Runatál

Runatál je prastará nordická báseň, která vypráví příběh Ódina, severského boha, který prý na zemi snesl runy díky tomu, že obětoval jedno svoje oko a pak visel po devět dní a devět nocí na Yggdrasilu, světovém stromě, symbolizujícím moudrost (více o Ódinovi se dočtete v tomto článku).

On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.

Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.

Bolthornův syn, který jest otcem Bestliným,
devět mi písní pěl, medovinu mi naléval,
čarovný Ódraedir.

Pak rostl v tajných věděních v moudrosti veliké
ožili skutky ve skutcích a slova slovům dala žít.

Runám se uč,
uč se je číst, ty mocné silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.

Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dáin,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.

Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.

Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.

Spíše se ptej než přechvaluj,
dar každý hledá dar,
raději odpusť než zatrať;
dříve než člověk napsal Thund.

Osmnáct kouzel zmíněných v Runatálu je největší známou sbírkou magických praktik. Je jich tolik, že se pro počátek doporučuje pracovat s jejich seznamem. Probereme si je po jednom, objevíme jejich účel a možné použití.

To kouzlo nezná žádný král
ni jiný smrtelník,
je k prospěchu a pomáhá,
když nemoc přijde rmoutivá.

Kouzlo povznáší ducha, vrací nám náladu při nemoci a depresi.

Druhé kouzlo které znám,
je pro každého, kdo chce být
pomocen synům smrtelných
nemoci vyléčit.

Je to kouzlo dodávající léčitelské schopnosti. Jeho použití nám dá dar léčit své bližní.

Jest runa třetí, při boji
když nejhůře ti je,
otupí meče nepřátel
a zranění ti zahojí.

Válečné kouzlo, chránící jeho nositele před úhonou v případě konfliktu. Nejspíš bylo nošeno v podobě amuletu, jehož přítomnost byla zvenčí viditelná, což muselo nositeli poskytovat psychologickou výhodu.

Čtvrtá runa, když zajatý
jsi spoután v mocných řetězech,
vyřkneš ji, pouta rozlomíš
věznitelům na vztek.

Kouzlo, jež má pomoci uprchnout z pout v zajetí, nevyžaduje tesání run. Runy jsou vyjádřeny jinou cestou, zvukem, tóny či formou intenzivního vnitřního soustředění.

Je pátá runa, když někdo šíp
vyšle v přátelů tvých směr,
ty dráhu jeho odkloníš,
včas stačí střelu uvidět.

Obranné kouzlo, má změnit směr letící střely a poslat ji neškodně k zemi.

Šestá je runa prokletí,
vyrýt ji smíš na kořenech,
a toho, kdo ti zhoubu přál,
zánik a zkáza nemine.

Chrání nositele před nepřátelskou magií.

Znám sedmou runu:jestliže síň
zachvátí plameny; mé přátele,
i když oheň pálí a žhne,
mé kouzlo je zkrotí.

Zákon ke zvládnutí ohně. Upálit někoho zaživa v jeho vlastním domě byla nesportovní, leč hojná metoda vyřizování účtů.

Osmou znej runu, neb jednou
až pocítí muž k muži zlost,
horké jim hlavy ochladíš
a rozhádané usmíříš.

Kouzlo k uklidnění horkých hlav, dnes by se uplatnilo při tišení hospodských rvaček. V nordických dobách, připomínající tak trochu divoký západ na vrcholu slávy, bylo jistě dost užitečné.

Až s lodí budeš za bouře
na moři hledat ztracen sám,
devátou runou uspíš smršť
a unikneš z vln, jež nesou zmar.

Držící lodě na hladině a vedoucí je do bezpečných přístavů. Je příkladem ovládání počasí pomocí magie ve specifickém prostředí severského moře a bylo nepostradatelné pro každého, kdo se chtěl z dobrodružných a namáhavých výprav vrátit domů.

Když temných běsů průvody
tryskem se ženou v oblacích,
ztratí své tělo i duši,
má píseň pryč je odžene.

Germánské mýty a magie stojí u kořene středověké víry v čarodějnictví, takže se nedivme souvislosti mezi zněním kouzla a čarodějnicí létající na koštěti. Kouzlo upomíná i na převtělování, neboť duchové ztrácejí kůži – ovlivňujeme jejich duše i fyzická těla.

Když vésti musím do válek
pro slávu bohů druhy své,
kouzlo, jež vyřknu před bitvou,
činí z nich muže statečné.

Další zaříkávání pro ochranu v boji. To, že je nahlas odříkáváno, neznamená, že nebylo nejprve napsané. V našem případě na zadní straně štítu, tak jako erb je součástí jeho přední strany.

Viselce našels na stromě,
na větvi visí vysoké,
kouzlo mých modrých rytých run
nutí jej se mnou rozmlouvat.

Tak trochu nekromancie. Oběšení bylo nejčastější metodou obětování Ódinovi, stejně jako způsobem popravy. Tyto runy, ať už napsané nebo vytesané, vracely obětovanému člověku život.

Na hlavu syna, jemuž jest
otcem statečný bojovník,
vody proud liji ochranný,
v bojů vřavě ho ubrání.

Součástí tohoto kouzla bylo polévání vodou. Nemá však nic společného s
křesťanským křtem. Jedná se pouze o kouzlo chránící v boji.

Čtrnácté kouzlo pomůže
vám mýty bohů znát,
Ásy od elfů rozlišit
nedokáže hlupák.

Zde máme příklad složitosti severské teologie. Dvě rodiny bohů byly Ásové a Vanové, klan Vanů tvořili především elfové. Jen vzdělaný člověk (a znalci run byli vzdělaní vždycky) rozpoznal, kam který bůh patří.

Patnácté zpíval Thjodraeri
u dveří Dellinga,
moc bohům, elfům vítězství,
moudrost pro Ódina.

Na kouzlu je nezvyklé, že jeho původ Ódin připisuje jinému autorovi. Thjodraeri je trpaslík a je pozoruhodné, že se jím odevzdává veškerá moc Ásům, Vanům, a především Ódinovi, s žádným prospěchem pro trpaslíky a jiné bytosti.

Po pažích běloskvoucích děv
a srdci panenském
s šestnáctým kouzlem kdo touží,
ten bude vyslyšen.

Kouzlo sice vychází z mužského pohledu, pracuje však oboustranně. S jeho pomocí získáte milovanou osobu.

Ten, kdo zná runu sedmnáctou,
již nikdy, nikdy neztratí
věrnost mladého děvčete
a láska mu provždy pokvete.

Jakmile jste pomocí šestnáctého kouzla získali milého či milou, pomůže vám kouzlo sedmnácté k trvalému partnerskému vztahu.

Nikomu nikdy nesmíš říct
kouzlo osmnácté,
jen ženě, s kterou sdílíš krb,
či vlastní sestře své.

Interpretace osmnáctého kouzla je nejsložitější. Jediné osoby opačného pohlaví, jimž je můžeme říci, jsou naši sourozenci či partneři. To implikuje osobní moc kouzla, jež zůstává osobní, dokud je jeho tajemství zachováno. Jeho cílem je snad osobní sblížení a duševní jednota s milovaným či sourozencem, jenž jsou jen jinou fyzickou podobou nás samotných.