Růže šípková (rosa canina)

Růže šípková (latinsky rosa canina tedy psí růže, to proto, že ji prý staří Římané užívali proti vzteklině) je 1 až 3 metry vysoký keř, vyskytující se téměř po celé Evropě. Roste na slunných stráních, mezích, v příkopech a na okrajích lesů.

Šípková růže má vzpřímené nebo převislé trnité větve. Dlouhé výhony někdy šplhají po blízkých stromech. Trny bývají hákovitě zahnuté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, 5-7-mi četné. Lístky jsou eliptické až vejčité, zašpičatělé, s pilovitým okrajem, 2-4 cm dlouhé a 1 až 2,5 cm široké.

Keř kvete v květnu a červnu. Voňavé květy bohaté na nektar mají růžovou nebo bílou barvu a obsahují velké množství nažloutlých pestíků a tyčinek.

Plodem jsou šípky, které dozrávají v srpnu a září, jsou 2-3 cm dlouhé a jejich tvar bývá různý, od vejčitého až po kulovitý. Semena uložená uvnitř šípků jsou chráněna ostrými chloupky. Právě plody se u této rostlinky sbírají a využívají k mnoha léčivým účelům.

K šípkové růži se váže mnoho lidových pověr. Dříve byla často spojována se smrtí a válkou, protože často rostla na krví nasáklých válečných polích a v blízkostech obětišť. Trnité větve tohoto keře se přidávaly na hranice, kde staří Keltové a Germáni spalovali své mrtvé.

K šípkové růži se váží také uspávací rituály. Dříve matky dávaly snítku z růžového keře pod polštář neklidným kojencům a když bůh Odin potřeboval uspat valkýru Brunhildu, udělal totéž. No a pohádku o Šípkové Růžence známe snad všichni.

V mytologii byla šípková růže dávána do vlivu bohyní lásky – u Germánů Freyji, u Řeků Afrodíté a u Římanů Venuši. Na římských oslavách lásky v květnu a červnu se na ulicích a v domech válely tisíce drobných růžových kvítků.

Pro křesťany byla šípková růže symbolem panny Marie a název růženec také vznikl z této rostlinky.

Růže se také používala k zažehnání zlých sil, pokládala se na hrob upírům, aby nemohli vstát a škodit a traduje se, že pokud někomu darujete růži, on vám už nemůže ublížit.

Co sbíráme: plody (šípky)

Kdy: září až říjen

Jak: Sbíráme ještě tvrdé, nepřezrálé šípky, za suchého a teplého počasí. Suší se ve slabé vrstvě bez stopek. Nejlepší je sušení umělým teplem kolem 60°C. Pomalu sušené plody totiž ztrácení vitamín C a plesniví. Sušené šípky mají oranžové až hnědočervené zabarvení, ovocnou vůni a nakysle sladkou, svíravou chuť. Skladujeme na suchém, tmavém místě, ne déle než 1 rok, poté dochází k velkým ztrátám vitamínu C.

Co obsahuje: Šípky obsahují zejména vitamín C, kterého je v zralých a neusušených plodech přítomno 0,2 až 1%. Sušením však dochází k jeho poklesu zhruba o 45 až 90%, z čehož se v čaji rozpustí jen přibližně 40%, což v praxi znamená, že do jednoho šálku šípkového čaje se dostane maximálně jen nějakých 10 mg tohoto vitamínu. Dále jsou přítomny karotenoidy, flavonoidy, vitamíny B1, B2, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin a minerální látky.

K čemu se užívá: Látky obsažené v této rostlině zpomalují krvácení, posilují organismus a jeho celkovou obranyschopnost. Působí lehce močopudně, takže neuškodí ani při problémech s ledvinami a močovými cestami.

Asi 10 g rozdrcených šípků necháme vyluhovat 1 hodinu v 0,5 litru studené vody. Pak přivedeme šípky ve vodě k varu a necháme je luhovat další čtvrthodinu. Před pitím výluh scedíme přes plátno nebo husté sítko (rrozdrcené šípky obsahují drobné, nepříjemně škrábající chloupky).
Je také možné nechat šípky luhovat přes noc ve studené vodě a před pitím ohřát na teplotu přibližně 80°C.
V žádném případě bychom šípky neměli dlouho vařit, protože pak dochází ke ztrátám vitaminu C. Také při delším stání a pobytem na světle přichází čaj o cenný vitamín.

Na 2 litry čerstvých růžových lístků nalijeme šťávu z 1 citrónu a 1/4 litru vroucí vody. Povaříme a necháme stát 2 dny. Potom šťávu procedíme přes pláténko. Přidáme 300 g cukru a sirup svaříme na polovinu. Používá se k přípravě limonád, koktejlů, polev apod.

Jako posilující prostředek bývá doporučován i šípkový likér – 1l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní luhuje ve 3l žitné, pije se pak 1 sklenka denně před jídlem.