Psychické příčiny nemocí III. – Cesta ven

29.4.2018

První část série o psychických příčinách nemocí najdete zde, druhou pak tady, doporučuju přečíst před tím, než se pustíte do tohoto článku.

V minulých částech jsme si řekli, že naši psychiku nejvíce ovládá náš pocit strachu a sebenenávisti. Vracíme se do dětství, kde nám byly napáchány nevědomé křivdy, na něž si jako dospělí ani nepamatujeme. Nebo týráme své tělo i mysl, protože se nedokážeme (nechceme) ocenit a ocenění zvenčí nám nestačí.

A tak si připadáme nedokonalí, neúplní a špatní. Klíčem ke štěstí a tím i ke zdravém tělu je sebeláska. Zdá se to možná až moc jednoduché vysvětlení, ale je tomu tak.

Cesta ven

Víme už tedy, že za našimi problémy stojí:

– stres

– strach

– (sebe)nenávist

Všechny tyto pocity způsobují, že se necítíme dobře po psychické a tím pádem ani po fyzické stránce. Cestou k uzdravení tak je:

– snížení nároků

– dělání toho, co chci já a ne toho, co chtějí druzí

– stanovení priorit

– odpuštění a zbavení se závislosti na minulosti
– upřímnost k sobě a vyjadřování emocí

– láska k sobě samému

Některým z těchto kroků už se věnuju v samostatných článcích. Odkazy na ně a další informace na téma sebeláska najdete v mém e-booku Rukověť Poslů světla, který si můžete stáhnout zdarma.

Sebeláska a tělo

Určitě se vám teď dere na jazyk: „A to je jako všecko? Začnu se mít rád a budu zdravej? Děláš si ze mě srandu?“

V zásadě je to opravdu všechno. Ale skutečně to není až tak jednoduché a přímočaré.

Příčiny nelásky k sobě jsou u každého z nás jiné. A u každého se také na fyzickém těle projevují jinak. Někdo má k psychosomatickým projevům větší sklony a každá chřipka, každý pupínek na bradě, je znamením těla, že něco děláte špatně. U někoho se příznaky na těle neprojeví třeba desetiletí – a pak už bývá obvykle na změnu pozdě.

Náš vztah k nám samým pak neovlivňuje jen aktuální fyzický stav. Ale působí na naše zdraví dlouhodobě. To má spojitost i se schopností naslouchání vlastnímu tělu a jeho potřebám. Tedy převážně to, jakou potravu svému tělu dáváme, jakými zlozvyky ho trápíme a jakou zátěž na něj nakládáme. Zdravý vztah k sobě znamená také zdravý vztah ke svému tělu.

Nestačí lusknout prsty a říct – mám se rád. Sebelásku je potřeba také projevovat na fyzické rovině.

Ne nadarmo se říká – jste to, co jíte. Na stravě lze velmi dobře vidět, jaký skutečný vztah k sobě samým máme. A strava tvoří naprosto zásadní součást našeho zdraví. I ta je však úzce spjatá s naší psychikou. Jsme-li klidní, vyrovnaní a náš život je v harmonii, ztratíme potřebu dobíjet se rychlými cukry a ládovat do sebe v poklusu éčky narvané bagety. Ale i pokud na sebelásce teprve pracujete, je rozhodně dobrý nápad spojit práci na psychice i se změnou stravovacích návyků. O tom ale zase v některém z příštích článků. Nyní se ještě na chvíli vraťme k psychosomatice jako takové.

Psychosomatika aneb když duše pláče skrze tělo

Ve zkratce je psychosomatika věda, která zkoumá vztah naší mysli (psýché) a našeho těla (soma). Ten je mnohem užší, než jsme si ještě nedávno mysleli. Existují spousty doložených případů, kdy se lidé na „smrtelné posteli“ dokázali udzravit z velmi těžkých nemocí jen díky změně svého přístupu.

Rozhodně ale nejde o univerzálně aplikovatelnou metodu. A už vůbec to není o nějakém „pozitivním myšlení“. Myslet za každou cenu pozitivně je dokonce zhruba stejně jedovaté, jako být věčný pesimista. Tajemství sebelásky si musí každý najít sám. Alchymie harmonie těla a duše je pro každého trochu jiná.

Každý z nás totiž prošel jiným životem a na každém z nás zanechaly podobné události různé stopy. Porod, tedy bolestivý příchod na tento svět, první odloučení od matky, první odmítnutí, první úraz, zážitek ponížení nebo křivdy – tím jsme si prošli všichni. Na každém z nás však tato životní úskalí nechala jinak hluboké jizvy. Jsme rozdílné bytosti s rozdlínou úrovní senzitivity. A je to tak v pořádku.

