Sám sobě terapeutem

Dneska jsem neměla nejlepší náladu – ačkoli se mi v životě všechno daří, tu a tam se prostě člověku stane, že na něj přijde splín. V tuhle chvíli mám většinou chuť se vypovídat nějakému kamarádovi, podělit se o trápení a snad i dojít k řešení.

Jenomže dnes po ruce žádný kamarád nebyl, byla jsem doma sama, jen se svým kocourkem a nezbylo, než proti splínu bojovat vlastními silami – a světe div se, ono to pomáhá. Jak na to?

Už psychoanalytici přišli s tím, že přílišné kladení otázek a nabízení řešení málokdy vede k opravdové analýze problému člověka. Dotazy a připomínkami vám lidé promítají do hlavy jejich vlastní interpretace a tím i jejich vlastní problémy. Nikdo, ani ten nejlepší přítel, vás nikdy nebude znát tak dobře, jak se znáte sami. A proto je někdy nejlepší si promluvit s tím, koho znáte nejlépe – ano, se sebou samými.

Dříve panovalo přesvědčení, že ten, kdo mluví sám se sebou, musí být blázen. Nenechte se tím zastrašit. Vlastně neustále mluvíme sami se sebou, jen to není slyšet. V hlavě se nám denně odehrávají tisíce dialogů, v nich přemítáme o věcech vážných, důležitých i o úplných prkotinách, jako co si dneska dáme k večeři.

Ale to, co je jen myšlené, nemá takovou energii jako to, co je vyslovené. A tak se nebojte a zkuste si sami se sebou promluvit nahlas.

Pokud vám to přijde hloupé, zkuste si přizvat němého posluchače – výborným a osvědčeným prostředkem je domácí mazlíček, jako právě můj kocour. Pokud zvířátko nemáte, zkuste pokojovou rostlinu, plyšovou hračku a nebo vyražte ven do lesa a promluvte si se stromy nebo lesními bytostmi. Nevadí, že je nevidíte a neslyšíte, můžete se spolehnout, že tam jsou. A když ucítí, o co jde, nebudou vám do vašeho monologu nijak zasahovat.

Pokud jste doma, uvařte si čaj nebo si klidně nalejte sklenku dobrého vína, venku v přírodě si dejte třeba pramenitou vodu z nedaleké studánky. Uvolněte se a odložte stud. Jste tam jenom vy a němý posluchač, který vás nijak nebude soudit.

A pak spusťte. Začněte tím, co vás nejpalčivěji trápí. A nepřestávejte mluvit. Popisujte svůj problém ze všech stran a úhlů, rozpitvávejte ho, pokládejte sami sobě otázky. Možná si chvílemi budete připadat jako schizofrenik, když se začnete hádat sami se sebou, ale to je v pořádku. Postupem času si uvědomíte, že nalézáte řešení. Že to, co se zprvu zdálo jako nepochopitelné, je náhle jasnější. Že ve svém nitru nalézáte příčiny a z nich jasně vyplývá postup, jaký byste měli zvolit, abyste problém porazili.

Někdy se uvolní emoce a vy začnete plakat nebo se bláznivě smát. Nechte emocím průchod, jste sami se sebou, nemusíte se stydět, klidně se vyplačte nebo vykřičte jak je libo. Emoce rozhodně není zdravé držet pod pokličkou.

Až sezení sami se sebou skončíte, až řeknete vše, co jste měli na srdci, chvíli poseďte a uvolněte se. Vnímejte, jak se rozplétají zamotané uzly vaší duše, jak odchází stres a napětí. Gratuluju, právě jste sami sobě poskytli terapii:)