Třicet čtyři

Dnes slavím své třicáté čtvrté narozeniny. Třicet čtyři dokončených oběhů planety země kolem slunce, připoutejte se, prosím, další právě začíná. A že to dosud byla pořádná jízda.

Vlastně jsem se v tomto životě nenarodila jednou, ale vícekrát – komu se tohle poštěstí? :)  Před dvaceti lety jsem svůj narozeninový den trávila v dětské psychiatrické nemocnici. Pár týdnů před svými čtrnáctými narozeninami jsem se totiž rozhodla z tohoto světa dobrovolně odejít. Osamělá puberťačka s příliš chytrou hlavou, bujnou fantazií a ohromným srdcem, které se zdálo příliš velké a citlivé pro tenhle svět.

V těch depresivních měsících bych nevěřila, že někde v daleké budoucnosti bude žít dospělá Lúmennka (čtyřiatřicetiletá, probohy!) a bude se ohlížet přes rameno na své klopýtání životem s pobaveným úsměvem a velkou pokorou a vděčností v srdci, že ji tenkrát andělé na druhý břeh nepustili a dali jí ještě mnoho slunečních oběhů, během nichž se toho tolik událo. Díky za každý z nich, mí drazí průvodci a ochránci.

Sluneční oběh

Ten poslední byl obzvláště výživný a od posledních narozenin se v mém životě událo tolik změn, že by ta čerstvě třiatřicet let stará Lúmennka z loňského roku překvapeně koukala. Výlet mého pubertálního já do současnosti by byl jistě větším překvapením, ale i mé rok staré já vůbec nečekalo, co všechno se v následujících 365 dnech udá. A mé současné já si ani netroufá odhadovat, co přinesou dny příští.

Jistě si nešlo nepovšimnout, že v letošním roce zatím na blogu nepřibyl jediný nový článek. Dosud věc nevídaná. I fejsbůkový profil Vílího doupátka neaktualizuji zrovna moc často. Potřebovala jsem čas všechny změny zpracovat nejprve v sobě, než naleznu inspiraci a energii na to, sdílet zase svůj život veřejně. Snad je tou pravou příležitostí právě den narozeninový. Nový oběh kolem slunce, nový začátek, nová energie…

Rok plný změn

V posledním roce jsem úspěšně a spokojeně budovala vysněný projekt, kamenný obchod a prostor pro setkávání Vílí doupátko, když zasáhl Osud v podobě dvou zlodějů, kteří během jediného večera rozmetaly sen na prach. Z těžkých ran způsobených napjatou situací ve světě jsme se jakž takž oklepali, z vykradení již nikoli. A tak po roce a půl Vílí doupátko ve své fyzické podobě muselo skončit (více o tom píši v tomto postu na FB). Co ovšem nově vzniklo je tento web, jenž po 10 letech fungování pod hlavičkou Angelum Lucis – Posel světa změnil jméno i energii (o tom zase píši tady) a stal se Vílím doupátkem internetovým.

Nicméně to nebyla zdaleka jediná změna, jež se v mém životě udála. V polovině roku jsme se po téměř osmi letech vztahu a pěti letech manželství od sebe odstěhovali s mým mužem Alwinem a o několik měsíců později se definitivně rozešli a požádali o rozvod. Naše důvody jsou zcela soukromé a znají je naši nejbližší přátelé, nicméně se jedná o dohodu oboustrannou a velmi dlouho a pečlivě zvažovanou.

To odstartovalo i třetí změnu a to, že jsem se odstěhovala z našeho společného domova a nyní poprvé ve svém životě bydlím zcela sama. Žádní rodiče, spolubydlící či partner. Jen já. Je to úplně nová zkušenost, která s sebou nese mnoho úskalí, ale také výhod – mám čas být sama se sebou, čehož se mi poslední roky příliš nedostávalo. A moci se nějaký čas spolehnout jen sama na sebe je úžasná životní lekce, za niž jsem vděčná.

Mám také poprvé v životě, po deseti letech podnikání a různorodých part time jobů (od učitelky v MŠ, přes pracovníka customer servisu až po rockovou redaktorku), práci na plný úvazek. Jako dlouholetá OSVČ jsem trošku jak v Jiříkově vidění, dovolená, stravenky, volno na lékaře, pravidelná stále stejná mzda… :D A také jiný režim, jiné fungování, spousta nových věcí na učení se.

365 dní

365 dní. Jeden oběh kolem slunce. A najednou tady stojí úplně jiná žena, v úplně novém životě. Z toho starého nezůstal kámen na kameni a co mi přinese ten nový zatím netuším. Planeta se řítí vesmírem dál a každé ráno přináší nové výzvy, nové zážitky a nové příležitosti učit se a růst.

Poslední rok pro mě byl velikou lekcí v nelpění, neboť vše je křehčí a pomíjivější, než se může zdát. Lekcí vděčnosti, neboť i ty nejnáročnější stezky v životě nakonec vedou přesně na ta místa, kam potřebujeme dojít. Hodně jsem toho ztratila, ale nemálo získala. A ze zkušeností posledního roku budu těžit ještě dlouho.

Tak na zdraví, přesně čtyřiatřicet let stará Lúmennko. A na ten nový oběh kolem Slunce, na jehož konci tě s otevřenou náručí uvítá tvé pětatřicetileté já, kterému všechna svá nová dobrodružství předáš.

Kéž totéž Slunce svítí na cestu i vám, drazí čtenáři.

S láskou

Lúmenn