Proto nemá smysl hořekovat na tím, že Franta je v pohodě, ale vy jste pořád na hromadě. Ani se povyšovat nad Pepu, že je pořád marod, i když vy jste zažili mnohem horší věci. Každý jsme individuální, každý máme svoji cestu. A nemusíme se z ní nikomu zodpovídat – jen sobě.

Najít však v sobě tu bolest, která způsobila to které onemocnění, není vždycky jednoduché. Naše tělo je ale moudré a tak nám povahou neduhu napovídá. O tom, co která nemoc signalizuje a jaký mentální návyk ji spouští, si povíme v poslední části tohoto seriálu, která vyjde zítra.

Diskuze

Napsat komentář

dreamland
30.4.2018 at 0.00

S tím jídlem je vtipné, že mnozí kolem vás vás nutí mnohdy až násilně: Sněz to tučné, dej si s námi. A tak safra si dáš aspoň sladké ne. A tak dělej, no vem si.
Teda nepiju a nikdy jsem s tím problém neměl, ale tahle scénka vás naučí, protože to platí i pro nezdravé stravovací návyky, do kterých vás tlačí mnohdy i ti, od kterých byste to nečekali: https://www.youtube.com/watch?v=XSk5Lp3gn3s

Bemerkung:

Tato tématika psychosomatiky je velmi po světě rozšířená, autorů o tom píše mnoho a nebude jich nikdy dost. Čím víc vás bude o tom psát a diskutovat, tím lepší úroveň zdraví a pohody se nakonec dosáhne a to je cílem. Buďte jako hvězdičky, které září. Každá hvězdička je ráda, když svítí i další hvězdy a obloha pak září.
Jsme nevyčerpatelné studny nápadů, které k nám ve správné chvíli putují od zdroje světla pro všechny.
Je potřeba vědět, že jsem ta cesta ven. A každý , kdo také chce být tou cestou, je vítán. Přejděte po mě, jako po lávce na druhý břeh, kde je čistý trávník a voňavý les.
Jsme vždy na začátku nějaké nové cesty, tak, jako jsme byli například před devíti lety, kdy jsem ještě byl jinou cestou ven a čekal na tuhle chvíli, když budu tou cestou, kde ve finále mám být. A cesta ven už je téměř vidět na světle a vždycky byla. Zkusme nyní být cestou za světlem a já sám za sebe do toho nyní chci dát opravdu vše. Naposled a úplně vše.
Lúmenn
4.12.2016 at 20.37

[16]: na internetu jsem viděla různé popisy, za co může který zub, ale v praxi to vyzkoušené nemám
Pavlína
3.12.2016 at 23.08

a co jednotlivé zuby ??
Teddy
7.3.2014 at 17.52

[2]:Problémem chronických chorob se úspěšně zabívá Gersonova terapie. Její zakladatel na ní také přišel díky tomu že trpěl migrénou, tak silnou že nemohl v jejím trvání prakticky nic dělat.
skk
17.1.2014 at 16.36

ni
Lúmenn
27.11.2012 at 0.05

[12]: ano, sebeláska je důležitější než to, co si o tobě myslí ostatní:)
Amona
18.11.2012 at 12.31

když je jasné,že mně lidi ve škole nemají rádi,stačí,že se mám ráda já sama?
Kuba
21.4.2011 at 20.33

lenivost je prý převlečený strach :) no
Myšák
4.2.2011 at 18.21

Parádní článek, doufám, že takových bude jen přibývat :-))
Tammy
29.10.2009 at 21.14

No na mě sedí tak ta angína, křeče a krátkozrakost. Ikdyž já bych neřekla, že mám nějaký strach z budoucnosti. No nevadí :D Ale vždycky u nás začne chřipková epidemie a já nic :D A potom padnu s angínou :D A někdy nepadnu s ničím a to už se skoro modlím abych byla konečně nemocná xD
ok
20.10.2009 at 18.24

Lúmenn se nažrala a Aluška zůstala celá…:)
Lady Rovena
15.10.2009 at 11.31

[4]: Nažírat? :o))))
Lady Rovena
15.10.2009 at 11.30

[3]: díky :o)
Kitt C.
14.10.2009 at 19.16

Zajímavé :) Mám stejný problém jako Foxiss… nevím jak se zbavit lenivosti :D
Alue
14.10.2009 at 16.52

LUMENN PŘESTAN SE NAŽÍRAT NA MÝCH NÁPADECH NA ČLÁNKY!
Lúmenn
14.10.2009 at 15.55

[2]: "Bolesti (chronické)
Lady Rovena
14.10.2009 at 13.05

jaj není tady migréna…ale dalo by se to brát jako *chronická nemoc*
Foxiss
13.10.2009 at 18.32

Zaujímavý článok.

Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.