
Z kraje letošního roku jsem dospěla k rozhodnutí ukončit svůj osobní blog, který jsem na adrese lumenn.blog.cz psala nepřetržitě od roku 2006. Docházely mi nápady i chuť dál psát. Po dvanácti letech jsem se začínala cítit vyhořelá a server blog.cz se dostal na své spirále úpadku dál, než mě osobně ještě přišlo únosné. Po měsících, kdy jsem to obracela v hlavě, jsem dospěla k rozhodnutí definitivně skončit.
A až díky tomu jsem si uvědomila, že jsem vlastně posledních skoro 10 let psala dva blogy zároveň. Posel světla vznikl v roce 2009 proto, že mnoho čtenářů mého osobního blogu esoterika a duchovno nezajímaly. Tématické rozpětí od politiky přes literaturu až po čištění čaker by koneckonců bylo příliš široké téměř pro každého. A aniž bych si to uvědomovala, tím jsem vytvořila i dva oddělené světy ve svém životě…
Dva světy
Svět Lúmennky čarodějky, Posel světla, jsem vytvořila se záměrem udržet jej ostrůvkem uprostřed negací a zloby internetu. Zařekla jsem se, že na něj nebudu psát nic negativního, že tento web dostojí svému názvu a bude skutečným Poslem světla. A za těch 10 let jsem se této linie striktně držela a připustila jen minimum výjimek. Brzy se však tento svět díky tomu hodně odtrhnul od reality. A nevědomky jsem se na tomto blogu od reality odtrhla i já. Vypustila jsem tu část mého života, která není tak sluníčková a kytičková. Tu část mě, která je občas naštvaná a destruktivní a která žila svůj vlastní život na druhém blogu.
To byl svět Lúmennky rebelky. Pohoršovala jsem se nad lidskou blbostí, spílala politikům, diskutovala o současných problémech. Impulsem k mé tvorbě většinou byl vztek. Když jsem narazila na bezpráví, faleš nebo nespravedlnost, musela jsem to vyventilovat článkem. Zatímco na Poslu světla jsem psala v dobré náladě a hledala jsem inspiraci hluboko v nitru nebo vysoko nahoře, na osobním blogu mou inspirací byl svět kolem a psala jsem vytočená či smutná. A v určitém okamžiku jsem si uvědomila, že jsem stvořila dva naprosto odlišné světy. Oba jsou moje, oba jsou opravdové, ale vlastně se téměř přestaly protínat. A mě došlo, že je potřeba je znovu propojit.
Mám v p***
Teď zdánlivě trochu odbočím. Před pár dny mi můj drahý řekl, že bych se měla hodit do klidu a neřešit tolik věcí. Doslova mi poradil, abych si vyrobila placku „mám v p*či“ a začala ji nosit. Pobavilo mě to a tak jsem vytvořila narychlo ve photoshopu placku s esoterickým motivem, doplněnou o tohle přisprostlé, leč funkční moudro. A tu jsem jen tak z legrace dala na svůj facebookový profil. Do deseti minut mi začaly cinkat osobní zprávy a lidi si hromadně objednávali tyhle placky! Za týden jsem jich prodala desítky, kamarádi mi je doslova trhali z rukou!
Měla jsem radost, ale vlastně jsem byla i trošku naštvaná. S tolika plackami či magnety se mořím celé dny, maluji barvami, vybírám ta nejhezčí duchovní moudra, piplám se s mandalami. A ty se prodávají jen po pár kouscích, zatímco takováhle blbost, hotová za půl hoďky, vzedme vlnu nadšení!
Jenže pak mi to došlo. Tahle placka, tenhle motiv, je naprosto autentický. A je jako já. Kontrastní, provokativní. Jsem ta víla, co sedí v lotosovém sedu a harmonizuje si čakry. Zároveň ale moje vílí ústa bez okolků vyřknou „mám v piči“, když to tak zrovna budu cítit. Spojení dvou protikladných světů. Naštvané rebelky, moudré čarodějky. Protože oboje jsem já. A oddělovat tyto dvě stránky od sebe dál již nemá smysl.
Víla na motorce, rockerka na józe
