteří mají vynikající teoretizující mysl. Tito lidé jsou méně praktičtí a dívají se na svět více idealisticky, což jim zrovna nepomáhá při zvládání životní cesty. Takže když zjistí, že realita je v rozporu s jejich očekáváními, cítí se více zklamáni.

3) Chytří lidé se soudí velmi přísně

Jeden z důvodu nespokojenosti také pochází z jejich tendence být na sebe extrémně přísní. Není to jen o jejich úspěších a selháních, ale o všem, co se jich týká. Jejich hluboce analytická povaha neustále analyzuje jejich chování a reakce a porovnává je s nejvyššími standardy. A i když tak činí třeba neúmyslně, tato tendence vede k tomu, že pak obviňují sami sebe bez zjevného důvodu.

Nějaký čin, vykonaný před lety, je může pronásledovat v mysli a neustále jim připomíná, jak tehdy neuspěli, aby teď již dělali věci správně. To ale jejich mysl ruší a má vliv na jejich náladu. Po takovém přemýšlení je pro ně velmi těžké prožít den s radostí nebo si v noci užít kvalitního a důkladného spánku. Tyto neustálé „flashbacky“ do minulosti jsou u chytrých lidí častější a přináší do jejich mysli pocity viny a nespokojenosti. A takové negativní emoce mohou snadno vymazat radost z lidského života.

4) Mají vyšší cíle

Inteligentní lidé se nespokojí s tím, co v životě mají, protože jim jejich vyšší IQ dává možnost představit si lepší věci. Vždy se dívají po vyšším účelu, hledají význam a mají své vzory. Někteří z nich dojdou tak daleko ve své představivosti, že je pro ně nemožné si užívat dobré věci, které jim život přináší. Obyčejný život je pro ně příliš nudný a proto hledají výjimečnost, která pochopitelně ale v realitě není vždy dosažitelná.

Myslíte si, že planeta země není vaším domovem nebo že jste se měli narodit v jiné době? Pro hluboce přemýšlející, inteligentní jedince to není žádná nová představa. S takovými myšlenkami můžete jen těžko doufat, že budete šťastní, když nedokážete akceptovat svět nebo dobu, v níž žijete svůj život.

5) Nikdo je neocení nebo s nimi nevede smysluplnou konverzaci

Všichni toužíme po porozumění, ale pro inteligentní lidi je ještě těžší najít někoho, kdo jim bude opravdu rozumět. Když od lidí kolem nás dostáváme pochopení, polovina stresu zmizí. Není nic víc uklidňujícího, než smysluplná konverzace s člověkem, který sdílí naše názory a postoje od osobního života, přes filozofii, globální problémy a další komplexní otázky. Hodně chytrých lidí se cítí nepochopeno a osamoceno, protože často málokdo ocení hloubku jejich přemýšlení.

Věda dokázala, že chytří lidé se nepotřebují tolik socializovat, jako lidé s průměrným IQ, aby byli šťastní. Přesto i chytří lidé potřebují potkávat druhé lidi a mít se s nimi o čem bavit. Více se zaměřují na povídání o závažnějších tématech, než aby si bavili jen o jídle, počasí nebo plánech na víkend. A je těžké najít lidi, kteří si dovedou užít hlubokou konverzaci – což může být důsledek materialistické a konzumní doby, v níž žijeme.

6) U chytrých lidí se častěji vyskytují psychické problémy

Hodně studií odhalilo, že existuje spojení mezi vyšším IQ a psychiatrickými poruchami jako je bipolární porucha nebo sociální úzkost. Je možné, že jsou tyto problémy vedlejším účinkem inteligentního mozku? To nelze potvrdit, protože v lidské mysli je ještě spousta tajemství, která neznáme.

Samozřejmě ne každý inteligentní člověk trpí psychickými problémy. Ale i ti, kteří je nemají, jsou více náchylní k existenciálním depresím, které jsou obvykle důsledkem přílišného přemýšlení. Když stále přemýšlíte a analyzujete všechno do hloubky, přijdou časem otázky spojené s životem a smrtí. Vaše mysl začne hledat smysl existence a zde začíná přehodnocování vašeho vlastního života, což vás dovádí ke smutku bez zřejmého důvodu.

V zásadě nosnou myšlenkou tohoto textu je žít v přítomném okamžiku, nezaměřovat se pořád na minulost a nehledat na ní chyby, ani nepřemýšlet o budoucnosti a představovat si, co bude a co může být. Vzít prostě to, co máme a udělat s tím maximum, co zvládneme, nez zbytečného posuzování se s ostatními nebo s našimi vnitřními ideály.
A druhou důležitou úvahou je nevytvářet si domněnky, o sobě, o světě, v němž žijeme, o druhých lidech. Tyto domněnky pak slouží jako neustále přítomní strašáci v našich životech, kvůli nim se trápíme a neprožíváme svůj život naplno. A člověk nemusí být zrovna Albert Einstein, aby tyto pocity důvěrně znal:)