Tajemství významu barev

Pod článkem o auře se objevil dotaz, proč mají barvy zrovna takové významy, jaké uvádím. Dnes jsem si na něj vzpomněla a rozhodla se, že svou odpověď trochu rozvedu, protože možná je mezi vám víc takových, kterým to vrtá hlavou.

Tak tedy – barvy vznikají díky odrazu světla, podle toho, jaké světlo se od předmětu odrazí, vidí naše oči jeho barvu. Světelný paprsek se sám o sobě láme na 6 barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová. Pokud nějaký předmět odrazí většinu světla, jež na něj dopadne, vidíme ho bíle, pohltí-li většinu světla, vidíme, že je černý.

Všech šest základních barev světla vidíme nejlépe na duze. Až nějakou zahlédnete, podívejte se, že na jedné straně je červená a na druhé zase fialová. Je to kvůli frenkvenci „vibrací“ světla, nejníže vibruje červená a nejvyšší frekvenci má fialová. A tímto jsme práve odhalili tajemství, proč jedna barva znamená to a druhá zase ono.

Jak to?

O něco vyšší frekvenci má oranžová. Opustíme svět těch nejzákladnějích pudů, ale stále jsme dosti nízko. Oranžová je světlejší než červená, ale stále symbolizuje život v základní podobě. Bez agresivity pudů, zosobněný silou žít, růst a vyvíjet se. Oranžová je tedy barva energie a síly, síly usměrňovat pudy ale také se jimi nechat vést. V přírodě náš nejvíce zaujme oranžová záře ohně. Oheň je nespoutaný živel, plný energie a nezdolnosti. Pak je jasné, že oranžová nás zbaví apatie a vyvolá proud energie.

Ještě výše stojí žlutá. Svět pudů už je za námi a nastupuje vůle. Vůle je síla jedince, ne celé přírody, která pomocí pudů „rozkazuje“ nám všem. My sami se rozhodneme, kam svou vůli namířit a kterým směrem vyjít. Nejžlutější věcí, která nás provází, je dozajista slunce. Slunce, které udržuje naši planetu živou a úrodnou, bez slunce by neexistoval život. Slunce také stojí osamoceno, jako jedinec, který svou vůlí otáčí světem. Taková pocity v nás tedy vyvolává žlutá barva.

Výše než žlutá vibruje zelená. To už opouštíme nízkost a přehupujeme se do druhé poloviny pomyslného žebříčku. Zelená je proto barvou citů, které jsou vlastní jen více vyvinutým tvorům, jako jsou savci. City jsou stále něco, co nemůžeme plně ovládnout, ale v citech se narozdíl od pudů může skrývat krása a ušlechtilost. V přírodě nás zaujme zelená barva vody. Hluboká voda totiž není namodralá, ale právě zelená. A takové jsou i city – hluboké, neprobádané, tajemné a dokud se nerozbouří, tak i klidné, jako vodní hladina.

Téměř nejvyšší frekvence patří modré. Modrá je proto barvou mysli a rozumu, který je vlastní jen těm nejvyšším savcům a lidem. Mysl můžeme ovládnout a ovlivnit ji a její potenciál je obrovský. Modrá barva nás jistě zaujme na nebi, které odjakživa považuje lidstvo za sídlo bohů. A bohové nemohou být hloupí omezenci, mysl bohů musí být mocná a nekonečná. Modrá kromě mysli také symbolizuje klid a harmonii – rozumný a myslící člověk je totiž schopen nastolit ve svém nitru řád.

Nejvýše vibruje fialová a tak se stala symbolem ducha. Jen mysl totiž nestačí k pochopení všech věcí, je potřeba i něco víc. Fialová podporuje soustředění, zavádí nás do našeho nitra a přivádí klid v meditacích. Jako barva na nejvyšší úrovni se stala symbolem duchovních vůdců a učenců, ale také barvou umělců a všech, co tvoří. V přírodě je fialová vzácná, možná proto, že stejně vzácný je i silný duch člověka.

Bílá a černá jsou kapitoly samy pro sebe. Bílá světlo odráží (ale nikdy ne stoprocentně, protože pak by nebyla vidět) a tak ji vnímáme jako symbol čistoty – všechno od sebe odpudí, čímž se očistí. S čistotou se pak pojí všechny výnamy připisované bílé jako je nevinnost a dobro, ale třeba i prázdnota. Černá barva zase světlo pohlcuje (opět ne zcela, protože pak bychom ji neviděli) a proto ji vnímáme jako pošpiněnou – vše světlo, co se jí dotkne si přivlastní, je tedy nečistá a zároveň i hamižná. Černá proto odjakživa symbolizuje něco zlého, ale také ochranu a skrýš.

Základní barvy jsou svými významy jasné. Všechny ostatní barvy jsou vlastně jen kombinací výše zmíněných. Třeba růžovou vnímáme jako barvu lásky a něhy. Proč? Je to červená (pudy, sexualita) zesvětlená bílou (čistota). Maximálně očištěná sexuální touha nám tedy dává lásku. A tak by se dalo pokračovat, věřím ale, že na to přijdete už sami:)