Je pár lidí, kteří celé roky četli oba moje blogy. A ti vědí, že jsem opravdu člověkem, v jehož životě mají své místo na první pohled naprosto protichůdné věci. Jednou jedu na ženský seminář na Maltu, kde týden medituji u moře – a je to úžasné. Podruhé strávím čtyři dny na postapokalyptickém festivalu s bandou motorkářů, které beru jako své bratry – a je to taky úžasné.
- Bubnuju hodinu sama v lese u potoka.
- Tančím polonahá na fesťáku při ohňové show.
- Maluju mandaly.
- Šiju si záplatované kožené hadry jako z filmu Mad Max.
- Cvičím jógu.
- Jezdím na motorce.
- Píšu články o lásce k lidem.
- Jdu na demonstraci proti premiérovi.
- Vařím svému muži dobré vegetariánské jídlo.
- Baštím smažené červy a zapíjím je pivem.
- Vykládám karty.
- Organizuji LARPy.
- Poslouchám tibetské mísy a šamanské bubny.
- Jdu na koncert heavy metalové kapely.
A všechno jsem to pořád já. V danou chvíli, daný moment, naprosto přítomná a naprosto autentická. Jen mám dojem, že oba ty světy si žily své životy a já je zapomínala je propojovat. Ne uvnitř sebe, ale navenek. A tak mě hodně lidí zná jako punkerku z postapokalyptické pustiny, ale už ne jako kartářku a čarodějku. Stejně tak mně čtenáři Posla světla znají hlavně jako přírodní bytůstku, píšící o zdraví a duchovnu, ale už nekliknou na osobní blog, aby si prohlédli fotky z metalového fesťáku.
Spojení protikladů
Už pro mě není únosné psát dva weby. Jenomže úplným ukončením osobního blogu v mém životě zůstal prázdný prostor. Prostor, kam chci vypsat své občasné naštvání na politiku a tento svět. Kam chci psát svůj deníček a nepřemýšlet, jestli s mými čtenáři nesekne fotka, na které jedu v kožené bundě na motorce pustinou. A tenhle prostor se asi pomalounku potutelně vytvoří tady, na Poslu světla.
Když koukám na ty jadrné placky i všechny fotky, jimiž jsem okořenila tento článek, říkám si, že možná někteří duchovně založení čtenáři tohle nerozdýchají. Možná budu někomu připadat jako nedostatečně „ezo“, příliš „nízko vibrující“ nebo co já vím. A možná někdo máte dojem, že jsem se chovala jako pokrytec, když jsem oddělovala dvě stránky svého života na dva různé weby. Jenomže oba ty weby byly celou tu dobu volně dostupné, na oba jsem vzájemně často odkazovala a oba světy byly vždy nedílnou součástí mě.
Každopádně je to pro mě úleva. Nemuset vybírat, co patří do které přihrádky, nemuset stále sledovat dva blogy, obhospodařovat dvě skupiny čtenářů. Mám dojem, že se pomalu vyvrbí jen jedna skupina, kterou bude bavit moje jemná vílí stránka i můj oheň, který občas vyšlehne dost vysoko. Letos v dubnu mi navíc (podle tarotové numerologie) začne rok pod nadvládou karty Umění – a ta je právě o spojování protikladů, syntéze zdánlivě neslučitelného. A takový můj život vždycky byl – plný protikladů, které se však nevylučují, ale krásně doplňují.
Těším se, že teď i na Poslu světla přibude víc té divočiny. A cítím, že právě tahle autenticita, to skutečné bytí plně sama sebou, se všemi klady i zápory, jak v osobním životě tak na blogu, je pro mě teď důležité. Život je duální, i my lidé jsme duální. To, čemu někteří „duchovní lidé“ říkají temná stránka, je často jen divokost a nespoutanost přírody v našem nitru. Drsnost a hrubost chrání naše jemné nitro a vztek je motivací ke změně.
Tohle vše jsem na Poslu opomíjela a přitom právě v tom věřím, že spočívá má největší síla. Nechť tedy syntéza započne :) S láskou vaše Lúmenn
Diskuze
Napsat komentář
Kdo jsem

