Skutečně úspěšným se můžete stát jen v tom, co milujete

6.5.2014

Slova, která čtete v názvu tohoto článku, ke mě připlula po vodách internetu a přiměla mě k zamyšlení. Něco podobného si totiž říkám už nějakou dobu a jsem ráda, že mi to Vesmír potvrzuje.

Hodně jsem teď bilancovala svůj život a rozhodla jsem se, že z něj vyřadím všechno, co mě nenaplňuje a nebaví. Uvědomila jsem si, jak zoufale je náš život krátký v den, kdy jsem se dožila svého prvního čtvrtstoletí a de facto se dostala do poloviny svého produktivního života. Dvacet pět let zmizelo jako pára nad hrncem a mně došlo, že jsem spoustu toho času strávila děláním věcí, které mě nebaví.

Zkoušela jsem studovat školy, které nikam nevedly, pracovala za pár korun v otravném zaměstnání jen abych měla peníze na živobytí, trávila čas s lidmi, kteří mě nikam neposouvali. A všechno to vedlo jen k depresím a ztrátě sebeúcty. A pak mi došlo, jak z toho ven.

Na podzim se vše začalo měnit, vyškrtla jsem ze svého života to, co mne nenaplňovalo a začala svoji energii soustředit jen na věci, v kterých jsem viděla smysl. Zpočátku to šlo pomalu, ale od oněch osudných pětadvacátín se všechno rozběhlo nečekanou rychlostí. Uvědomila jsem si, kolik času trávím nepodstatnými zbytečnostmi jen proto, že mě vyčerpávají věci, které mě ale vlastně vůbec nebaví. Kolik toho dělám z donucení, proto, že to ode mě někdo očekává a nebo proto, že je to snazší, než se vydat svou vlastní cestou.

Ano, dělat věci, které nenávidíme, je často jednodušší. Zatnout zuby a vydržet, tak nás to učili už ve školce nad talířem hnusného jídla, pak ve škole v předmětech, ve kterých jsme plavali. Naočkování tímto životním heslem pak prožíváme své životy v neustálém stresu a strachu, pod tlakem okolností, s nimiž zdánlivě nemůžeme hnout a sníme o lepším světě, kde si můžeme dělat, co se nám zlíbí, bez ohledu na následky.

Ale je nutné si uvědomit, že nikdy nedosáhneme opravdového úspěchu a štěstí, když neustále půjdeme jako slepí mezci se zatnutými zuby proti větru. Že „vydržet“ nemusí znamenat sílu, ale hloupost. A že opravdová mourost se skrývá v tom najít svoji podstatu, uchopit ji hluboko v sobě a pak ji vytáhnout na světlo, kde rozkvete. A se pak místo uschlého proutí, které vidíme kolem sebe teď, stane svět rozkvetlou zahradou plnou nádherných bytostí.

Skutečně úspěšní můžeme být jen v tom, co milujeme.

Tato slova jsou i o tom najít si něco krásného v tom, co již máme. Není třeba hned prodávat starý dům a odcházet z náročné práce, někdy stačí jen najít nový úhel pohledu a z ošklivého se náhle stane krásné. Celý svět je tvořen mozaikou maličkostí a když si zamilujeme ty, uvědomíme si, že milujeme celý obraz. K tomu, abychom to dokázali musíme ale začít u sebe, u toho, co v nás dříme, u toho nádherného světla, jež se tetelí v každé duši.

Milovat je cílem i náplní naší cesty. Sebe, svět kolem nás a vše, co děláme. Pokud to tak necítíe, asi nejste obklopeni těmi správnými kulisami a pak je čas je vyměnit a rozletět se k obloze. Křídla si přistřiháváme jen my sami, to je potřeba mít na paměti. Odhoďte nůžky všednosti a zatrpklosti a pak už nám v letu nebude bránit nic.

Diskuze

Napsat komentář

dreamland
24.4.2019 at 16.13

Někteří dělají prvořadě něco, co si chtějí jen dokazovat, aby zahladili pocit své méněcennosti. Přitom si sní o dobrých vztazích, příjemné lásce. Nebo dokonce hezkém partnerském vztahu.

