
Někdy,když jsem vyčerpaná, unavená a přetížená, si si kladu otázku – proč vlastně pomáhat druhým lidem? Co dobrého mi to přináší? Hlavou se mi za ty roky, co se pomáhání druhým věnuji nejen na úrovni přátelské, ale i na úrovni profesní, skrze tyto stránky, honily různé odpovědi. Jednu jsem dokonce sepsala před třemi lety po velmi těžkém rozchodu s bývalým partnerem do článku Proč pomáháš lidem?. Ale stále ty úvahy byly neúplné, něco jim chybělo, něco mi unikalo. A to něco před pár dny perfektně vystihl ve svém krátkém zamyšlení můj kamarád Ondra.
Původně svou úvahu psal jen pro úzký okruh esotericky smýšlejících přátel, ale na mou prosbu uvolnil svůj text i pro čtenáře těchto stránek, za což mu moc děkuji. Pokud i vy si někdy kladete otázku, proč pomáhat druhým, k čemu se namáhat s lidmi, kteří se cítí mizerně, proč vůbec „ztrácet čas“ s lidskými trápeními, možná pro vás jeho myšlenky budou stejně cenné, jako pro mě.
(cituji v původní podobě bez jakýchkoli zásahu či úprav)
Chci se s Vámi podělit o jedno mé uvědomění/úvahu.
Základem je otázka: může být pro mě dobrý kontakt s lidmi, kteří jsou na tom „hůře“, kterým můžu pomoct? Co mi to dává?
Dává mi to pocit sebevědomí. Jednak to, že je někdo na tom „hůř“ než já, tedy že já na tom nejsem až tak špatně. A pak taky nějakou smysluplnost, že já tady na tom světě můžu dělat něco „dobrého“, co někomu jinému něco přináší.
A pak je tady další rozměr. Je dlouho známá poučka, že nejlépe si věci osvojíme, když se je snažíme naučit někoho jiného. A všiml jsem si, že podobně to funguje i při tom pomáhání. Když jde totiž o někoho jiného než o mě, tak tam najednou mizí spousta zábran, odporu a dalších překážek. Je to v mnohém snazší. A najednou mě toho napadá mnohem více, objevuji spoustu svých schopností, které mám, ale nechal jsem je ležet někde ve svém „vnitřním skladu“ jenom proto, že mi v tom něco bránilo. A teď se znovu dostávají na světlo. A pak se i občas divím, třeba: aha, já vlastně vím jak zacházet se sny a jak se skrz ně učit a léčit se. A nedělám to jenom proto, že jsem líný a občas je to nepříjemné. A jindy je to úplně super :-)
A někdy je toho mnohem více, co mi to přináší, třeba zrcadlení, uvědomění, inspiraci a tak :-)
A při tom všem si dávám pozor i na to, jestli je to mé pomáhání v harmonii i s tím druhým člověkem. Jestli to nedělám jen proto, že mu chci pomoct a on o to vlastně ani nestojí. To pak není dobré pro mě ani pro něj, protože já jsem frustrovaný, že je to mé pomáhání k ničemu a on zase že někdo tlačí do něčeho, co nechce.
A pak si dávám pozor na to, abych pro samé pomáhání druhým nezapomněl na péči o bytost, která je tak nějak samozřejmá, protože je je tu pořád: mě samého.
Díky za inspirativní vhled, který mě přiměl podívat se na pomáhání druhým i s racionální, ne jen té vysoce duchovní perspektivy, k níž občas sklouzávám. A co vy? Proč pomáháte druhým?

Diskuze
Napsat komentář
Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.
Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.
Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.
Novinky na blogu

Třicet čtyři

5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT

Válka a lítost

Magie a spiritualita

Co je to vlastně magie?

Vilidoupatko.cz

Make space, not war

Zrovna teď prožívám stav absolutní lásky.
Užitečné pomáhat, je v každém případě.
Já vlastně ani nevím proč někomu pomáhám, ale prostě…. když vidím že se někdo trápí tak mi to nedá nepomoci, jako bych prostě nemohl vidět jak se někdo trápí a hned tu danou osobu musím nějak rozveselit, nebo nějak jinak pomoci.. :)
Ano, když pomáhám druhým velmi lépe se otevřu. Rozzářím se pocitem lásky a chci, aby ten člověk cítil/la štěstí, radost a spokojenost.