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.
Již od roku 2009 pro vás píšu esotericky zaměřený web plný informací o duchovním růstu, zdravém životě, magii a esoterice Angelum Lucis - Posel světla.
Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci.
Novinky na blogu

Třicet čtyři

5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT

Válka a lítost

Magie a spiritualita

Co je to vlastně magie?

Vilidoupatko.cz

Make space, not war

Mirku: Jenomže je to zase halda pojmů bez kontextu, cos do toho přisypal. A pak to nějak završuješ úplně mimo kontext, Asi máš na mysli, aby někoho nerozptylovaly nízké pudy, když závěrem používáš pojem Svadhistány a dáváš dohromady s rozptylovánḿ a obtěžováním svadhisthánou, či dolní čakrou smysly, nebo smyslností a podobně.
A budeš se divit, ale člověk má energetických center habaděj a žádné nemá zbytečně.
A pokud ti přicházejí , jak zmiňuješ, že nesmyslné myšlenky, tak je zaplácej jako mouchy a máš klid. Já na nesmyslné myšlenky ani nemám čas. Zkus to taky, nemít na ty nesmyslné čas.
Zkus se někdy zamyslet, kolik je druhů lásky. Kolik stavů blaženosti, když miluješ jednu osobu, jak se ta láska dá báječně rozvíjet. Poznáš vyšší úrovně lásky a už nebudeš mít obavy, že tě svede nějaký přízemní pud, který by ti byl obtížný. Naučíš se být s tou milovanou bytostí tělesně i duševně. Na blízku a na dálku a pořád ji budeš milovat. Prožiješ duševní, citovou blaženost a nepopsatelné štěstí a pak poznáš i takovou tělesnou slast, kterou ničím nenahradíš.
Nebudeš už chtít nic jiného, protože by to bylo jako jíst bahno, když jsi citově v nebi ve své opravdové lásce. Hodně těžko se to popisuje někomu, kdo ani část z toho neprožil a má obavu, že by ho mohlo něco svést níž. Pokud máš tu obavu, znamená to, že jsi se ještě nedostal na tu hladinu poznání, co je to láska a jaký je to zážitek. Kolik má rozměrů, možností, co mohou dva spolu zažít muž a žena ve spojení duše, těla, života.
Když stavíš lásku postavil jsi dům na skále. Kam žádné burácející vlny nedosáhnou. Můžeš mít i ego, když ho nepřekrmuješ pýchou. Můžeš zůstat tím svým já, které je součástí všeho s napojením na zdroj stvoření. A co má smysl, tak klidně řešit, život není jen meditace a věčný smích. Ale smíchem, pokud se člověk raduje z dobrého, takový smích dodá sílu. (Z výsměchu může člověku zaskočit rybí kostička.)
K tomu tvému slovu rozptylovat bych řekl, že škodolíbci a škarohlídci se snaží rozptylovat a dělají to protože chtějí něco získat, hlavně energii v různých podobách, kterou si chtějí srknout, když nic pořádného sami neumí.
Ale když máš svoji pevnou lásku, ve kterou oba, muž i žena věří. Nikdo jim takovou víru nevezme, protože oni vědí něco, co jiní nenalezli v žádné duchovní knize – kuchařce.
Člověk se musí umět ztišit, vyprázdnit, ale také naplnit , jak se říká světlem a pak se rozzářit a klidně v hlasitých melodiích a rytmech, jak jen ve spolek cítíte.
Proč si neříct, že jsem opravdovej věrnej mazel. Ale zároveň jsem poznal i duchovní rozměry a tak vím, že láska se může pohybovat v mnoha rozměrech a přelévá se jako voda z jednoho rozměru do druhého. A vždy tě dokáže naplnit.
Jména na podporu čisté pozornosti:
– Shri Nirmala chitta – Čistá pozornost
– Shri Chitta-nirodha – Ovládáš pozornost, zastavuješ přemýšlení
– Shri Chitt’eśhwarī – Nejvyšší vládkyně pozornosti
– Shri Chit-śhakti – Síla vědomí
Jména vztahující se k mysli:
– Shri Mano’buddhi-vihin’ātmā – Čistý duch, který se vzdal mysli a intelektu / podstata je mimo mysl a intelekt
– Shri Mānas – Psyché jako spojení srdce a mysli
– Shri Shoka-vinashini – jméno Bohyně ochraňující mysl
– An-Nūr – Světlo – dáváš božské světlo celému vesmíru, tvářím, myslím a srdcím svých služebníků
– Shri Śham’ātmikā – Mír je Tvou podstatou. Přebýváš ve Svých oddaných klidné mysli.
– Shri Nirmala Vṛitti – Čistá tendence mysli
– Shri Nirmala Manas-śhakti – Čistá síla mysli
– Shri Swargīya puṣhpa mādhurī – Nebeská květina – Tvé utišující okvětní lístky plní naše mysli chladivými pocity a vibracemi
– Shri Niṣhkalaṅkā – Čistá, mimo mysl, emoce a ego
– Shrī Guru charana saroja raja, Nija manu mukuru sudhāri . – Klaním se Lotosovým Chodidlům Svatého Gurua, nechť prach z Tvých Chodidel čistí zrcadlo mé mysli.
– Shri Bhūta-saṅga-vihīn’ātmā – Tvá mysl je odpoutaná od jiných bytostí
– Shri Jita-mānasa – Vítězíš nad myslí
– Shri Mahā-mānya – Nejvyšší stav mysli
