Věčný (a zbytečný) spor vědy a víry

Před dvěma lety jsem napsala článek s úplně stejným názvem na svůj osobní blog a byla pod ním poměrně zajímavá diskuze. Na článek i diskuzi a vlastně celou hlavní myšlenku jsem si vzpomněla před pár dny, kdy jsem v jedné skupině na facebooku uviděla naskenovanou stránku ze zhruba sto let staré knihy, v níž autor píše v podstatě o tomtéž. Uběhly celé dekády a mám tak trošku pocit, že se toho příliš nezměnilo. Spojím teď své myšlenky se slovy dávného mystika (jehož jméno bohůmžel neznám a za doplnění budu velice ráda) a opět oživím otázku, zda by věda a takzvaná esoterika přece jen neměli k sobě mít blíže:)

Moje myšlenky jsou psané normálním písmem. Slova dávného esoterika, jehož Úvod k doktrině esoterické (nitrovědné) cituji, píši tučně a kurzívou.

Lidé ke svému vývoji potřebují jak vědu, tak víru, což si mnozí zastánci duchovna neuvědomují – že zatímco se rozohňují nad návratem k přirozenosti a přírodě, sedí u počítače – produktu jimi opovrhované vědy. A naopak vědci, útočící argumenty na tzv. alternativní medicínu, zcela zašlapávají do země fakt, že tato má mezi lidmi velkou oblibu a značné úspěchy – chachá, zasměje se „vědec“, vždyť za to může pitomé placebo. Ale placebo vůbec není pitomé, naopak, je to malý zázrak, který dokazuje nezměrnou sílu lidské mysli.

Nu a tady narážíme na největší problém střetávání se vědy s vírou. Místo aby spolu bojovali, by měli začít spolupracovat. Ale mám pocit, že jediné, co se děje je, že zastánci vědy kopou do esoteriků – místo toho by bylo mnohem užitečnější některé jevy podrobit exaktnímu zkoumání a ověřit jejich fungování v praxi. Bohužel, pokud se toto děje, jde často o výzkumy nastavené záměrně tak, aby „všemocná moudrá věda“ vyvrátila „bláboly duchovních tmářů“. Ale takhle by to vůbec nemělo být.

Podle definice je věda propracované a obecné empirické a rozumové poznávání, vycházející z pozorování, rozvažování nebo experimentu. Já ale s diskuzí a článků nabývám pocitu, že věda se dostává do stejné slepé uličky, jako esoterika – totiž že lidé lpějí na svých dogmatech, aniž by k tomu měli racionální důvod a místo poslouchání a poznávání a pozorování jen tupě opakují dokolečka, že je něco kravina. Tohle je typický sektářský přístup, jaký nalezneme u desítek samozvaných léčitelů a guruů – předloží nám nepodložené teorie, které donekonečna omílají, až jim lidé uvěří, ačkoli stojí na hliněných nohách.

Velkým problémem esoteriky oproti vědě je, že jde často o vnitřní zážitky lidí, které nejsou aplikovatelné na každého a že se jedná o věci, které nelze potvrdit ani vyvrátit. Víra v anděly, boha či dévy stromů bude vždy jen vírou, protože setkání s těmito bytostmi nelze prokazatelně potvrdit ani je vyvrátit. Přesto se najdou tací, kteří víru – soukromou věc každého jedince – zesměšňují a vysmívají se jí a pak není divu, že vznikají ohnivé spory.

Jsou prostě věci, které vědecky zkoumat nelze a tyto věci by z debat měli být vyškrtnuty. Na druhou stranu existuje armáda esoteriků, kteří blábolí nesmysly například o tom, že žijeme v duté zemi, což moderní věda dávno vyvrátila a oni přesto dokola opakují svá nesmyslná tvrzení. Tam je namístě, aby lži byly nahrazeny vědeckými fakty. Pokud nějaký šaman bude vykládat, že pravidelné pojídání psích hovínek léčí rakovinu, musí prostě přijít vědecká autorita a uvést jeho bludy na pravou míru. Ve všech ostatních případech by ale věda s esoterikou měli spolupracovat, vést dialog, doplňovat se. Což se stále téměř neděje. Jato, že tzv. vědci tak strašně odsuzují homeopatika, reiki, energii kamenů a další věci, přičemž zástupy lidí potvrzují, že tyto metody jim pomohly ke zdraví a duševní pohodě?

Rozhodně nejsem z těch „ezolidiček“, co tvrdí, že všechno vědecké je zlo a jediné, co vyléčí zápal plic je energie kamene a modlení se k archandělům. A ti, kteří tohle tvrdí, jsou sprominutím blbové. Stejní blbové jako ti, kteří brojí proti síle mysli a pohrdají placebo efektem.

Kladu si otázku, proč věda a víra nespojí své síly a mnohem více se nevěnujeme zkoumání některých jevů – jako třeba právě placebo efektu, který dokáže nejen vyvolat reakci těla bez toho, aby byl do něj vpraven lék, ale také ignorovat podávání léku, ačkoli to se děje (více viz odkaz). Někdy si říkám, kde je hranice zdravé skepse (o niž se snažím) a kde už je slepý fanatismus. Úkolem vědy by nemělo být pohrdlivě odsuzovat vše, co dosud do hloubky neprozkoumala, ale právě

zkoumat a objevovat neprobádané.

Je jasné, že tu máme spousty fantasmagoriků, kteří dělají z lidí (a někdy možná i ze sebe) blbce. Existují podvodníci, co z lidí tahají tisíce za úplné nesmysly. Ale na základě toho si prostě nelze udělat názor a ten pak prezentovat jako vědecká fakta.

Dogmata nikdy v historii lidstva nepřinesla nic dobrého. A kouzlo lidského vědění je právě ve zkoumání nep
oznaného, v hledání souvislostí, v pozorování světa kolem sebe a vyvozování závěrů z toho plynoucích. Základem by měla být mysl, otevřená poznatkům, ale ne slepá víra v něco, co není nijak ověřené a nebo je to dokonce založené na lži.

Prostě lidi – důvěřujte, ale prověřujte, prožívejte a zkoušejte a pokud máte ty možnosti, začněte zkoumat to, co bývá opomíjeno, ponořte se do záhad lidské mysli a naší planety. Je toho tolik co objevovat a ignorace ještě nikoho neposunula vpřed. Až věda s esoterikou začnou pracovat společně, hned tady na světě zase bude o něco líp.