Reportáž z esoterického veletrhu v Praze

Tento víkend, 19. až 21. dubna 2013, se v Praze konal již devátý ročník esoterického veletrhu pod záštitou Festivalu Evolution a byla to akce, kterou jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Původně bych ji úplně minula, ale naštěstí ji zaregistrovala moje maminka, která byla na předloňském ročníku a velice si jej užila, takže jsme to pojali jako rodinný výlet a s mamkou a bráškou jsme v sobotu ráno vyrazili vlakem do Prahy a pak tradá na výstaviště do Holešovic.

Měli jsme štěstí, že jsem dorazili velmi brzy, takže se celý program teprve rozjížděl a nikde nebylo moc lidí. Davy ale postupně houstly a k odpoledni už v hale nebylo k hnutí. A nebylo divu, protože program byl skutečně bohatý a stánky vystavovatelů nepřeberné…

Celý festival se dal de facto rozdělit na dvě části, v pravém křídle vládla esoterika a člověk chodil od stánku ke stánku a rozplýval se. Karty, knihy, obrazy, svíčky, amulety… všechno, co jen člověku, zajímajícímu se o esoteriku a duchovno může být k užitku. V levém křídle pak mohl návštěvník okuist zdravé a bio potraviny, nejrůznější léčivé doplňky stravy, bylinky, nápoje, šetrné ekologické výrobky a další.

Procházením stánků jsme strávili téměř celé dopoledne a utratili nemalé peníze. Ale stálo to za to. Většina prodejců byla velice vstřícná, ochotně poradili, usmívali se a svoje zboží nabízeli s láskou a ochotou. Nejvíce se mi zapsal do mysli jeden pán, podle přízvuku ze Slovenska, který měl malý zastrčený stoleček zaskládaný kusy dřeva. Prostě klacíky a samorosty, z různých druhů stromů, všechny jen zlehka ohoblované šmirglem do nejrůznějších tvarů. Bylo mi ho strašně líto, protože za kusy dřevo málokdo chtěl dát částku od padesátky do dvou stovek korun a přitom za jiné, mnohdy velice předražené věci, vyhazovali tisícovky.

Zastavila jsem se u něj a prohrabovala se těmi dřívky. A světe div se, byla v nich nashromážděna úžasná energie – což však mnozí návštěvníci s klapkami na uších i očích nemohli cítit, pídíce se po hezkých barvách a naleštěných obalech. Vybrala jsem si krásné dřívko za 65 korun – a když jsem koukla do peněženky, zjistila jsem, že přesně tolik peněz mám v drobných. Náhoda?:) Nosila jsem ho celý den na krku, krásně se hladilo a vůbec bylo velice příjemné na dotek a hřálo mě u srdce.

Nabažení nákupy a úžasným zbožím, které na nás někdy zanechalo hluboký dojem, jsme pojedli skvělé vegetariánské jídlo od strašně sympatického dlouhovlasého kluka v sarongu, který chodil bos a vařil vážně úžasně. Blížil se čas, který jsme se rozhodli věnovat doprovodnému programu a vybrali jsme si hned zážitkové věci – společné šamanské bubnování a pak workshop se starobylými hudebními nástroji.

Společné bubnování vedl Petr Šušor ze stránek bubnujeme.cz a náhodou ztěsně před ním probíhala ethno módní přehlídka, na níž hrála rytmická kapela se třemi velikánskými africkými bubny, takže ti se k rytmu také přidali. Vyčíhli jsme si místa vpředu a dostali každý do ruky buben. A už se jelo. Nejdřív jsem byla trochu netvózní, že budu mimo rytmus, ale ve společném hluku asi tří desítek bubnů se to ztratilo a nějaká arytmie nepřipadala v úvahu. Já jsem byla rytmus, lidé kolem byli rytmus! A do toho hulákání, skřeky, kývání se…přirozené instinkty těla sepjaly a já se cítila strašně svobodná a naplněná energií. Bylo to nepopsatelné, jak dámy v kostýmcích a páni v košilích tleskali do rytmu, vyplazovali jazyk, halekali a bušili do nástrojů. Nádhera!

Workshop historických léčivých nástrojů byl ještě zajímavější – dva manželé z Prahy nám v něm ukazovali, jaké nástroje používali naši předkové, kteří znali léčivou sílu vibrací. Měla jsem to štěstí, že jsem si vyzkoušela vibrační lehátko – dřevěnou desku, k níž byly připevněny struny, které ji celou rozrezonovaly a vibrace pak procházely celým tělem. Jedním slovem – dokonalé. Běžně terapie trvá třeba půl hodiny a každá buňka zažije jedinečné léčivé vibrace, škoda, že já tam byla jen pár minut. Totéž tibetské mísy nebo didžeridoo – slyšet ty tóny, které rezonují se samotnou prapodstatou člověka, to prostě hne duší.

Po zajímavém workshopu jsme pochodili stánky a já zažila nejlepší setkání za celý festival, více se o něm rozespisuji na osobním blogu ZDE. Pak jsem zažila ještě jedno setkání, které mě spíše naštvalo a tak jsem si šla trochu oddechnout k mandale. Za padesát korun dostal člověk několik lahviček barevného písku a mohl se dosytosti vyřádit na kruhové mandale, kterou tvořili návštěvníci festivalu po celou dobu jeho konání. Už byla skoro hotová a sálala z ní strašně zvláštní energie, těžko se to popisuje, bylo v ní cítit hodně lidských emocí, vložených do ní s nějakým záměrem, no točila se z toho hlava stejně jako ze všech těch barev v ní:)

Takže barvičky, písek a malovat a pak ještě chvíli chodit mezi stánky a vstřebávat vůně, chutě, dojmy a zážitky, kterých bylo nepřeberně. Škoda, že jsme nestihli více z doprovodného programu, protože jsme velkou část dne strávili cestou tam, ale i tak to stálo za to a doufám, že příští rok se na f
estival zase podívám, tentokrát možná již jako vystavovatel:)

Pokud jste na akci nebyli, mohu jen doporučit. Měla sice pár temnějších chvilek, jako křesťanské fanatiky nebo věštkyně, kterým bych nevěřila, ani kdyby mi četly moje jméno z občanky, ale celkový dojem z festivalu byl velice pozitivní a ráda se na něj zase znovu podívám. Máte z něj také svoje zážitky? A nebo se příští rok třeba potkáme společně?:)