– Shri Mano-ratha-phala-prada – Dáváš plody odevzdání mysli
– Shri Niśh-chalā – Klidné a vyrovnané mysli
– Shri Rajovatī – Ovládáš vášně pravé strany, které zatemňují mysl
– Shri Ati-rāmā – Velmi potěšující, uzdravuješ mysl od bolesti a tlaku
– Shri Āsavā-sakta mānasā – Tvá mysl je pohroužena v sladkosti blaženosti
– Shri Medhyā – Čistá a energická mysl
– Shri Manasvinī – Duch mysli / Ovládáš mysl
– Shri Pūrṇa-manā – Dokonalé mysli
– Shri Swayam-bhū kusum‛ādāna-lālas‛onmatta mānasā – Tvá mysl je úplně rozptýlená v potěšení z tohoto stvoření
– Shri Vasu-manā – Čisté mysli (Shri Vishnu)
– Shri Mahā-manā – Velké mysli (Shri Vishnu)
– Shri Nivritt’ātmā – Tvá mysl drží slabosti na uzdě (Shri Vishnu)
– Shri Manon manī – Povznášíš mysl
– Shri Bhakta mānasa haṁsikā – Labuť rozlišování na posvátném jezeře mysli oddaných
– Shri Muni mānasa hamsikā – Labuť rozlišování na posvátném jezeře mysli mudrců
– Shri Mano-mayī – Pronikáš myslí
– Shri Shuddha mánasá – Tvá mysl je nejvyšší čistota
K uspokojení Svadhisthány čakry se musíte ztišit. Musíte se zklidnit a podívat se na sebe. Svadhisthána je velmi šťastná, když se prostě smějete a radujete a netrápíte se kvůli nesmyslům. Takže teď nedovolte své mysli, aby se zatěžovala, jakkoli nesmyslné myšlenky přicházejí; to je práce pana Svadhistány. Snaží se vás rozptylovat, musíte se dostat do ticha. Jakmile se dostanete do ticha, odejde a nebude vás obtěžovat.
Tak se mi zdá, že podle jednoduchého výpočtu může být Vílí doupátko podpořeno ještě od lidí z dalšího výplatního termínu.
Však to dobře dopadne. Víly a vílátka, však se nějaká mince ještě nasbírá: https://www.youtube.com/watch?v=fYEyIoJ37s0
Tak to si zahraju na vykladače teď já, i bez karet. Ono totiž je rozdíl být přisprostlý a být přisprostlý. Někdo sem tam, když to dává smysl plácne do placu nějakej výraz a je to srdečnej člověk. A jinej plácá ty výrazy v kontextu zloby a to se pozná. V podstatě jde o to, co z člověka vyzařuje emočně a vůči čemu a jak, o skutky, které ten život provází. A o výrazu mít v p***, má docela hluboký význam. A dokonce v takovém kontextu nemá nijak nízké vibrace, tedy řečeno jazykem dochovnovědy.
Každá si najde nějaký způsob ventilace ( i chlapi, ale jsme u výrazu mít v p…, tak se držím tématu). A to si právě všímám, že před opravdu krásným vztahem to potřebuje každá daleko víc, nějaká místa, kde to ze sebe dostat ven, to sdílení, nebo řešení něčeho. Blogy, nebo mimo internet nějaké kloubky, místa, kam se chodí s kámoškami, nebo za kulturou, či politikou, nebo jen tak pofilozofovat ve skupině, kde se řeší, co lidé potřebují v sobě a mezi sebou zpracovat.
A mít v p…nemusí znamenat jen fyzicky. Prostě přeložím do češtiny přesně. Význam té věty nejlépe přiléhá k tomu, že ženská prostě má toho opravdového milého, který ji má skutečně rád, že zbytek světa , tak nějak je v komparsu. Jak se zpívá v mnoha písních. “ Všechno , co sis kdy mohla přát, je nyní ve tvém objetí.“ Tím příběh nekončí, ale všechno má najednou hlubší smysl, když jdete životem spolu a to ostatní už nebolí, nepálí. Skoro byste spolu mohli chodit po uhlících. A co máte spolu mezi sebou krásného vám nikdo nevezme.
Protože ta láska ve všech tvářích je ten dar, který máte. Jsou všední dny, sváteční dny. Dny radosti i dny , kdy jste unaveni. Ale poklad máte stále ve vaší lásce a tu nic na světě nepřemůže, když tomu nedáte šanci. Ta vydařená partnerská, manželská láska není poslední metou, ale je první metou na jedné třpytivé cestě, kde ty další mety připomínají tu první a dál ji zkrášlují. A také, že když jsou dva manželé, kteří se milují duší i tělem a celým životem, mají spolu poklad, který všichni, kdo ho nenalezli, stejně hodnotí, jako jeden z největších pokladů.
Kdybych neměl lásku, nejsem nic. A k čemu by mi bylo cokoliv. K čemu by mi bylo dosáhnout čehokoliv. Také přemýšlíte o životě? Máte ve svém srdci lásku. Máte základ všeho. Protože jedině láska dává život a ten život sdílí s tím koho miluje a raduje se ze života.
Přece nechcete, aby váš život byl opuštěným příbytkem, který náhodně najdete někde polozřícený, jako celý Černobyl, kde vyhasl život, a tím všechno v tom místě v tom okamžiku ztratilo svůj smysl a naplnění.
Dům ožije u plápolajícího krbu, kolem kterého jsou lidé, kteří se mají rádi. A klidně si i dál čtěme/čtěte vzájemně své myšlenky, když dokážeme vynést na světlo to nejlepší.