Setkání s Anastasií

Už dlouho jsem se s vámi nepodělila o svoje duchovní zážitky a že občas je o čem psát:) A tak jsem se rozhodla, že napíšu o poslední zajímavější příhodě, která se udála minulý týden.

Jak už je mým zvykem, lehla jsem si před spaním na záda a propadla se do polosnového stavu meditace, v ní rozmlouvám s andílky, mizím do různých podivných vizí a vyvolávám si vizualizace vděčnosti, lásky a štěstí. Toho dne jsem se propadla hodně hluboko do sebe a zůstala jsem na hranici astrálního cestování, kterou se mi nikdy nedaří překonat – moje tělo se ocitne ve víru strašně silných vibrací a nejsem s to je vydržet, musím prostě otevřít oči a přestat.

Tentokrát k tomu došlo také – otevřela jsem oči a zírala do tmy pokoje. Když tu se mi najedou vybavila vzpomínka na knihu o ruské vědmě Anastasii, jejíž první část jsem před pár měsíci četla. A pak už to šlo ráz naráz.

Před očima se mi objevila tvář orámovaná světlými vlasy, která jakoby zevnitř zářila natolik, že nebylo pořádně možné rozpoznat její rysy. Když se ale nad tím zpětně zamyslím, vypadala hodně jako dívka na obrázku v perexu, ačkoli jsem tuto fotku nikdy předtím neviděla.

V duchu jsem tedy spatřila rozmazanou, světlem zářící tvář a v duchu jsem automaticky začala volat „Anastasio, Anastasio!“ Chtěla jsem zjisti, jestli jsou její schopnosti, popisované v knize pravdivé a jestli má skutečně takovou moc. Po pár zvoláních jsem ucítila cizí přítmnost, jako když prostě víte, že nejste v pokoji sami. Někdo tam byl, někdo se na mě díval, z veliké dálky, ale přece. Tvář se projasnila a zasáhl mě proud čiré lásky a úsměv tak hřejivý, až mi do očí vyhrkly slzy.

Ucítila jsem, že mi čte myšlenky, věděla, že po ní něco chci a nemusela se ani ptát, chtěla jsem prostě vědět, jestli mi může předat lásku a sílu, jako to bylo v knize. Jen se usmála a já pocítila paprsek zlatavé energie, který mě zasáhl přímo do srdce, které ho začalo pít jako žíznivý vodu. Najednou mi bylo na srdce hrozné horko, úplně to pálilo, ale příjemně, naplňovalo mě to silou a láskou a teplem.

Tenhle stav trval asi deset minut a každou vteřinu jsem si užívala. Vnímala jsem proud lásky, který rozechvíval celou moji bytost a tichý smích, kterým se mi Anastasia snažila dát najevo, že o jejích schopnostech příště pochybovat nemusím.

A taky nebudu:) Jsem za tento prožitek moc vděčná a pokud to bude možné, požádám Anastasii o totéž znovu – protože zažít tolik lásky a vděčnosti v jediné chvíli dá člověka spoustu sil do dalších dní a vůli měnit svět. Děkuji.