Soukromá lež jménem nemám čas

Já si to tak říkám, že to není pro mě důležité, místo toho, abych si říkal nemám čas.
Stává se to tehdy, když řeším nějaké velké starosti, o kterých vím, že kolem mě lidé by mi neporadili a naopak oni se obracejí pořád na mě. Pak je zdvořile pozdravím, že jindy, snažím se jim naznačit kdy přibližně.
Jsou někteří lidé, kterým projevuji hodně empatie a ti mají vždy něco „důležitějšího“, například televizi, nebo například, že tamhle leží cibule. Ǔplně kolikrát mi zůstává rozum stát. Pak rozhovor otočí a už zase po mě něco chtějí. Takže s některými lidmi převládá taková ta jejich jednostranná sebestřednost.
Bývám ten, kdo má odvahu přijít na bojiště, kde proti sobě “ střílí dvě strany“ a sjednat mír.
Ale oni pořád nemají čas, protože musí nabíjet munici a „střílet“, kolikrát ani nevědí kam.
Tak se „proplížím k betonovému bunkru“ , kulky sviští kolem mé hlavy, opřu se o betonovou stěnu přímo u střílny a volám: “ Máš chvilku? V klidu to probrat? Co by se dalo udělat pro mír?“ Ze střílny místo odpovědi vypadne “ granát“, tak ho odhodím stranou a ptám se znovu…
To ještě jde, tam se dá vyjednávat, když člověk “ přežije palbu“.
Horší je, když se někdo chová jako “ snajpr v okně“ a “ pálí už na dálku“ a stejně neví proč a na koho, tam je potřeba se překulit ze „zákopu do zákopu“ a vyjednávat se dá až na lepší vzdálenost.
Hodně totiž lidé nemají čas, protože zápasí s celým světem a vlastně ani nevědí, za čím se ženou. Mít čas na hodnoty, na přátelská shledání. Mít čas na porozumění mezi lidmi.
Jsou to jejich podvědomé programy, pořád chtít dosáhnout něčeho, co se tak říkává, že to máte chtít a to si máte myslet. Lidé si namlouvají, čeho a jak mají dosáhnout a co je právě teď důležité a zpravidla „důležitější“ než život sám.

Každý příjemný společně strávený zážitek je krásný. Dnes jsem mluvil osobně s hodně lidmi a byly to samé příjemné zážitky. Asi jsme to tak všichni upřímně chtěli, každý ze své strany a bylo to správně. Možná se poslední dobou potkáváme jen ti láskově provonění.
https://www.youtube.com/watch?v=Jl5C4lwYX_0

Můj problém je, že u čehokoliv si řeknu "Není to pro mě důležité" namísto "Nemám čas" tak to se mnou nehne, jelikož to pro mě vážně důležité není, jen pro mé okolí.

"Nemám čas na to, začít běhat a učit se." :D

Něco na tom bude, zkusím se taky zamyslet a zkusit si tu frázi říct u věcí, co bych měla udělat.

Nic nového pod sluncem, každému kdo aspoň trochu přemýšlí a uvažuje docvakne, že je to takhle.

Ano přesně tak , jenže pak se dostanete do situace i když by jste čas měli tak už není kam jít, nebo něco udělat . Oddalovala jsem návštěvu svého otce a pak došla zpráva, že umřel . Tak se snažím co mohu udělat a neodkládat aby nebylo pozdě….

[9]: Pravděpodobně to bude považováno za chybu, ale nikdy jsem své "křehké fyzické tělo" nebrala vážně… ať se s ním děje cokoliv, já čas mám, protože mě nikdo nepřesvědčí, že duše není nesmrtelná…

Nevím… nedostatek času mě nikdy netrápil… vždycky mám čas, málokdy se mi však chce… osobně si spíše říkám: "Mám veškerý čas světa, tak proč se stresovat?"

[5]: To máš dobré, ale někteří otrkaní nespolečenští lidé by nejspíš dokázali odmítnout schůzku i s jejich přítelem jen kvůli tomu, že nemají čas a přitom ho mají. Jo, i kdyby si řekli "Není to pro mě důležité!?"

To s tím "není to pro mě důležité" je fakt dobrý, protože tím do toho možná nakonec půjdeme. Ale kdo ví, třeba to někomu bude jedno i tak.

Já nemám čas se vyspat :D Místo spánku se radši věnuji koníčkům a nebo svým blízkým. No a když už si ten čas na spánek udělám, vždycky mě něco nebo někdo budí :D Ale věřím, že jednou vstanu a řeknu si: "Jo, dneska jsem si odpočinula!"