Jenomže, neobětují to, co si dokazují jen pro svoji pýchu , či sebestřednost. Myslí, si , jak to ostatním natřeli, ale postavili kolem sebe neprodyšnou zeď, která zabrání jakékoliv možnosti mít dobré vztahy a jakkoliv uskutečnit nějaké sny o tom, že jednou prožijí hezký láskyplný vztah.

Taková dušička si řekne, tak jsem jim to nandala/nandal. V horším případě, až po mnoha letech zjistí, že to nandali sami sobě. Dokázali si svoji „absolutní“ svobodu, na úkor druhých, nebo jim naschvál, ale tím se definitivně oddělili od lidské lásky a zážitku vzájemné empatie. „Napálí to do plotu“, protože oni přece mohou, co se jim zachce, bez ohledu na ostatní.
Člověk miluje to, co odpovídá jeho schopnostem a cílům, které vedou k naplnění lásky.
Pak se stává doopravdy úspěšným ve svém životě. Je to velmi nadčasový úspěch, protože skutečná láska nikdy nezkoroduje.
lovestory
16.5.2014 at 16.45

Jsem velmi rád, sdělit, že mám velmi zvláštní pocit, stejně jsem zjistila jen to, co jsem potřeboval. Určitě nezapomeňte, nezapomeňte tuto webovou stránku a dát mu vzhled pravidelně.
Babyface
8.5.2014 at 17.14

Proč nenapsat "a" mezi úspěch a štěstí; štěstí přece nezávisí na úspěchu, tak jako úspěch není záležitostí štěstí.
Karel
7.5.2014 at 22.18

Skutečně chceš být úspěšná? A píšeš "a" mezi úspěch a štěstí? Tak do toho…
lady Lianna Ellusive
7.5.2014 at 14.29

Já mám štěstí, že mě moje práce baví. Když se tak podívám zpátky, nedivím se, že jsem skončila tam, kde jsem skončila. U toho, co mě nebaví jsem nikdy moc dlouho nevydržela. V poslední době jsem začala řešit totéž a celkem to jde:-)
Ewetha
7.5.2014 at 14.12

[3]: Ahoj. Je fakt, že to, jak bereme to, co nám přišlo do cesty, záleží jenom na nás. Taky to zase neni uplně "rodiče mi vnutili." Zkus se na chvilku zastavit a zeptat se sama sebe, proč to odmítáš. Je to kvůli tomu, že nechceš dělat tu věc, nebo kvůli tomu, že to po tobě chtějí rodiče? Kdybys s tou věcí nikdy nezačala, netoužila bys po ní teď, nebo nebyla by ti sympatická? Nechtěla jsi to dělat už od začátku?
Ewetha
7.5.2014 at 13.53

A co kdyby člověk nedělal jenom to, co ho baví, a přiznal si, že musí občas dělat i ty míň příjemné věci? To neznamená, že by musel mít život chudší. Pro inspiraci: http://psychologie.cz/najit-sam-sebe/
Venëa
6.5.2014 at 21.52

[3]: Ale vemte si, kolik slavných hudebníků do hudby rodiče nutili… a nakonec se z nich stali hudební géniové, i když sami by třeba s hudbou nikdy nezačali, protože je prostě nebavila.
Anabeth
6.5.2014 at 16.22

Ako rada by som robila len to čo ma baví :) Ale žiaľ, je tu jedna obrovská prekážka – rodičia…Vždy ma nútia do toho čo nenávidím, čo ma oberá o energiu, z čoho mám akurát depresie. A s nimi sa porozpeávať nedá, koľkokrát som to skúšala. Vždy si melú to svoje ako ma to posilní a posunie v pred, že ma to naučí, že v živote nič nevychádza len podľa mojich predstáv…Každý deň prosím vesmír aby mi pomohol, no akosi ma nepočuje…
Raja Luthriela
6.5.2014 at 12.43

Když v tom je právě ten problém. Já nevím, co mám dělat. Někdy mi prostě přijde. že nic. Prostě jen žít. Proč člověk musí dělat ještě něco navíc?
Schmetti
6.5.2014 at 11.00

Mám s tím problém. Vysoká škola.

Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.

Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.